Panovačné dítě

Děti si potřebují osahat svou sílu. A poznat, kde jsou její hranice.

12:34
Jana Šulistová

Jana Šulistová
Publicistka

18. 11. 2024

Nechť zvedne ruku, kdo to nezažil, ať už v roli rodiče, nebo přihlížejícího! Dítě se v záchvatu vzteku válí po zemi a řve, protože nedostalo, co chce. Rodič reaguje dle svého naturelu a výchovného přesvědčení. Každý z přihlížejících by to dělal jinak, starší generaci dokonce svrbí dlaně. Moji rodiče v takových chvílích s vítězným leskem v oku pohrdlivě utrousili: „Vy jste se vztekali JENOM JEDNOU!“ Ani já, ani bratr si nepamatujeme, co nastalo po našem prvním pokusu o násilné sebeprosazení, ale jako generace vychovávaná vařečkou bohužel celý život řešíme témata hněvu, hranic a sebehodnoty.

Je tedy logické, že na panovačné děti mám celoživotně pifku. Vřeštící batole ve mně vyvolává nespočet emocí. Soucit a pochopení s oběma aktéry by měly být na prvním místě. Jenže nejsilnější je: Jak to, že ono může a já nesměla? Já musela být zticha a na starý kolena mám poslouchat vzteklý řvaní celou cestu tramvají? Ano, náhled mám, ale to je navzdory letům sebezpytu asi tak všechno. Pozor, do článku se tento osobnostní rys jistě promítne!

Pokračovat ve čtení

Odemknout celý web

od 104 Kč měsíčně

Články k poslechu

Umění vypnout

Učím se být nejen on, ale také off – zastavit se včas, když bych toho …

9 min

Nikdo nejsme dost dobří

Hluboký pocit nedostatečnosti je základní lidská zkušenost.

12 min

Učím se nevědět

O profesních slepých uličkách začínající psycholožky píše Tereza Sladká.

7 min

Nemluvme o násilí

Jak mluvit s dětmi, aby se škola a svět staly bezpečnějším místem?

16 min

Mimoni

Všichni kolem se kamarádí, jenom vás každý přehlíží. Cítíte se jako poslední dítě ve školce.

7 min

18. 11. 2024

Načítá se...
Načítá se...
Načítá se...

Nejlépe hodnocené články

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.