Partner pro život

Zdá se, že lidé výběru partnera věnují menší pozornost než výběru auta. Když nevíme, co konkrétně očekáváme a potřebujeme, můžeme být nemile překvapeni. A pak si stěžujeme, že se do sporťáku s nablýskanou karoserií nevejde kočárek. Na vině je samozřejmě auto, ne náš výběr.

Nejednou jsem se setkal s tím, že lidé prostě chtějí partnera. Na otázku, jaký by měl být, se setkávám s obecnými odpověďmi typu musí se mi líbit nebo aby nám spolu bylo dobře. Neznáme kritéria našeho výběru – co je pro nás priorita a v čem můžeme slevit.

Po čase zjišťujeme, že náš partner je někdo jiný, než s kým jsme začínali chodit. Stav akutní intoxikace (zamilování) opadá a my najednou vidíme, jaký ten druhý skutečně je. Nebo si to aspoň myslíme.

I když se totiž nedíváme filtrem růžových brýlí, přesto na druhého nahlížíme brýlemi svých očekávání, představ a dosavadních zkušeností. Odlišit naše představy a projekce od reality druhého člověka je někdy těžké – zvláště když si myslíme, že do druhého vidíme líp než on do sebe (říkám tomu křišťálová koule).

Partner jako auto

Když si vybíráme auto, rozhodujeme se většinou podle určitých kritérií, které by pro naše účely mělo splňovat. Pojďme využít tuto metaforu a podívejme se na výběr partnera jako na koupi auta.

Než si vybereme, musíme vědět, co chceme: jaké na něj máme nároky, potřebujeme nadstandard?  Poté jdeme vůz na zkoušku projet, než se rozhodneme ho koupit. Pokud nám hned v první či druhé zatáčce upadne kolo nebo nefungují brzdy, pravděpodobně si vybereme jiné.

S partnerem to však neděláme: pořídíme si dítě po pár “jízdách”, kdy se ještě de facto neznáme. Ne nadarmo se říká “chodíme spolu” než se “vezmeme”. Chození je vzájemné poznávání, zda a v čem si sedíme a kde se míjíme.

Na co tedy zaměřit pozornost?

a) Vnější znaky a informace

Jak moc nám záleží na jeho vzhledu a barvě? Je dostatečně velké, nebo nám stačí menší? Budou se za ním všichni otáčet? Líbí se nám, jak vypadá? Kolik nám dá prostoru?

Je nové nebo ojeté, resp. vyzkoušené časem? Na co je zvyklé, nebo je třeba, aby si zvykalo? Je někde ťuklé? Co si nese z minulosti?

b) Vnitřní nastavení – jeho “software”

• Motor Co žere a kolik chlastá – co ho motivuje? Za jak dlouho projede plnou nádrž? Řve, nebo je tichý?
• Převodovka Manuál, nebo automat? Kolik má rychlostí? Jaké tempo mu vyhovuje? – Odkazuje ke kapacitě čelit nezbytným životním změnám, schopnost a rychlost adaptace na změnu.
• Opravy Kolik stojí a jak dlouho trvají? Jaký vyžaduje standard (běžná údržba)? Kdy a jak trucuje a co mu pomůže? Zajímavou otázkou také je, kdo mu dělal či dělá servis? Pomůže důkladně prostudovat servisní knížku…
• Světla Jakou má schopnost aktivně zapojit “světlo vědomí”, aby se podíval na to, co je skryté či není tak jasně vidět (mlhovky)? Umí vidět dlouhodobé cíle (dálkáče)?
• Stěrače Umí vyčistit výhled po dešti nebo když ho někdo ohodí? Učí se vidět čistě, pokud možno s uvědoměním svých zdrojů a limitů, ale i projekcí? Převzít odpovědnost za své prožitky i chování?
• Stabilita Jak sedí na silnici? Je usazený a zakotvený ve svém životě (ujasněné priority) nebo “lítá”, popř. zanáší? Kolik místa je vedle něj na silnici – kolik umí dát prostoru pro druhé?
• Kontrolky Jak umí komunikovat o případných potížích (typu “potřebuji dolít olej” či “nefungují světla”)? Nakolik je schopen přesně vyjádřit, co se v něm odehrává (je např. málo užitečné dávat zprávu o stavu otáček, když má zataženou ruční brzdu)?
• Výfuk Jak dlouho bývá nedýchatelno po hádkách (emoční zplodiny), jak rychle se vyčistí vzduch – jak umí odpouštět? Kolik osob bývá přidušeno?
• Dynamika Jak se chová v krizích a ve stresu – jak reaguje? Umí zrychlit či efektivně brzdit? Má funkční airbag na všech místech? Máte s ním pocit bezpečí?

A v neposlední řadě: jak se v něm jede a sedí, jaký z něj máte pocit? Kam s ním chcete dojet (nebo kam nejčastěji jezdíte) a k jakým účelům, je věc jiná, avšak určující. Hledáme‑li auto na dovolenou s kamarádem, vybereme si asi jiný typ než pro rodinné nákupy.

Vybírejme tedy pečlivě a pokud už jsme vybrali, zůstávejme zvědaví. I po letech se můžeme navzájem (v dobrém) překvapit. A i když každé auto časem a používáním ztrácí lesk a rezne, o to víc můžeme rozumět svým reakcím a vycházet si vstříc. A dojet pak spokojeně a bezpečně tam, kam míříme.