Pasivní agrese

Známá nedávno rekonstruovala byt v panelovém domě. Rekonstrukce byla řádně povolena. Dělníci pracovali přes den, kdy je většina lidí v práci, a také o víkendu, aby byla oprava co nejdříve hotová. Jednoho dne se přišla na svůj byt podívat a našla vchodové dveře zalepené. Jak důvtipné! Sousedům vadil hluk a místo přímé konfrontace použili tuto formu pasivní agrese.

Velmi často se ale setkáme s pasivní agresí u lidí, se kterými máme daleko bližší vztahy. Představte si pár žena – muž. Žena rozhoduje, jelikož muž je v jejích očích nedostatečně kompetentní. Muž, ač použil všechny sobě známé prostředky komunikace, si připadá stále více nedoceněn a frustrován. Vždyť rozhodovat by měl on. Snaží se tedy alespoň formou neplnění úkolů dosáhnout určité rezistence.

Pokud jsme vyrůstali v rodině, která nemohla nebo nechtěla plnit naše potřeby a požadavky, náš přirozený sklon k jejich vyjadřování byl potlačen.

Ustrnutí v dětském vzdoru proti autoritě

Pasivní agrese je často nevědomá reakce na převahu člověka, na kterém jsme závislí, ať už existenčně, emocionálně nebo jinak. Pochází z dob našeho dětství. Co přesně nás tedy k tomuto chování vede?

Už slovo pasivní naznačuje, že jeho součástí bude snaha vyhnout se problémům a konfliktu či neřešit obtížné situace. Pokud jsme vyrůstali v rodině, která nemohla nebo nechtěla plnit naše potřeby a požadavky, náš přirozený sklon k jejich vyjadřování byl potlačen.

To samé se stane, pokud nám někdo blízký dá najevo, že jsme nadbyteční, působíme potíže nebo si nezasloužíme to, co bychom chtěli. Potom se naučíme raději nechtít nic či potlačit přání, která vedla k odmítnutí, kritizování nebo napadání.

Pasivně agresivní člověk se cítí frustrován a nedokáže dostatečně vyjadřovat své potřeby směrem k okolí.

Toto chování se může změnit, pokud se vymaníme z vlivu rodičů či jiných blízkých a začneme si být vědomi naší zodpovědnosti za sebe sama a možnosti o sobě rozhodovat. Když se ale později v životě situace opakuje, máme tendenci regresovat do těchto nevědomých vzorců chování. Abychom tomu zabránili, je třeba se naučit řešit naše pocity zlosti a negativismu přiměřenou cestou.

Pasivně agresivní, nebo introvert?

Rozdíl mezi introverzí a pasivní agresí je zásadní. Pasivní agrese se řadí k poruchám, kdežto introverze je pouze označení zaměření člověka. Introverti jsou lidé, které společenský kontakt spíše vyčerpává než nabíjí, mají bohatý vnitřní život, a proto nevyhledávají tolik ostatní.

Intorverti se od pasivně agresivních jedinců odlišují v mnohém:

• Nejsou v žádném případě záměrně ignorující,
• nemají problém s komunikací, když je třeba,
• umí sdělit své potřeby,
• jsou často hodnotnými kolegy v práci,
• udržují pevné sociální vztahy,
• umí vést dlouhé konverzace, dokonce vystupovat na veřejnosti,
• pracují stejně dobře jako extroverti,
• často jsou velmi oblíbení.

Jak rozeznat pasivní agresi?

Špatná komunikace

Pasivně agresivní člověk se cítí frustrován a nedokáže dostatečně vyjadřovat své potřeby směrem k okolí. Často cítí, že ostatní s ním nedostatečně komunikují, a tak se snaží vyhnout komunikaci vůbec. Jeho chování nakonec vede k odstrčení a izolaci. Jedinec potom nedokáže navázat znovu kontakt, protože si připadá ublížený a je přesvědčen o vině ostatních.

Role oběti

Pasivně agresivní jedinec často vyprovokuje druhého k přímé či verbální agresivitě, aby se později mohli cítit jako obět. Když už nemůže (domněle nebo reálně) dosáhnout svého, alespoň částečně jej uspokojí, pokud se mu podaří své blízké naštvat. Těší ho, že se cítí mizerně i jiní. I když je sám přecitlivělý k věcem, které mu ostatní říkají, často je mezi prvními, kdo poukáže na jejich chyby.

Nepouštějte se do přesilových her. Jen vás to vyčerpá a unaví a pasivně agresivní jedinec se bude cítit vítězně, i když nic nevyřešíte.

Snaha o nezávislost versus závislost

Tento člověk se často snaží být nezávislý a těžce nese snahu okolí o jeho ovládání. Přímé příkazy narazí téměř vždy. Pasivně agresivní jedinec se také bojí blízkosti, jelikož by se mohl stát závislým na někom druhém. I přesto se snaží navazovat kontakty, což se mu příliš nedaří. Jeho snaha o nezávislost se projevuje často v povrchních věcech ( jako je nedodržování pravidel) spíše než ve skutečné snaze osamostatnit se.

Odmítněte tu hru hrát

Pokud jste v někom blízkém poznali pasivního agresora, bude vás asi zajímat, jakým způsobem tomuto chování zabránit, nebo alespoň jak si zachovat odstup či předcházet konfliktu. Kontakt s pasivně agresivním jedincem je často velmi frustrující a emocionálně vyčerpávající. Tady je pár rad,  jak ho přežít.

• Nepouštějte se do přesilových her. Jen vás to vyčerpá a unaví a pasivně agresivní jedinec se bude cítit vítězně, i když nic nevyřešíte.
• Pokud na vás někdo toto chování zkouší, zkuste mu klidně vysvětlit, jak na vás jeho jednání působí. Nejspíš popře, že by cokoli takového dělal. Pokud se ale bude muset bránit, často ho to odradí od dalšího jednání.
• Snažte se vidět věci z jeho pohledu. Pokud ukážete, že mu chcete porozumět a případně vzít v potaz jeho argumenty, bude více otevřený vzájemné komunikaci.
• Snažte se ho brát jako dospělou a kompetentní osobu. Oceněním si otevřete dveře k vzájemné spolupráci. Zeptejte se ho, jak by dál řešil situaci on. Pokud budete dělat rozhodnutí za něj, bude mít osobu, kterou může obvinit z vlastních nezdarů.