Po nehodě

Pořád se vracely – obrazy černého auta s vysokou nápravou. Naráželo do mě znova a znova. Při každém zavření očí. Později i v některých situacích, kdy jsem chtěla po přechodu projít na druhou stranu. Neschopnost spát, noční můry a později problém přejít přes přechod. To vše následovalo po autonehodě, která se mně a mé nejlepší kamarádce stala přímo na přechodu pro chodce, v dopravní špičce, v situaci, kdy metr před námi přecházela skupina několika lidí. Řidič později sdělil, že se díval na ně a šlápl na plyn…, než si ověřil, že má volnou cestu. Neměl. My zase měly pocit, že zastavuje. Ve chvíli, kdy jsem postřehla, že se rozjel, nestihla jsem už reagovat. Dnes píšu článek, který tolik potřebovalo mé mladší já – aby pochopilo, že má hyperaktivní, vzteklá a chaotická reakce byla naprosto normální a pochopitelná.