Pohlazení po duši

Vyzvedávala jsem dceru ze školky a u vchodu jsem se střetla pohledem s učitelkou: „Paní Langrová, vaše dcera neměla tepláčky na ven…“ Kdybyste slyšeli ten tón. Kdybyste viděli ten vyčítavý, zlostný pohled. Langrová, tohle jste teda udělala špatně, četla jsem z něj. To jste opravdu tak nemožná matka? Víte, co jste nám tím způsobila za starosti? Musíte všechno komplikovat?! Chudák vaše dítě… Paní učitelka ve mně v několika sekundách dokázala vzkřísit pocit malého dítěte, které je neschopné a zase něco udělalo špatně. Pocit, že bych se měla omlouvat, kát se a rychle usilovat o nápravu – na kterou už je vlastně stejně pozdě, škoda byla napáchána. Jak si v podobných situacích poradit?