Věnovat se sportu a pravidelnému pohybu ještě neznamená, že děláme pro své zdraví to nejlepší. Nesprávné návyky obvykle začneme odhalovat, až když se tělo hlasitě ozve. Co mě přimělo změnit přístup?
Jako teenager jsem hrál basket. Bylo to prima období, připadal jsem si jak v hiphopových klipech, které jsem tehdy tak hltal. Jenže to mělo háček – za těch osm aktivních let trenéři zapomínali na malý detail – nedohlíželi na to, abychom se před každým tréninkem, po tréninku a před zápasem pořádně rozcvičili. Pro náctiletého kluka představuje protahování tu největší nudu, sám se do ní dobrovolně nepustí. Z basketu jsem odcházel ztuhlej jak poleno.
Posilovna na vejšce. Kdo by tam za pade na měsíc nechodil. Hurá na stroje a během odpočinku okukovat borce z Mr. Olympia na otrhaných old schoolových plakátech. Z dnešního pohledu další nesmyslná odbočka – potili jsme se, to teda jo, ale nikam to pořádně nevedlo. Svému tělu jsem tenkrát moc nepřidal. A strečink? Opruz, rychle, rychle, ať už jsme na strojích!
Sice sportuji od dětství, ale musel jsem si postupně přiznat, že mám se sebou co dělat. Ale i tak tomu další roky něco scházelo. Především moje lenost se smysluplně zakousnout do svých slabin.
Setkávám se s aikidem. První měsíce jsem se tam motal na tatami jak ztuhlý dřevo, nikdo se mnou nechtěl cvičit. Sice sportuji od dětství, ale musel jsem si postupně přiznat, že mám se sebou co dělat. Každej druhej, kdo předtím moc nesportoval, byl na tom s mobilitou a pružností líp než já. Ale i tak tomu další roky něco scházelo – především moje lenost se smysluplně zakousnout do svých slabin.
Nová příležitost v nesnázích
Když na nutnou změnu nestačil rozum (a že na to měl fakt dost času), postaralo se o to tělo samo: vyřadilo mě na několik měsíců z pravidelného provozu. Z dnešního pohledu úžasné požehnání!
Kromě nových poznatků z rehabilitací tehdy strýček Tim Ferriss vydával svou druhou knihu, k mému milému překvapení tentokrát věnovanou jen a jen tělu. Seznámil jsem se se s pojmy jako je pre‑habilitace, ta se pro mě stala tématem číslo jedna, nebo kettlebell. Pěkně vše na jednom místě vysvětlené tak, abych tomu porozuměl.
Znáte ten pocit, když se po dlouhém bloudění dostanete na tu svou stezku? Bylo to ono. Ferris cituje trenéra a fyzioterapeuta Graye Cooka a vyzdvihuje jeho důraz na základní kettlebell cviky TGU (Turkish Get Up) a swing: „TGU a swing sice nejsou dost sexy do lesklých časopisů. Když ale budete špičkový atlet a budete cvičit pouze tyto dva cviky, postačí to pro prevenci zranění.“
Když se cítíte jako břídil, má to jednu výhodu – s trochou odhodlání a trpělivosti je relativně snadné to změnit, pěkně krok po kroku.
Kontrolka zablikala – tohle chci umět! Tohle přece musím umět! Projížděl jsem net a vybral to nejlevnejší na trhu – plastové kettlebells. No jo, chybami se člověk učí, nejen blbým nákupem, ale i YouTube samoukou. Je to zase ten způsob přemýšlení a přístup, díky kterým jsem si zrovna moc nepomohl. Tudy cesta nevede, musel jsem vyrazit za profíky. Co jsem si myslel, že bude hračka, se ukázalo jako hluboký propracovaný systém. Když se cítíte jako břídil, má to jednu výhodu – s trochou odhodlání a trpělivosti je relativně snadné to změnit, pěkně krok po kroku.
Správný moment začít
Pokud mělo mít moje další snažení smysl, musel jsem zapomenout na klik nebo dřep ze základky a začít se i tyhle zdánlivě banální cviky učit pěkně od začátku. A na pořádné cvičení s dělovou koulí, jak je občas kettlebell nazýván, si ještě chvilku počkat. Taky mě to napadlo – je mi přes třicet, není tohle pro mladší, není na to už trochu pozdě?
Představa šedivějícího starce, který se po cvičení pěkně narovná, mi dost imponuje.
Právě naopak! Jsem v letech, když už nad tím nemůžu jen tak mávnout rukou. Když si to včas nepodchytím, moje tělo mi to může v kterýkoliv moment vymluvit. Nakonec, cvičební systémy kettlebell a funkčního silového tréninku jsou připravovány dokonce i pro důchodce. A upřímně, představa šedivějícího starce, který se po cvičení pěkně narovná, mi dost imponuje.
Co mohu doporučit každému, kdo se vydá upřímnou cestou poznávaní vlastní vůle, těla a jeho možností, je studium odborné literatury. Zabředněte do některé z knížek Pavla Tsatsoulina nebo Dana Johna a odkryjí se vám nové hloubky, o efektu na cvičení nemluvě.
Můj trenér z Kettlebell KB5 Pavel Macek mi zašrouboval do hlavy, že síla a zdraví jsou dovednosti, na kterých je potřeba soustavně makat. Klíčový vhled, který mému dalšímu snažení dává smysl a naplnění. A nejlepší na tom celém je, že je a stále bude co objevovat.
Pozvánka na Bodylab víkend
Pokud jste při čtení ve svém těle zaregistrovali jemné chvění s pocitem, že přišel ten správný čas na tělesnou inventuru, přijměte naše pozvání na nadcházející Bodylab víkend. Je určený pro každého, kdo se rád hýbe, chce vyzkoušet nové věci a cítí potřebu kompenzovat svůj sedavý životní styl. Koná se od pátku 18. do neděle 20. ledna v centru Dibbavana u Mariánských Lázní. Více info k workshopu. Kromě Bodylab víkendů se scházíme v Praze každou středu v čase 19:15 – 20:15 na pravidelných Bodylab trénincích. Vítaný je každý, kdo dorazí.
