31. 7. 2026
Malý princ se setkává s obchodníkem, který prodává pilulky proti žízni. Stačí polknout jednu týdně a člověk ušetří 53 minut. Pro prince je to nepochopitelné: „Kdybych já měl 53 minuty nazbyt, šel bych docela pomaloučku ke studánce.“ Posledních pár měsíců mi v průběhu sezení s klienty či po nich často proběhne hlavou právě tato věta. Většinou ji nevyslovím a věnuji se s klienty jejich tématům, ale slova o pomalé cestě ke studánce se zarývají hlouběji a hlouběji. Vedou mě k přemýšlení, co se s námi děje. Požadavků a úkolů stále přibývá a čas jako by mizel neznámo kam.
Klienti přicházejí do terapie či koučování obvykle s jinými tématy, než že jim rychle plyne čas. Často chtějí lépe zvládat své emoce, či je dokonce nemít, aby je nebrzdily v lepším výkonu. Někteří chtějí zvládnout víc, být ještě efektivnější v řízení nekonečného koloběhu rodiny, práce, sebe sama i všeho dalšího.