Nevraživost macechy pramení z prostého strachu o ekonomickou situaci dcer, zatrpklost a zatvrzelost z nešťastných vztahů. Popelka se dokáže přizpůsobit situaci a vyjít z ní jako vítěz díky nekonečné vřelosti a laskavosti.

Klasické pohádky pro filmový průmysl rozhodně nejsou rodinným stříbrem, na které se pro jistotu vůbec nesahá a které se jen oprašuje. Ne, pro současný Hollywood jsou pohádky stříbrem, co se na počkání taví, upravuje a modeluje do nečekaných tvarů. Z Jeníčka a Mařenky se tak například stali Lovci čarodějnic, co nějak ztratili chuť na perníček, půjčili si ohozy od Hells Angels a zapojili mozek. Proč ježibaby strkat do pece, když na ně můžete vzít těžký kulomet?

Červená Karkulka s Amandou Seyfried zase posloužila jako romance pro teenagery a jiné čtenáře Bravo Girl, ze Sněhurky se pak stala akční hrdinka v zářivém brnění s tváří Kristen Stewart ze Stmívání. Šípková Růženka dokonce v blockbusteru Zloba – Královna černé magie musela ustoupit do pozadí, aby vynikla zlá královna v podání Angeliny Jolie.

Nová, celovečerní a hraná Popelka, která vtančila do českých kin 19. března, je tak trochu černou ovcí. Notoricky známý příběh Charlese Perraulta z roku 1697 a hlavně pětašedesát let starou animovanou Popelku režisér Kenneth Branagh nijak nepodrývá a svou vizí ctí archetypální příběh vítězství laskavosti a odvahy nad zištnou vypočítavostí. Rozhodně nečekejte, že by se zlá macecha postavila do čela armády obživlých dýní a vyrazila překazit obligátní happy end. Nikde ani nevyskočí žádný oslík, co řekne, že „to křoví vypadá jako Halina Pawlowská“ či perníček s hláškou „vyliž mi polevu“.

I potemnělí bratři Grimmové tu jsou na black listu: Popelčiným nevlastním sestrám tu ptáci rozhodně nevyklovou oči a macecha na ně nevezme nůž, aby jim usekla palce do střevíčku. Pokud platí, že se pohádky věčným převyprávěním mění a aktualizují, tak Branaghovo „bylo, nebylo“ to tak trochu popírá. Je především staromódní, bezelstnou, prosluněnou romantikou, která ale dokazuje, že i přes absenci ironie a sebeshazování můžete skvěle bavit.

Hrdinku Elku potkáváme jako malou bezstarostnou dívku na malebném statku, kde má ale idylka s domestikovanými myšáky rychle skončit. Poté, co jí zemře matka, ožení se její otec s rafinovaně nenávistnou i oblečenou Lady Tremaine (Cate Blanchett), jež si na statek přivede dvě rozmazlené dcery a kocoura Lucifera. Když se otec vydá na obchodní cestu, Elka (Lily James z Panství Downton) ho na rozdíl od nevlastních sester požádá, aby jí z cesty přivezl to, co ho cestou cvrkne do nosu. Potenciálních třech oříšků se ale nikdy nedočká.

Otec na cestě umírá, vládu nad statkem přebírá macecha a z Elky se stává Popelka. Tedy regulérní služka, co místo propuštěného služebnictva pere, žehlí, vaří a spí v zimě na půdě. Na vyjížďce do lesa však potkává Kita (Richard Madden z Hry o trůny), single prince s nejmodřejšíma očima a nejupnutějšími kalhotami v pohádkovém království. Vzájemné sympatie jsou nepopiratelné, a tak Kit později pozve na bál všechny nezadané dívky, nikoliv pouze ty urozené. Zbytek už je historie, co čítá excentrickou Vílu kmotřičku (Helena Bonham Carter), dýňový kočár, opulentní ples, ztracený skleněný střevíček a intriky, spoustu intrik. Hashtag: zlá macecha.

I když, jak se to vezme. Pro Branagha nejsou hlavní postavy jednorozměrné figurky, proto se třeba zrovna o maceše dozvídáme, že její nevraživost pramení i z prostého strachu o ekonomickou situaci dcer a zatrpklost a zatvrzelost z nešťastných vztahů. Samotnou Popelku potom rozhodně nemůžeme shodit jako ukázkově pasivní hrdinku, co jen čeká na záchranu princem, kterého okouzlila v krásných šatech, s kilometrovými řasami a vypiplaným účesem. Ne, zamiloval se do holky umouněné od popela.

Popelka je nezlomná mladá žena, co si sice nechá v domě hrůzy leccos líbit, nikoliv však kvůli své slabosti, ale proto, že v domě prostě vyrostla a nechce ho opustit. Dokáže se přizpůsobit situaci a vyjít z ní jako vítěz díky nekonečné vřelosti a laskavosti – nikdy ale neplatí za tu otravnou blonďatou holku, až moc hodnou a až moc dokonalou. Prince sice miluje, ale rozhodně se nezabíjí skokem z půdy, když ji tam macecha zamkne s tím, že už Kita nikdy neuvidí. Možná právě důraz na uvěřitelnost a ukotvenost postav je Branaghovou novou investicí do Popelčina příběhu.

Výraznou složkou nové Popelky je také vizuál zářící všemi postprodukčně vytaženými barvami, balancující na hraně kýče. Většinou ale jde o velkolepou pastvu pro oči, kdy chvíli letíte s virtuální kamerou nad královstvím, abyste se posléze procházeli zámeckými komnatami vypiplanými production designérem Dantem Ferrettim (Hugo, Letec, Casino) a nakonec skončili v některém z kostýmů od multioscarové návrhářky Sandy Powell. V róbách jedovaté Cate Blanchett se snoubí Marlene Dietrich s Normou Desmond i Cruellou de Vil, Popelčino plesové haute couture je rovnou tak dechberoucí, že během prvního tance nedýchal sál na plátně ani sál před ním.

Popelka je povznášející, nikoliv však vlezle líbivá. Staromilská, přesto svěží. A fakt, že by neurazila asi ani vaši babičku, tentokrát prostě neznamená nic špatného.

• Poutavým pohádkovým návratem ke kořenům je i melancholický animovaný film Píseň moře, v kinech rovněž od 19. března.
• Filmové dekonstrukce pohádky o Popelce se dočkáte již 2. dubna, kdy do kin vstoupí muzikálový mash‑up Popelky, Jacka a kouzelných fazolí, Lociky a Červené Karkulky s názvem Čarovný les. Popelku (Anna Kendrick) tam princ (Chris Pine) podvede s Mlynářovou ženou (Emily Blunt) a Popelka pak začne žít s Mlynářem (James Corden). Škoda, že to není tak zábavné, jak to zní.