Navenek žiju skvělý život, ale uvnitř se hroutím a připadám si prázdná.
Daří se mi docela dobře, ale mám pocit, že to na světě jen tak doklepávám.
Kdykoli chci sdílet nějakou radost, manžel mě usadí. Odcizuje nás to. Jak s ním o tom mluvit?
Kamarádi mě mockrát zklamali. Chápu smysl a pravidla přátelství mylně? Je chyba ve mně?
Chápu, že sestra to má vzhledem ke své nemoci těžké. Ale my s ní taky.
Pokud máte aktivní předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.