Názor odborníka

Milá Evo,

děkujeme za vaši důvěru, se kterou se obracíte na naši poradnu. Vaše potíže se rozvinuly pravděpodobně vlivem změn, které se kolem těhotenství, porodu a příchodu dítěte odehrávají. Obecně bývají velké životní změny spojené se zvýšením stresu. Pokud se ho nahromadí více, může dojít k podobným kompenzacím. Nejste sama. Lidí, kteří řeší obdobné potíže, je poměrně dost. 

Začnu tím, že pokud budete chtít své obtíže opravdu zvládnout, bude nutné se postavit tváří v tvář úzkosti (z bakterií, plísní,…) a nepodlehnout nutkání jít provést kompulzivní rituál (mytí, uklízení). Čím více se snažíte zvládnout bakterie,…, tím více sílí vaše nutkavé myšlenky, a potažmo mytí, uklízení, které slouží k uvolnění stresující obsedantní myšlenky. Toto uvolnění vám ale znemožňuje zjistit, zda byste náhodou tento strach nezvládla.

Jako by ve vás bojovaly dvě části. Jedna, která se chce z toho všeho dostat, a ta druhá, která tomu brání a udržuje status quo. Je to velmi těžké, ale myslím, že se musíte dostat právě přes tento vnitřní boj. Nejtěžší bude začít. Vím, že to pro vás asi nebude příjemné, ale věřím, že vám to pomůže situaci zvládnout. Úzkost jako taková je jen pocit, který má obyčejný průběh‑vznikne, zesílí, vyvolá nějaké tělesné projevy, ale pak zase odezní. Není tedy životu nebezpečný. 

Jak na to? Jak vydržet nepořádek, bakterie, plísně,… Myslím, že je to otázka akurátnosti, tedy rovnováhy mezi stoprocentní čistotou a špínou. Doporučila bych vám na začátek zkusit slevit o 20 % ze současné situace, protože těch 80 % z vaší čistoty by mohlo prozatím stačit. Cílem nebude přestat doma uklízet, nemýt si ruce apod., ani odstranit dokonale úzkost, ale naučit se úzkost tolerovat, kdy budete moci sama svobodně volit, co uklidíte a co ne, bez nutnosti to udělat.

Seznam situací

Vezměte si papír a napište seznam všech možných nečistých míst a situací, které ve vás vyvolávají úzkost. Tento seznam vám bude sloužit jako popis výchozího stavu. Představuji si, že by tam mohly být situace jako: použít veřejné toalety, dotek okraje kontejneru, dotknout se kliky u lékaře atd. Seřaďte situace podle obtížnosti. U každé situace, kterou chcete zvládnout, si představte, jak by to možná šlo zvládnout – naplánujte si postup: 

• situace
  vydržet pohlazení od manžela po vlasech, když přišel zvenku a neměl omyté ruce

• postup:
  nebudu nutit manžela, aby si šel ruce omýt do koupelny
  vezmu jeho ruce do svých a vydržím to
  nepůjdu si celý večer omýt ruce

Zabránění rituálům

Vašim úkolem (nelehkým), se bude vědomě  těmto situacím vystavit. Součástí úkolu bude pozorovat v sobě úzkost a její sílu hodnotit na škále od nuly do deseti, kde 0: je mi fajn, cítím se dobře, situaci zvládám a 10: je mi strašně, cítím ochromující úzkost, bojím se, musím vstát a jít to uklidit/otřít apod. Pro začátek bude stačit jedna až dvě situace denně, o kterých si myslíte, že jsou tak průměrně obtížné a mohla byste je zvládnut bez provedeného rituálu.

Hodnocení vašich pocitů vám bude sloužit k tomu, abyste viděla, jak postupujete, jak se vám daří situace zvládat. Zjistíte například, že jste uklízení omezila o půl hodiny denně. To by bylo skvělé. Postupně budete zkoušet všechny úkoly, ale vždy až poté, co jste zvládla ten předcházející. Je možné, že u jednoho budete muset setrvat týden. To nevadí. Buďte trpělivá. Je třeba každou situaci zkoušet tak dlouho, dokud ji absolvujete bez větších pocitů nepohody a bez rituálu (v chování i v myšlenkách). Je také potřeba tyto situace zkoušet dostatečně často a pravidelně. 

Může se vám stát, že vše dobře zvládnete, ale za nějaký čas se příznaky zase objeví. To nic. Neznamená to, že jste zase na začátku. Jen vás psychika zkouší, zda jste nezapomněla, co jste se naučila. Možná vám připomene, že jste byla v poslední době zase více ve stresu. Vím, že pro vás může být teď těžké stresu odolávat. Ne vždy se s miminkem dobře vyspíte, nemůžete vždy uspokojovat své potřeby, jak byste potřebovala. Chci vás nicméně podpořit k tomu, abyste v rámci možností myslela také na sebe.

Dělat věci jen tak

Zkuste se zamyslet nad vašimi životními prioritami. Možná zjistíte, že od té doby, co se zabýváte zvýšeně čistotou, jste ztratila zájem o různé jiné věci, které máte ráda. Mohlo by vám to pomoci k rozvolnění vašeho určitého vnitřního řádu a dodržování pravidel, které ve vás nutkavost má tendenci vytvářet. Ve chvílích, kdy vaše holčička spí, můžete buď jen odpočívat, nebo zkusit dělat věci jen tak. Nemělo by jít o nějaký výkon (hlavně ne úklid). Třeba jen tak koukat z okna, dívat se jaké je dnes počasí, něco si nakreslit, vyluštit křížovku,…

Jak se má vaše tělo

Dalším prostředkem k uvolněnému myšlení je pravidelný pohyb. Tělo a mysl jsou propojené. Vím, že teď nemáte čas, ani energii se bůhvíjak věnovat sportu, ale stačí procházky. Pomůže to vám i vašemu dítěti, které bude na čerstvém vzduchu. Při tělesné námaze spálíte nadbytečný adrenalin, budete se cítit lépe. Procházky ale dělejte, jen když vám budou přinášet dobrý pocit. Rozhodně ne z povinnosti, případně si najděte jakýkoli druh pohybu, který vám vyhovuje.

Můžete zkusit i relaxační techniky. Někomu vyhovuje autogenní trénink, někomu jednoduchá řízená imaginace. Vše si můžete najít na internetu. 

Čistota půl… svobody

Vrátím‑li se k vašemu dopisu, nejrůznější články, o kterých píšete, ale hlavně reklamy, skutečně navozují dojem, že čistota je nutností k přežití. Osobně se domnívám, že touha po dokonalé čistotě bere lidem radost ze života. Nedávno mi jedna maminka vyprávěla, že nesnesla, aby její 16měsíční dítě vyplivávalo jídlo zpátky ven. Bylo celé špinavé, cáklo jednou dokonce na zeď. Dítě se tím velmi bavilo a smálo se. Brzy ale zjistilo, že se to mamince nelíbí a tak začalo jíst spořádaně. Začalo prý ale být tak nějak smutné. Už se u jídla nesmálo.

Bylo by myslím dobré, aby váš manžel a vaše okolí nevstoupilo do vaší hry, jinak se stanou její součástí. Je k tomu potřeba odhodlanost, neboť je pro ně mnohdy lehčí podlehnout, jít si potřetí omýt ruce, aby měli klid. Na vašem rodinném životě by se nemělo nic měnit. Tendence k čistotě je vaším problémem, který budete muset zvládnout vy sama. Neznamená to samozřejmě, že by k vám okolí mělo být odmítavé či lhostejné, ale vy potřebujete vidět, jak vypadá „normalita“. O svých pocitech se s nimi nebojte mluvit. 

Pokud by se vám nedařilo situaci zvládat, obraťte se na KBT terapeuta. Bude s vámi pracovat systematicky. Podpoří vás ve chvílích, kdy třeba začnete pochybovat. Nevím, jestli vás to uklidní, ale vždy existuje řešení v medikaci. V těžkých případech OCD jsou léky nezbytné. Z vašeho dopisu jsem ale nabyla dojem, že půjde jen o přechodné období, které sama zvládnete a vše se vrátí do starých kolejí.

Držím vám palce.

Kamila Thiele

Pomohl vám článek?

Otevřete si přístup k celému webu.

• tisíce článků
• audioverze článků
• videa z přednášek

• audiobooky
• online kurzy
• a mnoho dalšího...

Chci předplatné