Nedokážu se přenést přes silný pocit lhostejnosti, který jsem zažila. Seznámila jsem se s kolegou, byl u mě navečer v práci, bylo to příjemné, pak jsme spolu byli v kině a pak jsme se přesunuli i na intimní rovinu. Celé to trvalo asi dva týdny s tím, že další tak dva měsíce ode mě postupně emočně odcházel a odstřihával se. Já se snažila mu jít naproti a přiblížit se, on dělal opak.
Měla jsem tehdy za sebou jeden desetiletý vztah. Počítala jsem s tím, že začínáme vztah nový. Ale odstrčil mě od sebe, přestal se mnou komunikovat, respektive mluvil se mnou zdvořile, když jsme se viděli, ale kontakt nevyhledával. Snažila jsem se udržovat kontakt. Řekl mi, že nemůže mít nikoho dalšího rád, protože to není jen tak. Že když řekneš, že máš někoho rád, tak přece nemůžeš jen tak přestat (opustila ho přítelkyně, se kterou byl asi osm let, ale asi dva roky zpět, co jsme se potkali – byla to pro něj veliká rána, také jeho první vztah).
Tak jsem se snažila udržovat přátelství a doufala, že časem přeroste ve víc, ale zájem byl jen z mé strany. V podstatě se ode mě odpoutal a jen zdvořile reagoval na moje zprávy. Nechápala jsem to, ublížilo mi to. Já i on jsme si prošli složitým dětstvím, ani jeden nemáme oporu v rodině, cítila jsem tenkrát, že si rozumíme, že nás blízcí lidé zklamali a chceme to teď budovat jinak. Spletla jsem se. Odhodil mě. I já jsem ho pak chtěla co nejvíc eliminovat, abych pokračovala dál.
Ale pořád to nemůžu pustit z hlavy. Už dokonce žiju v jiném městě, mám báječného přítele, plánujeme miminko… Přesto se v duchu pořád vracím k němu, vedu s ním fiktivní rozhovory. Nikdy jsem nezažila něco takového – ani jsme vztah nezkusili a prostě mě odepsal. Nevím, jak se s tím vyrovnat, zkoušela jsem si s ním i promluvit o tom, co je špatně, a naprosto bez emocí mi řekl, že bych s ním nebyla šťastná a že si najdu někoho jiného. Kdyby mi řekl, že není připravený, že se omlouvá, asi bych to snesla.
Kristýna, 31 let
Názor odborníka
Dobrý den, Kristýno,
je velmi náročné uzavřít vztah, ve kterém pro nás jednání druhé strany zůstává nesrozumitelné. I když jste muži, o kterém píšete, věnovala značnou pozornost a zájem, vaše přání zůstala nenaplněná.
Častou reakcí na nenaplněná přání bývá nespokojenost. Pokud investujeme skutečně mnoho, může se objevit dokonce frustrace, až zlost. Ty nás chrání, abychom do podobné situace nevstoupili znovu, a zároveň nám tyto pocity dovolují opustit nebo uzavřít nenaplněné vztahy.
Komplex jako vnitřní konflikt
Ve vašem případě se to však nedaří. I když to ve vás může vytvářet další nespokojenost, možná dokonce pochybnosti, zda je v pořádku se k dotyčnému ve fantazii vracet, nedaří se tento vztah uzavřít.
Z vašich vyjádření je patrný hněv na bývalého partnera, ale co víc, je patrné, že se ve vašem vzájemném kontaktu „probudilo“ něco, co vás nepustí. Možná to bude znít zvláštně, ale nemáte problém s vaším předcházejícím partnerem. To, co se ve vaší psychice konstelovalo při kontaktu s ním, je totiž komplex.
Takový komplex je zajímavá věc. Člověk má při setkání s vlastním komplexem pocit, jako by nebyl sám sebou, jako by v něm žily i jiné osoby, které se vůbec nechovají tak, jak bychom si přáli. Cítíme potom vnitřní konflikt, konflikt sami se sebou.
Váš dotaz je natolik specifický a zároveň tak důležitý, že k němu doplňuji článek o komplexech pro lepší představu o významu a funkci komplexů v naší psychice. Teď bych ale rád zůstal u vaší osobní zkušenosti.
Při čtení vašeho textu mě velmi zaujaly odkazy na nelehkou vztahovou historii vás obou. Sám bych to při práci s vámi vnímal jako hlavní vodítko. Především fakt, že jste investovala svou snahu a porozumění do osoby, která vám toto nevracela, a stejně jste nepřestávala a věřila jste, že přátelství přeroste do vztahu.
Tato vaše nezdolnost může být motivována vztahovým zraněním. Nevím, zda následující řádky budou odpovídat tomu, co prožíváte, ale pokusím se vycházet z vodítek, která jste v dotazu poskytla.
Neopětovaná láska
Když se v životě setkáváme s nedostatečně opětovanou láskou, často to v nás probouzí o to větší potřebu stát se objektem zájmu a být pro ty, kdo nás odmítají, atraktivní. Pokud se naše snaha nesetká s odezvou, jakou bychom očekávali, často takovýto vztah opouštíme.
Představte si dítě, které se snaží získat pozornost nebo respektování své vůle u rodičů a nedaří se mu to. Je postaveno do náročné pozice, protože je na rodičích závislé a potřebuje jejich ochranu. Nemůže se tak s nimi dostat do přímého konfliktu. Na druhou stranu cítí vlastní potřeby přijetí a pozornosti, které nejsou rodiči naplňovány.
Velmi častým řešením takové situace je nereflektované upozadění vlastních potřeb a naplňování potřeb rodičů (okolí). Když pak druzí oceňují naše chování, může vznikat iluzorní pocit lásky. Také však může vzniknout komplex, který způsobí, že si danou situaci velmi mylně interpretujeme: „Když se chovám tak, jak se ode mě očekává, dostanu lásku.“
Upřímně řečeno, zdá se, že v současné společnosti se takto postavené vztahy stávají normou. Mnoho z nás by takto dokázalo prožít celý život, kdybychom se nesetkali se situací, která nám tento komplex naruší.
Cesta vede skrze bolest
Zdá se mi, že předcházející partner ve vás vzbudil především pochybnosti o sobě – o tom, zda si zasloužíte šťastný vztah, pozornost nebo lásku. Opakované přehrávání situací z vaší minulosti nebo vnitřní monology, které s touto osobou vedete, se tak stávají pokusem vaší psychiky o sebereparaci.
Bývalý partner se ve vašem vnitřním světě stal vhodným symbolem reprezentujícím vaši rozpolcenost. Zůstává otázka: co s tím?
Řešení situace není spojené s vaším bývalým partnerem, ale s potřebou vaší psychiky porozumět, jak jste se ve vztahu k němu chovala vy, protože zranění, které ve vás tento vztah vyvolal, je jen připomínkou zranění z vaší osobní historie.
A zdá se mi, že právě toto zranění se bez vaší pozornosti nedokáže zahojit, a tak na sebe upozorňuje tím, že vytvořilo komplex, který vám nedovolí minulý vztah uzavřít.
Je to cesta skrze bolest, kterou ve vás vytvořila jeho lhostejnost, jak píšete. Je nesmírně důležité sledovat, kam vás pocit této bolesti a znehodnocení zavede. Jaké ve vás přirozeně vyvolává vzpomínky, fantazie nebo tělesné reakce. Je to tato bolest, s čím se vaše psychika potřebuje vyrovnat, protože ve formě komplexu má na váš život destruktivní dopad.
Každý symptom, každý komplex je však smysluplným vyjádřením naší psyché a pokusem o doplnění toho, co v našem životě chybí.
Jakub Nemček
