Téma k poslechu: Co se životem
Vyberte si své téma Předplatné

Jsem nymfomanka? Sex naznačuje i zakrývá vaše intimní touhy.

8. 6. 2012

Dobrý den.

Nedávno jsem reagovala na příběh ženy, která měla výčitky kvůli střídání mužů. Nedalo mi to a rozhodla jsem se popsat i svůj problém, který pravděpodobně začal stejným způsobem jako ten její. Rozdíl mezi námi dvěma je takový, že jsem těch mužů vystřídala mnohem více. Přijala jsem sama sebe jako nymfomanku.

Ale napadá mě kolikrát otázka: jsem opravdu nymfomanka? Pokud se nymfomanie vyznačuje tím, že mám jako žena vysokou sexuální apetenci, což znamená potřeba sexu každý den, i víckrát než jednou, a s obtížemi dokážu abstinovat maximálně měsíc, pak ano. Problém je v tom, že se mi nedaří najít stálého partnera. A tak mám tedy jen téměř nekonečnou řadu milenců.

Občas se mi stalo, že mi partner nestačil, nepotřeboval to tolik jako já, i když na začátku se mu to zdálo úžasné. Dále se setkávám se žárlivostí a nedůvěrou. Myslí si, že budu nevěrná, že jsem měla přeci tolik sexuálních partnerů (víc než oni). Potřebuji hodně sexu, ale nepotřebuji střídat partnery. Přes svůj „handicap“ jsem jen žena, která chce mít milujícího partnera a rodinu s alespoň dvěma dětmi.

Dokážu být věrná, pokud mám dostatek dobrého sexu. To mi ale většinou nikdo nevěří. A tak, když už se výjimečně najde někdo, o koho bych opravdu stála, tak si jen se mnou nějakou dobu hezky užívá a pak uteče.

Mé otázky tedy zní – měla bych se raději nějak léčit? Nebo jsem odkázaná mít pouze partnery stejných choutek a počtů partnerů? Měla bych svou sexuální minulost a nymfomanii před partnerem skrývat?

Klaudie

Názor odborníka


Milá Klaudie,

pokusil jsem si najít nějaký „střed“ vašeho příběhu a kolem něj postavit další aspekty, které popisujete. Pro mě není středem vaše sexualita, ale vaše vztahovost a intimita a potíže v této oblasti. Píšete, že se vám nedaří najít stálého partnera. Bylo by zajímavé a prospěšné více porozumět tomu, jak spolu vychází „touha mít rodinu“ a „potřeba mít hodně sexu“. Trochu jsem měl z vašeho popisu představu, že jsou to samostatné „systémy“ a že sexualita – tělesné spojení, resp. „potřeba mít hodně sexu“ se prezentuje jako absolutní kritérium, které je dané a neměnné, a nějak vítězí nad intimitou – emoční blízkostí. Myslím, že není náhoda, že u rodiny používáte slovo „chci“, které ukazuje na postoj, rozhodnutí, touhu. U sexu pak slovo „potřeba“.

Abych vám mohl dát jasnější vodítko, potřeboval bych s vámi vést dialog a ptát se, proč a v čem je ten sex tak zásadní? Jde o spojení, které cítíte? Jde o uspokojení? Jde o sílu prožitku, kterou cítíte při sexu a jinak ne? Jde o komunikaci s partnerem na nejhlubší rovině, jakou si lze představit? Je sex překračováním sebe a každodenní reality (jakýsi spirituální aspekt sexuality)? Je sex způsobem, jak necítit prázdno? Jak u vás souvisí sex se sebehodnotou? Je snazší spojit se s tělem než trvale s duší? Odpovědi by mohly naznačit další směr tak, abyste si složila, resp. více rozkryla obraz vaší současné situace.

Nerad patologizuji, vnímám riziko diagnóz, ale vypadá to, že jednu diagnózu jste si přisvojila sama – proč jste si vybrala vnímat se jako nymfomanka a nikoli například jako hledající žena, žena zklamaná svými partnery, apod.? Zde bych viděl jeden z klíčů k přístupu ke všemu, o čem píšete. K čemu používáte nálepku nymfomanky, jakou to má funkci ve vnímání sebe i navazování vztahů? Pokud se vnímáte takto, není už to samo a to, co z toho vyplývá, určitý náznak nebo program, který pak naplňujete? Nymfomanka přece „musí“ mít jen milence a ne partnera, to je její role. Není nálepka (tak jako jiné nálepky) ochranou před něčím, z čeho máte strach? Třeba právě strach z duševního spojení, byť ho na vědomé rovině propagujete a vědomě s ním souzníte. Nymfomanka se zabývá nutností mít sex a nemusí se možná tolik dotýkat všech možných pocitů spojených s nenaplněným vztahem, možná nenaplněností vůbec, samotou atd.

Uvědomuji si, že vám mohu nabídnout jen pohledy vytvořené z toho, jak jsem si v představě zařadil věci, o kterých píšete. Jsem si vědom možnosti omylu. Myslím, že základní zarámování minimálně zčásti určuje další zacházení se situací a přináší emoce, které toto „schéma“ vyvolává. Napadá mě několik variant:

a) Potřebujete zkrátka hodně sexu – každý to má jinak, není na tom nic divného, špatného, takhle to máte nastavené, „dané“. Výhoda – necítíte pocity viny, že je něco špatně. Je možné se opřít i o biologický pohled na věci, sex je základní potřeba, nemá smysl ho potlačovat. V zásadě to znamená „jen“ pragmatickou otázku co s tím. Podporu pro tento pohled najdete, jak ukazují různé diskuze, od řady lidí – je to diskurz, který je „in“. Rada by pak asi byla najít si někoho, kdo to má podobně. Nevýhoda – podle mě povrchní pohled, partnera vám to také asi nenajde. Obvyklá rada, co jsem tak slýchával od zastánců těchto přístupů, je nesoulad ve vztahu týkající se kvantity sexu řešit masturbací. Mě tento způsob myšlení neuspokojuje, ale někomu pomáhá a vyhovuje.

b) Jste závislá na sexu – výhoda uvědomění: se závislostmi se dá pracovat, mají nějakou příčinu, je řada postupů, jak s nimi zacházet, v zahraničí (možná i v ČR, ale to nevím) jsou i skupinové programy pro hypersexualitu (sex addicts, sex addicts anonymous). Možná sexem něco kompenzujete, něco vyjadřujete, možná od něčeho utíkáte, něčím se naplňujete, po něčem toužíte. Dá se učit zvládat určité „abstinenční příznaky“, odolávání touze (craving), hledání životního stylu, který závislost poráží. Závislost je něco přebujelého, co nemá člověk pod kontrolou. Je to cesta rychlých zisků za cenu dlouhodobých ztrát. Závislý člověk se opravdu potřebuje učit, že ne vše, co může mít, mu prospěje z hlediska jiného cíle, kterým je třeba vnitřní svoboda nebo cokoli si člověk chce vybrat. Nevýhoda: pocit, že jsem nemocný/á, že se musím léčit (a slovo léčba zase může vyvolávat představu pacienta a lékaře, který vlastně „vyléčení“ zařídí, pacient nemusí být až tak aktivní, je ne-mocný.)

c) Mít hodně sexu je vaše přání, nikoli potřeba – psychologie je často kritizována, že předělala některá lidské přání a chtění na potřeby, které se tváří tak, že je nutné je naplnit (výborně to koresponduje s atmosférou komerční společnosti, kde jsou lidé tlačeni pomocí psychologických poznatků k naplňování potřeb – přitom jde vlastně o zdařilou manipulaci ke spotřebě zboží všeho druhu). Je nutné dýchat, jíst, pít, mít bezpečí atd., je však „nutné“ mít hodně dobrého sexu? Nevím, jestli i potřeba mít hodně sexu není vlastně přáním mít hodně sexu, podobně jako je třeba přání být celý život šťastný apod. Je určitě pěkné, když se přání plní, ale i když nejsem úplně šťastný a řada věcí není ideální, mohu vést hodnotný, naplněný a v zásadě spokojený život. Dnešní důraz na plnění přání a snů (kterému jinak velmi fandím) je možná jednostranný v tom, že neučí zacházet člověka s utrpením, frustrací a těžkými a temnými částmi života. Výhoda i nevýhoda tohoto pohledu je podle mě v tom, že cestou pak není léčba, ale smíření. Můžu hledat cesty k naplnění, ale také se učím přijmout, že možná nebudu 100% sexuálně naplněný a svět se nezboří. Důležité může být taky uvědomění, že sexualita neznamená jen sexuální styk, je to i o erotickém vztahu v podstatě ke všemu, co nás obklopuje, o přitažlivosti a přitahování nejen k partnerům, ale i činnostem a k životu samému. Eros se může rozlít do celého života, není odkázán na postel. Možná přehnaný důraz na tu postel ukazuje to, že život je paradoxně málo pod vlivem této síly – veškeré sexuální aspekty, které na sebe vážou spoustu energie, se pak musí odehrát v omezené nejviditelnější a nejdoslovnější formě sexuality.

d) Sexualita jako projev vztahové dynamiky – vztahu k druhým i k sobě. Zkouším si představit, že bych slyšel větu „budu ti věrná, pokud budu mít dostatek dobrého sexu“ – přijde mi, že z hlediska vztahové dynamiky to může hrát roli určité lustrace partnerů a odrazování od vztahu. Je to možná jiná varianta archetypální pohádky o Šeherezádě – budu s tebou, dokud budeš vypravovat zajímavé příběhy. Možná je tím většina partnerů chycena do určité pasti – odchází, protože se mohou bát selhání a vašeho odchodu. Pohled na sexualitu jako na informaci o zacházení se sebou a druhými podle mě otevírá největší prostor pro zjištění toho, co se doopravdy děje a jak s tím naložit. Některé aspekty jsem naznačil, další či jiné by se asi objevily, upřesnily a přidaly v terapii. Výhodou je možnost vnímat svůj život jako souhrn vlastních rozhodnutí a vlivů, které mohu aspoň zčásti měnit. Nejsem pak oběť, ale svobodný a zodpovědný, mohu zvědomovat určité nevědomé strategie, porozumět a následně o sebe pečovat. Jde o to mluvit jazykem intimity stejně dobře jako jazykem sexuality. Možná doteď sdělujete sexualitou něco, co umí lépe říci intimita. Protože bych preferoval tuto variantu, dovolím si nedoplňovat nevýhody.

Má rada v jedné větě tedy je vstoupit do terapie, která je sebepoznáváním a péčí (mé oblíbené motto o terapii je „care, not cure of the soul“) a hledat. Odpovědi, jak hledat partnera či co a jak mu sdělovat, vykrystalizují spolu s porozuměním sobě a svému příběhu. Věřím, že odkazem na místo, kde – jak říká jedno přísloví – vás naučí lovit ryby (terapie), dostáváte více než jednu rybu přímo hotovou.

Držím palce.

Aleš Borecký

Diskuse 0

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.