Dobrý den,
nejsem schopný být jakékoliv partnerce absolutně věrný a ve vztahu nemyslet na okolní ženy. Je mi dvacet pět a měl jsem 10–15 sexuálních partnerek. To asi není tak moc, vím o horších případech. Nejsem ani žádný alfasamec, o každou dívku jsem musel bojovat a sex na jednu noc jsem zažil jen dvakrát. Ostatní poměry jsem si musel opravdu vybojovat.
Problém je ale v tom, že prakticky žádné jsem nebyl po celou dobu vztahu věrný. Není to tak, že bych okamžitě po dobytí dívky ztrácel o ni zájem, že se s ní vyspím a odkopnu. A hned hledám další. To si nemyslím! Všechny své partnerky jsem měl rád a sex prostě vyplynul ze situace. Žádnou jsem nelovil za účelem dostat ji do postele, ale s představou, že spolu zůstaneme v dlouhodobém vztahu.
Jeden či dva delší vztahy jsem skutečně měl, ale skončily ve výsledku uplně stejně jak ty krátkodobé – rozešel jsem se, protože mě vztah přestal naplňovat. Navíc jsem opět nevydržel být věrný. Ani v počáteční fázi vztahu, kdy má být člověk absolutně zamilovaný, si neodpustím flirtování na ulici, akcích nebo v práci. Pokud dívku po čase zaujmu, ztrácím hlavu a klidně se s ní vyspím.
Sex může klapat, komunikace fungovat, soužití vyhovovat a já stejně nevydržím s jednou. Může to být tím, že jsem dosud nepotkal tu pravou? Nebo je to věkem? Nebo nemám motivaci dělat kompromisy? Nebo jsem zkrátka morálně pokroucený? Nechci nikomu ubližovat, ale nejde to překonat. Sedne si to samo, nebo mám vyhledat pomoc?
Chludek
Názor odborníka
Vážený tazateli,
když čtu znovu a znovu váš mail, uvědomuji si, že mi ve vašem vyprávění něco důležitého schází. Postrádám v něm víc z vašeho vnitřního světa, víc o vás, vašem prožívání a pocitech. Svých pocitů jste se dotkl jen okrajově. Mluvíte o tom, že vás vztahy nenaplňují, ale už neřeknete nic o tom, co vám chybí, co od vztahů očekáváte? Píšete o tom, jak byste se měl v první fázi vztahu cítit, ale už nic o tom, jak se skutečně cítíte? A to jsou jen namátkové příklady.
Váš vnitřní svět, vaše pocity tak zůstávají zahaleny tajemstvím a já se ptám, jestli tato „slepá skvrna“ – absence hlubší sebereflexe ve vašem vyprávění – může souviset s obtížemi, které máte při hledání řešení problému se vztahy?
Možná, že své prožívání nevnímáte jako důležité pro hledání řešení svého problému a proto vás nenapadlo se jím v mailu hlouběji zaobírat? Nebo jsou pro vás vlastní pocity nesrozumitelné a težko uchopitelné a nedokážete se proto v nich (a v sobě) dobře vyznat?
Za normálních okolností bych se zeptal přímo vás, co za tím může vězet? Tuto možnost však bohužel nemám, takže mi nezbývá, než nechat tyto otázky otevřené.
Pokud byste ale připustil, že na jedné či druhé z nich něco je, znamenalo by to, že určitá významná část vašeho vnitřního světa zůstává nepovšimnuta a tím pádem ji nemůžete zohlednit při volbě osobních strategií – v tomto případě startegií pro zvládání vztahů.
Jak si pomoci?
Zjednodušeně lze říci, že čím víc procesů se v naší mysli odehrává vědomě, tím víc jsme také schopni záměrně řídit své jednání. Rozvoj naší schopnosti zaznamenávat, co vše se v našem vnitřním světě děje, je celoživotní proces a neexistuje jednoduchý trik, jak na to. Pro začátek ale stačí jen přestat své pocity a myšlenky brát samozřejmě a začít si jich víc všímat, přemýšlet o nich, snažit se je pochopit (což je mnohem víc, než si je jen vysvětlit).
Zkuste si třeba položit následující otázky:
- Co od vztahu vlastně očekáváte?
- Psal jste, že vám vztahy zatím nepřinesly uspokojení, proč? Co vám v nich chybí?
- Co vám naopak přináší flirtování s novými dívkami a jejich balení?
- Co je při flirtování a balení „klíčový“ okamžik, kvůli kterému to celé stojí zato?
- Jak se v tu chvíli cítíte? (Nespokojte se s obecnou odpovědí „dobře“. Rozveďte ji do detailů.)
Nesnažte se přitom odpovědi vymyslet – to není k ničemu. Spíše se pokuste své pocity pochopit – vraťte se ke svým vzpomínkám, připomeňte si je a zkuste pocity, které jste tehdy měl, pojmenovat. Rozdíl mezi odpovědí vymyšlenou a nalezenou je zřejmý ihned. Jen pokud odpověď opravdu naleznete, přinese vám to úlevu a často také vhled. Vhledy pak provází reálný posun v kompetencích – od bezmocné oběti dění, která nedokáže svou situaci ovlivnit, postupně až k člověku aktivně kontrolujícímu a řídícímu svůj život.
V naší kultuře nevěnujeme ve výchově velkou pozornost subjektivním pocitům a nakládání s nimi. Proto, pokud se chcete vyhnout tápání na tomto ne zcela „domácím“ území, není na škodu využít pomoc odborníka, který umí toto know‑how předat anebo vám pomůže najít si know‑how vlastní.
Existují také metody usnadňující prozkoumávání světa vlastních pocitů, které se můžete naučit i svépomoci. Najdete je třeba v následujících knihách:
- Eugen J. Gendlin: Focusing (Portál 2003)
- Karel Hájek: Práce s emocemi pro pomáhající profese (Portál 2006)
