Dobrý den,
je mi 30 let a jsem závislý na pornu. Vše začalo, když mi bylo 13 let a já objevil výhody začínajícího internetu v této oblasti. Aniž bych si to tehdy připustil, začal jsem chvíle s pornem používat jakožto uvolnění od stresových záležitostí.
Když jsem si našel svou první dívku, zjistil jsem, že nejsem schopen dosáhnout vyvrcholení, když jsem s ní. Sám u videa ano. Ze sexu jsem neměl požitek. Jí tato má neschopnost nevadila, ale u dalších dívek jsem narazil na negativní reakce, které můj blok prohloubily. O to více jsem byl v depresích a trávil čas u počítače, kde jsem hledal stále tvrdší a bizarnější formy pornografie, neboť videa s klasickým sexem mi už nic nedávala.
Před několika měsíci jsem narazil na stránku sdružující tzv. „pornoholiky“. Vyléčení zde nabízejí rady, jak s touto závislostí zabojovat. Základem je minimálně 90denní absolutní sexuální abstinence. Vydržel jsem 30 dní. Během nich mé psychické i fyzické potíže ustoupily. Já nabral mnohem více síly. Vše spělo k lepšímu. Stačilo však několikadenní stresové období a do 14 dnů jsem spadl tam, kde jsem byl. Deprese se vrátily, jsem pořád unavený, bez motivace, opět trpím úzkostmi.
Má dočasná abstinence mi dala poznání, že značná část mých problémů – psychických, mezilidských atd., je způsobena mou závislostí. Rozhodně neříkám, že to má tak každý. Někdo konzumuje alkohol a závislým se nestane, někdo mu propadne velmi snadno. Nyní opět hledám způsob, jak se z tohoto bludného kruhu vymanit. Pomůžete mi?
Jakub
Názor odborníka
Dobrý den,
děkuji vám za dotaz i za důvěru. Píšete, že jste závislý. Protože závislost, tak abstinence. Dnes je moderní označovat pomocí diagnóz jakýkoli problém. Kromě závislosti na psychoaktivních látkách (všeho druhu) tak máme závislost na televizi, počítačových hrách, čokoládě, sexu, pornu, jídle, internetu, nákupech, sportu… Zkrátka na čemkoli.
Jsem tady v poradně už pamětník a vybavuji si jednu starší odpověď doktora Honzáka, v níž hezky, trefně a srozumitelně vysvětluje neurochemickou podstatu vzniku závislosti. A protože bych to lépe nenapsal, odkážu vás tedy na ni: http://psychologie.cz/pribehy‑ctenaru/kradu‑v‑obchodech‑dopravate‑si‑davky‑dopaminu‑jste‑zavisly/.
Rozumíte? Tolik k závislosti. Ve stručnosti je to tak, že cokoli příjemného nás může vést k nezvladatelné potřebě to opakovat. Já si ale dovolím s vámi nesouhlasit a nabídnout vám jiné vysvětlení než zrovna závislost.
Ve třinácti letech vaši vrstevníci šmírovali holky ve sprše po tělocviku a to, co viděli, se potom stalo podstatou jejich masturbačních fantazií. Potom se postupně (někdo dříve a někdo později) propracovali (někdo rychleji a někdo pomaleji) od nesmělých dotyků přes ty smělejší až k nekoitálním sexuálním praktikám a nakonec k metě nejvyšší, k souloži. Tak to většinou bývá.
Darujte předplatné
KoupitU vás tomu ale bylo jinak. Místo toho, abyste svůj sexuální život rozvíjel „normální“ cestou, zvolil jste cestu, která je ze své povahy „náhradní“. Co se týká konečného efektu, tedy ejakulace a orgasmu, vedou obě cesty zdánlivě ke stejnému cíli, ale není to tak docela pravda. Čas strávený u internetového porna sice možná skončí orgasmem, ale jinak z něj žádné zisky neplynou. Čas strávený s reálnou partnerkou slibuje také nějaké uspokojení lidské potřeby vztahů i zážitky kulturní (kino, divadlo), kulinářské (co takhle společná večeře), sportovní (výlet).
Nechci, abyste měl dojem, že vše zlehčuji. Naopak. Jen se snažím říct, že čas strávený osamoceným sledováním porna na počítači nevede takřka k ničemu, z čeho byste mohl mít radost. Aspoň malou. A právě malé radosti, které v běžném životě zažíváme, jsou tím, co nás chrání proti depresi. A naopak. Pokud depresi zaháníte sezením u počítače a zíráním na porno, pomůže to na chvíli, protože na krátkou dobu zapomenete, že máte depresi. Pak ale přijdou výčitky a ještě větší deprese. Tu zaháníte pornem a… dál už to znáte. Těch třicet dní, co jste „vydržel“ a během kterých vám bylo lépe, vám neudělalo lépe proto, že jste abstinoval, ale proto, že jste zřejmě dělal něco smysluplného.
Ptáte se, co máte udělat. Zkuste si najít nějakého dobrého psychoterapeuta a s jeho pomocí se pokuste zvládnout svůj blok vůči ženám, vůči normálním vztahům.
Držím vám palce,
Pavel Král