Dobrý den,
v dětství jsem byla zneužívána jedním rodinným známým. Nikdy nedošlo k sexuálnímu styku, jen osahávání, polibky, takže se vlastně nic moc nestalo. Trvalo to asi čtyři roky.
Když to skončilo, nějak jsem na to zapomněla, prostě to z hlavy vytěsnila. Celou dobu jsem si na to ani nevzpomněla – do doby, než jsem si našla přítele. Když jsme chtěli mít spolu poprvé sex, z mé strany to nešlo, potřebovala jsem hodně alkoholu, abych se dokázala uvolnit, ale stejně to bylo marné. Celé mi to bylo velmi nepříjemné a cítila jsem se, že dělám něco špatného.
Nakonec jsme se rozešli a od té doby jsem byla zhruba pět let jsem sama, s nikým jsem neměla intimní kontakt, na sex a intimnosti jsem zanevřela. Přestala jsem chodit i na gynekologii, prostě jsem si nedokázala představit, jak by probíhala prohlídka.
Nyní mám nového přítele, chceme to zkusit. Ale já mám strach, že to opět nepůjde, že vytuhnu. Přítel to chce zkusit, chce, abych si nechala napsat prášky, ale já prostě k lékaři nemůžu jít. Jen ta představa je mi nepříjemná, a nevím, co bych řekla, když se mě gynekolog bude ptát, proč neberu antikoncepci, když neplánuju děti.
Jak mám říct, že prostě proto, že nemám sex? Že toho po vzpomínkách na zneužití v dětství prostě nejsem schopná a poslední pokus o sex dopadl špatně? Je vůbec nezbytné, aby to doktor věděl?
A jak se zbavit těch myšlenek, uvolnit se, abych si sex užila a netrápila se tím, že je mi to nepříjemné? Nechci přijít o dalšího partnera, protože jsem neschopná mu dát to, co potřebuje…
Mirka
Názor odborníka
Dobrý den, Mirko,
děkuji vám za dotaz i za důvěru.
Sexuální zneužívání je traumatizujícím zážitkem. A jako u každého traumatu se jeho důsledky mohou projevit hned, nemusí se projevit nikdy, nebo mohou představovat jakousi časovanou bombu, která se projeví v okamžiku, kdy se dostaneme do situace, která tu traumatizující zkušenost něčím připomíná.
Z toho, co píšete, mi není úplně jasné, zda s minulým přítelem k pohlavnímu styku nakonec došlo (a bylo vám to nepříjemné), nebo zda se to vůbec nepodařilo. Pokud by šlo o druhou možnost, tak tyto potíže se označují termínem vaginismus. Odborně řečeno jde o sexuální dysfunkci, při níž dochází k silným mimovolním stahům svalstva poševního vchodu. Důsledkem je nemožnost penetrace do pochvy. Ale ať už jde o možnost první či druhou, měla byste udělat následující: Vyhledat sexuologa nebo alespoň psychoterapeuta, který se zabývá sexuálními dysfunkcemi. Nabízí se celá řada terapeutických možností, jak tento problém zvládnout.
Ptáte se, zda to máte říct svému gynekologovi, a máte strach, že přijdete o přítele, když mu „nedokážete dát to, co potřebuje“. Myslím si, že vědět by to měli oba. Není to nezbytné, ale určitě lepší.
Gynekolog proto, že na počátku sexuologické terapie se stejně nejspíše objeví požadavek na vyloučení somatické příčiny vašich potíží, a pak také proto, že vám určitě bude schopen poradit, kam se obrátit. Možná vám bude schopen takovou terapii poskytnout i sám a nebudete muset vyhledávat nikoho dalšího. Nicméně zcela určitě nebudete první pacientka s takovými obtížemi. Jakkoli je to pro vás intimní a citlivé, z pohledu zdravotníka to není nikterak neobvyklé.
Přítel by to měl vědět proto, že sex je párovou záležitostí a to, zda se vám podaří potíže překonat, záleží do značné míry i na něm. Partner musí rozumět tomu, co se děje. To, jak se k celé věci postaví a to, jak se k vám bude chovat v intimních chvílích, bude v procesu terapie velmi důležité.
Vím, že to je velmi citlivé téma, ale zkuste překonat stud a vyhledejte pomoc.
Držím vám palce,
Pavel Král
