K poslechu: Vánoční audiobook
Vyberte si své téma Přístup k hlavnímu obsahu

Má dny, kdy téměř nekomunikuje: Méně na něj tlačte, více naslouchejte.

22. 1. 2015

Dobrý den,

trápí mě občasné stavy mého přítele. Žijeme spolu necelý rok, vztah trvá rok a půl. Vyhovuje mi jeho klidná povaha, protože jsem zmatkář, trochu bordelář a všechno víc řeším. On mi dodává klid a nadhled.

Ze začátku jsme měli rozepře, protože já spíš mluvím a pak jednám, on přemýšlí a pak teprve mluví. Často přemýšlí na můj vkus až moc dlouho. Ale došlo mi, že je prostě jiný. Dávám mu tedy více času na odpovědi na mé otázky, zásadnější věci oznamuju dopředu, aby se mohl rozmyslet.

Na co si ale nemohu zvyknout, je to, že občas přemýšlí nad zásadními věcmi (naposledy bydlení – nevím nad čím konkrétně) se zničeným výrazem a trvá to hodiny. Několik dní. Ani normálně není upovídaný, ale když ho něco trápí, přestane mluvit skoro úplně. První den se většinou zeptám, co se děje, a když neodpoví, nechám ho být, jsem na něj milá a snažím se do něj nerýpat. Ale po pár dnech mi dojde trpělivost a většinou se pohádáme.

Mrzí mě, že místo toho, abychom spolu nějak smysluplně trávili čas nebo řešili daný problém, uzavře se. Jeho nálada bez ohledu na hádku po čase tak nějak sama odezní, často bez jakéhokoli závěru, a ani pak věc neosvětlí.

Jsem zoufalá, protože nevím, jak se v těhle situacích chovat, jak mu pomoci, jak těmhle jeho stavům předcházet. Na několik hodin třeba odejdu, ale najdu ho ve stejném stavu a ničemu to nepomůže. Jak s ním v těhle hodinách a dnech komunikovat? Nedokážu mu dát několikadenní prostor, žijeme spolu a zásadní věci, o kterých přemýšlí, se mě také týkají. Mám potom strach, že nevím o problémech, které jsou i mé…

Elena

Názor odborníka


Dobrý den, Eleno,

když se setká introvert s extrovertem, bývá to vždy vztah dynamický. Z vašich řádek je patrné, že si dobře uvědomujete jak přínosy, které tato rozdílnost mezi vámi a vašim přítelem má, tak i výzvy a nesnáze, které s sebou takové soužití nese. A rozhodně se nedá říct, že byste se nesnažila. Spoustu jste se toho už naučila – dáváte příteli víc času, přijímáte vaši odlišnost – a to je skvělé.  

Ale budete se muset naučit ještě o trochu více a bude to především na vás – a to především proto, že ten, kdo tu skutečně potřebuje od partnera pomoci, jste vy. To vy se cítíte nejistá, když nevíte, co se v něm odehrává. To váš strach, nikoliv partnerova komunikace, se dožaduje řešení. 

Jako každý extrovert, i vy potřebujete, aby s vámi partner o tom, co se v něm odehrává, hovořil, a to nejen proto, abyste se dozvěděla, co se v něm děje, ale i proto, že vás nabíjí sdílení a spolupráce s druhými a přinášejí vám pocit naplnění a smyslu. Jste spokojená v interakci s druhými a jste s nimi proto, abyste se vzájemně podporovali a obohacovali. Chcete tu být pro druhé a chcete, aby tu druzí byli pro vás a aby to vše fungovalo ve vzájemné synergii. I proto vás ubíjí přítelova potřeba izolovat se se svými problémy ve svém vnitřním světě.

Introverti však nečerpají energii ze vztahů jako extroverti. Naopak – být v interakci s druhými je pro ně náročné a stojí je to hodně sil. A protože jejich možnosti, jak síly načerpat, jsou omezené, hospodaří s těmito silami uvážlivě. Introvert se silami na komunikaci neplýtvá bezúčelně a pokud chce síly nabrat, případně najít řešení problému, uchýlí se do samoty a mlčení své osobní bubliny. 

Vašemu příteli tedy mlčení nejspíš vyhovuje, on o svých pocitech asi nijak zvlášť mluvit nechce. Důvodem, proč váš přítel zůstává se svými problémy sám, je, že sdílení a spolupráce při řešení problémů je pro něj zátěž navíc. Energii ho totiž pak stojí jak hledání odpovědí, tak současně nutnost komunikovat o tom s druhými.

Pokud s vámi tedy má přítel sdílet své pocity, budete se muset naučit, jak s ním coby s introvertem komunikovat tak, aby věřil, že komunikovat s vámi o obtížných věcech má smysl a přínos a že to (metaforicky řešeno) nezruinuje jeho omezený energetický budget.

Dejte mu na srozuměnou, že vám záleží na tom, co se s ním děje, ale dejte mu prostor odpovědět, až bude chtít (bude-li vůbec chtít). Můžete zkusit říct něco jako: “Vidím, že se dnes něčím trápíš a je mi líto, tě vidět smutného. Taky se cítím nejistá, protože nevím, co se děje. Ráda bych ti pomohla, ale vím, že si své problémy raději řešíš s sobě sám. Nicméně kdybys potřeboval, jsem tu pro tebe a ráda si tě vyslechnu. Třeba pak spolu na něco přijdeme.” A pak se vraťte ke svým věcem a dál to už ten den nerozvádějte, ani nezmiňujte. Pokud bude chtít, přijde sám. 

Čím víc si budete komunikaci vynucovat, tím méně se vám jí od přítele dostane. Pokud vám v tomto snažení vaše nejistota, strach, či zoufalství budou házet klacky pod nohy, zkuste si najít někoho, kdo by vám s jejich pochopením a zpracováním pomohl.  

Můžete mu také ještě zkusit navrhnout příteli jinou formu komunikace – třeba aby vám o tom, co ho trápí, napsal. Pro spoustu lidí je psaní schůdnější způsob jak mluvit o niterných věcech.  

A pokud se s vámi přítel rozhodne podělit o své pocity – ať už osobně, nebo písemně, je nesmírně důležité, abyste se vyvarovala jakéhokoliv nutkání být konfrontační – hodnotit, soudit, radit. Vyhněte se rovněž snaze pokoušet se problém okamžitě řešit. Snažte se především naslouchat. Mějte na paměti, že pokud přítel získá zkušenost, že je byl vyslechnut, ale zároveň nebyl zatlačen do defenzivy nebo do nějakých (pro něj zbytečných) dlouhých diskusí, bude příště k podobnému povídání vstřícnější. I Introvert potřebuje sdílení a někoho, kdo mu rozumí.

Pokud se chcete o introvertech dozvědět více, v roce 2011 vyšel tu na portále hezký článek od Kláry Olexové “Manuál introverta” a také existuje jedna hezká anglicky psaná infografika “Dr. Carmella’s Guide to Understanding the Introverted!

Michal Mynář

Diskuse 0

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.