Dobrý den,
takřka denně se setkáváme s tématem nevěry. I já jsem jednou z mnoha žen, kterou toto téma zasáhlo.
Ráda bych se zeptala, jestli je možné vyrovnat se s tím, že je muž svým partnerkám notoricky nevěrný. Vstoupila jsem již potřetí s tím samým mužem do mileneckého vztahu. Po rozumové stránce jsem si opakovala, že takový vztah není správný a fér jak vůči jeho manželce, tak rodinnému okolí. Avšak naše vzájemné city (emocionální vazba i fyzická přitažlivost) byly silnější než náš rozum.
Tento muž má však jednu velkou neřest a tou jsou kamarádské vztahy se sexuálními výhodami. O této jeho neřesti vím prakticky od doby našeho prvního setkání před více než pěti lety. Vždy jsme o nich mluvili a já o nich věděla, avšak vždy z postu milenky. Jeho manželka hned na počátku jejich vztahu nastavila pravidla ve smyslu „neexistují žádné další ženy, pouze já“. Jeho nevěry však potichu toleruje.
Nyní existuje reálná možnost, že by tento muž manželství opustil. Já si však pokládám otázku, jestli je možné dát příteli svobodu v jeho sexuálních touhách za stávajících podmínek, tzn. že o nich budu vědět? Nesnesla bych, aby mi lhal a uvědomuji si, že všichni lidé potřebují svůj prostor a svobodu, míru tolerance. Pak si však nutně pokládám otázku, zda má takový volný vztah šanci? Je možné, aby byli oba partneři v takovém vztahu šťastní a spokojení? Je možné v takovém vztahu založit rodinu? Nebo jsou to jen utopistické myšlenky zamilovaného člověka?
Předem vám děkuji za váš názor či radu.
Kateřina
Názor odborníka
Zdravím vás a díky za důvěru.
Pokusím se odpovědět na vaše otázky s přihlédnutím ke zkušenostem lidí, které nějak doprovázím. Protože téma volných vztahů, mileneckých poměrů a hledání nějaké dobré cesty pro všechny je můj denní chleba. To však neznamená, že mám patent na to, jak věci jsou, a je možné, že zrovna ve vašem případě tomu může být jinak, život je pestrý.
Nicméně pokud se dívám na lidi v těchto situacích, vidím několik prvků. Jedním z nich je, že potřeba otevřených vztahů „s výhodami“ je častější u mužů než u žen zejména v období experimentování či hledání dlouhodobého partnerství. Možná je to tím, že muži jsou evolučně a biologicky více nastavení na „rozsévání“, zatímco ženy na aktivní vybrání si jednoho partnera coby otce jejich dětí. To je známá věc. Pominu‑li další kulturní vlivy (sociální tlak, normy společnosti nebo naopak určitá rebelie) a poněkud zjednoduším, mohu říct, že idea volné lásky je pro mnohé (i ženy) v určitém životním období lákavá. Potíž nastává ve chvíli, kdy jeden z partnerů chce s druhým trávit více času a kdy od něj potřebuje větší závazek v podobě emoční a energetické investice do vztahu. Nemáme žel neomezené zdroje životní energie, a tak nastává moment, se kterým lidé často přichází do terapie: koho a jak si mám vybrat?
Toliko obecný rámec. Vy se ptáte, zda můžete dát příteli svobodu v jeho sexuálních touhách, pokud o nich budete vědět. Na to si hlavně potřebujete odpovědět vy sama. Viděl jsem ženy, pro které představa ztráty muže byla natolik bolestivá, že raději tolerovaly jeho občasné „zálety“. Skoro ve všech případech však říkaly, že o tom raději nechtějí vědět. Což je pochopitelné, protože zatímco ve světě idejí může volná láska nějak fungovat, v reálném světě (za současného stavu lidské kultury a vědomí) naráží na potřebu jistoty, bezpečí a jistou míru majetnictví. Což může být také dáno evolučně: samička si hlídá svého samce coby živitele a samec nechce, aby si s jeho samičkou užíval jiný samec a třeba ji pak odvedl.
Většinou se to láme právě v období rozhodování, zda s dotyčným či dotyčnou založit rodinu, kde je závazek jaksi dán už samotnou skutečností rodičovství a očekávání odpovědnosti je zde zcela na místě. Popravdě jsem zatím neviděl jediný případ, kdy by idea otevřených vztahů fungovala spokojeně pro oba partnery v době, kdy spolu mají dítě. Viděl jsem páry, kde to jeden z nich tak nějak z nutnosti akceptoval, ale nebylo to šťastné smíření. Spíše o jakési „trpění“. Znovu říkám, že to může být zrovna u vás jinak.
Chápu, že když je člověk zamilovaný a přitažlivost je tak silná, že se přání stává otcem myšlenky. Jde opět o častý jev, o víru, že se ten druhý změní na základě mé lásky. Druhý se však změní jen tehdy, když sám dozraje k tomu, že tento model by možná vyhovoval jemu, ale partnerovi ne. A že z lásky k němu je nejen ochoten se vzdát dalších sexuálních druhů a družek, ale udělá to i rád. Pak se může stoprocentně odevzdat do jednoho vztahu a v rámci něj se možná dotknout intimity ještě hlouběji a intenzivněji než s množstvím dalších lidí. Je to cesta o něco těžší, zato z dlouhodobého pohledu nese více plodů. Nejen pro partnerství a zázemí pro děti, ale i pro člověka samého.
Michal Petr
