Dobrý den,
ještě než jsme se s manželem vzali, říkala mi maminka, ať si svatbu s ním rozmyslím, že se ke mně škaredě chová. Po svatbě bylo vše poměrně v pořádku, nějaké malé dirigování občas proběhlo, ale pořád v rámci normálnosti.
Za rok po svatbě se nám narodil první kluk a už začalo přituhovat. Objevily se různé problémy a nemoci a jeho pravé já se začalo projevovat. Například mi začal doporučovat, abych žehlila a prala pouze na noční proud. Ono to sice bylo doporučení, ale když jsem to nedělala, bylo zle. Vůbec se pak se mnou nebavil a jenom hledal, kde co doma není v pořádku a za co by mi ještě vyhuboval. Takže se to člověk snažil dodržovat, aby bylo dobře.
Když už jsem měla dobře zmáknuté žehlení a praní na noční proud, začalo se k tomu nabalovat vaření vody v konvici. Konvici jsem musela vypnout dříve, než vypnula sama, jinak doslova vzteky vyskočil z křesla a naštvaně ji vypnul. A bylo dusno.
Potom se nám narodilo druhé miminko a bylo ještě hůř. Jakmile jsem dala prát pračku, šel se podívat, na kolik otáček a jaký program jsem ji nastavila. Když jsem chtěla skončit s kojením a koupila umělé mléko, vyhrožoval mi, že začne dítěti dávat kravské mléko. Kdykoliv mě přijela navštívit maminka, měl připomínky, a když jsem chtěla jet za rodiči já, vedlo to k několikahodinovým hádkám, jestli můžu jet.
A takhle to jde pořád dál…
Jana
Názor odborníka
Dobrý den,
ve vašem dotazu opisujete situaci, ve které se nacházíte, ale není už vyjádřeno, jak se v této situaci cítíte vy a co byste chtěla. Přesto samotný fakt, že jste tento dopis napsala, ukazuje na to, že určitá část ve vás volá po změně a to je moc dobře. Už delší dobu se přizpůsobujete požadavkům manžela, aby byl klid, ale klid nepřichází. Vaše reakce na manželovo chování nenaplňuje váš záměr. Je načase ji změnit.
Hledejte příčiny problému v minulosti
Zkusme se nejprve podívat ke kořenům vašeho problému. Vdala jste se, přestože vás před svatbou vaše maminka varovala. Jistě jste k tomu měla nějaký důvod. Zřejmě jste způsobu, jak se k vám partner choval, nepřikládala důležitost. Něco bylo silnější. Co vás na manželovi přitahovalo, že jste si právě jeho zvolila za svého životního partnera?
Je velmi pravděpodobné, že dirigování znáte v nějaké formě z mladšího období svého života. Možná jste viděla někoho v rodině, jak se také podřizoval. Možná jste byla vy sama vychovaná k poslušnosti a za to jste dostávala víc pozornosti a lásky, než když jste projevovala svoji vůli.
Nemám dostatek informací o vašem příběhu, jen odhaduji, co vás přivedlo až do této vyhrocené situace v manželství a čím přispíváte k tomu, co se mezi vámi a manželem děje. Když tomu budete víc rozumět, máte určitou možnost svým novým postojem ovlivnit svoji situaci.
Poslušnost jako strategie přežití
Když se potkají dva lidé jako partneři, nepotkávají se jen oni dva, ale celé jejich rodinné systémy. Často opakujeme vzorce chování svých rodičů nebo prarodičů. Jsou v nás někde hluboko uložené a neuvědomujeme si, že bychom se mohli chovat jinak, svobodněji. Není lehké z toho vystoupit. Většinou nás k tomu donutí až problémy, se kterými se potkáme ve vztazích v dospělosti, nebo také obtíže zdravotní.
Pokud dítě ve svém dětství zažívá od dospělých málo respektu a úcty, neví, jak sebeúcta vypadá. Dítěti je přehnaně předkládáno, co je a není správné bez ohledu na to, jak se cítí a co by si přálo dělat. Pokud přichází navíc ještě kritika, když se nechová podle očekávání rodičů, je to pro dítě velmi bolestivé a začne se chovat tak, aby bylo přijatelné.
Takové dítě si pak jen velmi málo uvědomuje svoje potřeby a zejména ztrácí kontakt se svými vnitřními zdroji, které by mu pomohly se za sebe postavit. Odnáší si pak do dalšího života na nevědomé úrovni různá přesvědčení, která vedla ke klidu a přijetí. Například: když budu hodný a poslušný, budou mne mít druzí rádi a bude klid, nebo: nezasloužím si respekt a uznání, a podobně. Je to jeho strategie přežití. Díky ní dostalo od dospělých to, co jako dítě bytostně potřebovalo – přijetí. Není to nic proti rodičům. Jednají tak, jak umějí, jak se to ve svém životě naučili. Neuvědomují si plně důsledky, které to jejich dítěti přinese.
Problém je v tom, že se podle daného přesvědčení jedinec chová i v dalším období svého života, i kdy už není bezbranným dítětem. Program však pro něj v dospělosti přestává fungovat. Změna začíná tím, že si dospělý člověk uvědomí, že už není tak bezmocný, a že k opravdovému vnitřnímu klidu dojde naopak jiným způsobem. Aby toho mohl dosáhnout, potřebuje se znovu spojit se svými vnitřními zdroji, které v sobě má, jen s nimi není ve spojení. Vnitřními zdroji se rozumí řada kvalit jako je sebedůvěra, sebeúcta, sebepřijetí, vnitřní síla, nadhled, odvaha, vůle, láska a další.
Změňte své chování a sledujte reakce
Přejete si, aby byl v rodině klid. Pokud vaše poslušnost nevede k cíli, je na místě svoje chování změnit. Najděte si někoho, kdo vás v tom podpoří, nejlépe odborníka. Můžete si také zkusit víc všímat toho, jestli jsou reakce manžela vždy stejné, nebo jestli je to někdy lepší. V těch lepších byste mohla zahlédnout, co k tomu z vaší strany přispělo a rozvíjet to. Může to být třeba to, že si budete víc uvědomovat svoje právo dělat praktické věci tak, jak vám to vyhovuje.
Dopřávejte si častěji něco, co vám dělá radost. Budete mít víc energie zvládnout tuto nelehkou cestu. Promluvte si o všem se svým manželem. Pokud váš manžel nezmění své chování, zvažte, zda s ním chcete žít i za těchto pomínek.
Ludmila Hudcová
Pomohl vám článek?
