Nový audiobook: Stáhnout
Vyberte si své téma Předplatné

Manžel ve mně vyvolává stres: Z čeho je ochoten ustoupit?

7. 11. 2013

Dobrý den.

Jsem se svým manželem 20 let vdaná. Máme 2 děti.

Můj manžel má náročnou a hektickou práci. Když mu zavolá klient, tak se zvedá a odjíždí. Často se tak stalo uprostřed rodinné oslavy apod.

Po 20 letech jsem to „vzdala“. Odstěhovala jsem se od něj a začala jsem žít jinde. Jenže manžel mi chyběl. Často jsem na něj myslela, bylo mi smutno. Když jsem ho zahlídla, tak jsem měla pocit, že se mi zlepšila nálada. Nechápala jsem to.

Během těch několika měsíců, co jsem byla jinde, tak mě několikrát pozval na večeři, byl milý a pozorný. Po tři čtvrtě roce jsem se vrátila zpět k němu. Bohužel zjišťuji, že se problém nevyřešil. Uvědomila jsem si, že oba rádi pracujeme, baví nás čtení knih, sportování apod. Jenže on je neustále ve spěchu. Pořád spěchá. Sám řekne, že se odjíždí třeba v 11 hodin, ale pak stojí 20 minut před tím oblečený, obutý a nachystaný u auta.

Snídá ve spěchu, zuby si čistí ve spěchu, vše plánuje s velkým předstihem, ale pak to stejně změní. Pořád si stěžuje, že má hodně práce a co se musí ještě udělat. Nechci, aby to vypadalo, že je vše na něm. Já sama jsem zvládla víc práce než ženy, které mám kolem sebe.

Ale u něj je to o tom, že on prostě tu dřinu chce. A i když mu navrhnu koupi nějakého stroje, který by mu práci zjednodušil, tak to zamítne. Mám pocit, že se chce dřít a chce se honit. A je naštvaný, že ostatní tak nemakají. Já už fakt nemůžu, jsem utahaná a on taky. Ale nechce si to přiznat.

Můžete mi, prosím, poradit nějaké řešení?

Děkuji moc,

Štěpánka

Štěpánka

Názor odborníka


Milá Štěpánko,

děkujeme za váš příběh, myslím, že osloví nemálo čtenářů. Píšete o tom, že vás trápí neustálý stres, tlak na výkon a vytíženost, kterou způsobuje životní styl a očekávání vašeho manžela. Je evidentní, že váš manžel takové tempo z nějakého důvodu potřebuje a je pro něj už natolik zaběhlé, že z něj nedokáže ustoupit a chybí mu náhled na to, co znamená pro vás. V tuto chvíli asi nevyřešíme, proč to váš manžel má nastavené takto, ale pojďme se podívat na to, jak to máte vy a co s tím můžete udělat.

Důležité je, abyste si vy položila otázku, co přesně chcete změnit a jak by to mělo vypadat, abyste byla spokojená. I vy zvládáte vysoké tempo a množství práce, ale zřejmě s větší lehkostí a snahou o vyhledávání způsobů, jak ušetřit čas i energii. Zdá se, že je to na vašem rozhodnutí. Jste ochotná a schopná respektovat nastavení vašeho muže a vnímat ho s nadhledem? Nebo je pro vás takový způsob fungování nepřijatelný?

Ve vašem příběhu vlastně nezaznělo, jestli jste celou situaci spolu probrali, jestli jste si o všem v klidu a vážně promluvili. Ideální by samozřejmě byl kompromis a vzájemná spolupráce. Nejde o to se pohádat, ale o hlubší rozhovor, který vám umožní ujasnit si, jestli skutečně chcete být spolu a za jakých podmínek. Pokud usoudíte, že ano, pak má smysl bavit se o tom, co se musí změnit, aby to bylo pro oba přijatelné. Důležité je i to, aby váš manžel od vás opravdu otevřeně a konkrétně slyšel, co vám vadí, proč tomu tak je a jak by to podle vás mělo být. On totiž už jedná podle svého stereotypu, automaticky, a nemusí mít náhled na to, jak to působí na vás. To, že s časem nakládáme každý jinak, je prostě fakt a nemusí to nutně znamenat nezájem o druhého. Mimo jiné, toto do značné míry souvisí s přístupem k času v původní rodině.

Obecně tendence být v neustálém zápřahu, neulehčit si práci, ani když existuje taková možnost, být v neustálém stresu a napětí z ubíhajícího času, souvisí s vysokými nároky kladenými na sebe i na druhé, s orientací na výkon a potřebou si dokazovat, že všechno zvládnu sám a nejlépe. Za určitou hranicí už je takové chování sebedestruktivní. Člověk se pak soustředí jen na své ego a plnění jeho nároků a potřeb. Zaměření na druhé ustupuje do pozadí.

Zkrátka i vy sama si musíte udělat žebříček priorit, stanovit si své hranice a říct si, co je pro vás důležité, co jste ochotná tolerovat a co už ne. To, že vám manžel chyběl a myslela jste na něj, ukazuje na citovou angažovanost ve vztahu. To, že vám vadí, jak funguje v kontextu sladění práce a volného času, je víc o domluvě a rozumovém přístupu. Na druhou stranu je to už pro něj natolik zaběhané, že se mu to jen těžko mění a může být velmi obtížné, aby si v daném okamžiku uvědomil, že zase funguje podle původního „programu“.

Když to shrneme, nejprve si vše utřiďte sama v sobě, promyslete si, co přesně vám vadí, co chcete změnit, jaký cílový stav si přejete, co pro jeho dosažení musíte udělat vy a co váš manžel. Pak s ním o tom v klidu promluvte, snažte se být co nejkonkrétnější a vždy kromě kritiky přidejte také pozitivně formulovanou požadovanou cílovou variantu. Ptejte se manžela, z čeho je ochoten ustoupit a jaká je jeho představa o vašem soužití. Nabídněte mu podporu, naslouchejte mu a dejte najevo pochopení. Zároveň si udržujte své hranice. Váš manžel by měl pochopit, že pro vás je už situace neúnosná a že se něco musí změnit, pokud má zájem s vámi zůstat. Vy to za něj udělat nemůžete, ale můžete mu dát najevo, jak váš vztah vnímáte. Může to být záležitost delšího času, jen málokdy se podaří takovou věc vyřešit během jednoho rozhovoru. Pokud dojdete k tomu, že vaše hranice se neprotínají a nemůžete dosáhnout kompromisu, pak je na vašem rozhodnutí, jestli chcete trvale žít v tomto vztahu nebo jestli preferujete variantu rozchodu.  

Držím palce a zdravím vás.

Milena Nováková

Diskuse 0

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.