Videosemináře: Učebna
Vyberte si své téma Předplatné

Miluji současně dvě ženy: Čeká vás ztráta, ale udělejte rozhodnutí.

21. 6. 2012

Dobrý den,

je mi 21 let a přes rok udržuji šťastný vztah s o několik let starší dívkou. Je to má první sexuální partnerka a mám pocit, že je to nejlepší, co mi život kdy přinesl. Jenže v jiném městě, kde studuji, jsem asi před půl rokem poznal úžasnou spolužačku. Je ještě panna a drží se křesťanské zásady „před svatbou ne“, ale i tak si v posledních dvou měsících užíváme dost intimních věcí. Až moc intimních věcí.

Vím, že jsem překročil určitou hranici a vytvořil si tím soukromé peklo, jenže netuším, jak z něj ven. Mám obě hrozně rád, každou úplně jiným způsobem. U své dlouhodobé přítelkyně obdivuji její vysokou inteligenci, všeobecný přehled a navíc jsme si vztah vybudovaly tak, že už je opravdu vážný. Máma jí dokonce pronajala byt po mém dědovi.

Zato se druhou slečnou jsme si rozumově blíž, dokonale chápe můj smysl pro humor a snesla by pro mě modré z nebe. Říká mi věci, které jsou krásné, až to člověka děsí, a já k ní cítím to samé. Často přemýšlím, jak se s první přítelkyní rozejít. Nechci ji ranit, je to tak úžasná žena a ztratil bych s ní i spoustu společných přátel, kterých sám moc nemám. Vždycky se mi zdá lepší ta, se kterou právě jsem. A když jsem sám, vše to na mě padne a cítím se jak největší blbec planety. Někdy si to celé racionalizuji a říkám si, že to jen společnost je blbě nastavená a já jsem teď tak šťastný a oběma bych jim přál, aby byly šťastné taky.

Jenže je to vůbec možné? Netuším, co mám dělat, a je mi den ode dne hůř.

Ondřej

Názor odborníka


Dobrý den, Ondřeji,

díky za váš dotaz. Nikde se v něm nezmiňujete, zda alespoň jedna z přítelkyň ví o té druhé, tak budu předpokládat, že nikoli. Pokud svou poslední otázku skutečně myslíte tak, jak vyznívá, to jest, zda je možné, abyste byli spokojená trojice, obávám se, že šance, že to tak bude, je minimální. Spíš se vše dříve či později provalí a z vás budou tři nešťastní (či naštvaní) jednotlivci.

Existuje spousta teorií, výzkumů a názorů na to, zda člověk může milovat dvě ženy (dva muže). Těmi se teď ale nechci zabývat, protože pro realitu jsou vlastně zbytečné. K čemu je výzkum, dokazující, že muž může milovat třeba osm žen, když pravděpodobně žádná z těch osmi žen nebude ochotná dělit se o něj s těmi ostatními sedmi. Váš dopis je poměrně stručný a proto si dovolím ten luxus některé věci si domýšlet a trochu fantazírovat.

Fantazie 1:

Váš příběh je vlastně variací na známé téma ženatý muž a milenka. Do manželky už není zamilovaný, má ji „jen“ rád, ale opustit ji nemůže. Mají přeci děti, majetek, jsou spolu už XY let, spojují je zážitky. Vás a vaši přítelkyni spojují společní známí a pronajatý byt po dědečkovi (a fakt, že jste s ní – pravděpodobně později než vaši vrstevníci – přišel o panictví). Možná tam jsou ještě jiné věci, o nichž nepíšete, ale co z toho dělá váš vztah vážným? Většinou lidé považují za vážný vztah takový, v němž plánují budoucnost. O ničem takovém se ale nezmiňujete. A jak takový příběh obvykle končí? Někdy muž opustí manželku, někdy milenku, někdy některá z nich (či obě) jeho.

Fantazie 2:

Na (první) přítelkyni obdivujete její vysokou inteligenci, s druhou jste si „rozumově blíž“. Cítíte se tedy méně inteligentní než vaše první přítelkyně a na druhé se vám líbí, že vás rozumem nepřevyšuje? Nebo to jen tak neobratně píšete?

Fantazie 3:

Proč máte potřebu psát, že vaše nová přítelkyně je panna? K čemu je to důležité?  Má v tom nějakou roli skutečnost, že vaše první sexuální partnerka je v tomto ohledu zkušenější, zatímco ve vztahu se spolužačkou by se toto „nevýhodné garde“ mohlo otočit?

Myslím, že s fantaziemi skončím. Vám radím, abyste si udělal jasno v tom, co chcete. Jednou ze základních lidských motivací je předcházení ztrátám. A vás zcela jistě jedna ztráta čeká. Možná právě to je ten důvod, proč se ani jedné nechcete vzdát. Snažíte se v tom vyznat a hledáte zisky, které vám oba vztahy přinášejí – a určitě nějaké nacházíte. Ale důvod, proč ani jednu nechcete opustit, možná netkví v těch budoucích ziscích, ale ve ztrátě toho, co už máte teď.

Pokud se nezvládnete rozhodnout sám, najděte si terapeuta, který vám pomůže ve všem se vyznat. Hlavně se nějak rozhodněte, něco udělejte. Protože nejhorší, co můžete teď udělat, je neudělat nic.

Držím palce,

Pavel Král

Diskuse 0

Pavel Král

Klinický psycholog, psychoterapeut, hypnoterapeut

www.psychologickeporadenstvi.com

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.