Zraněná ješitnost? Když o mně řekne partnerka, která by měla být v mém životě nejbližší bytostí, v mé nepřítomnosti před jinými lidmi v souvislosti se synem větu „vlastně mám doma dvě děti“ a směje se pobaveně tomu, co pronesla, cítím, jak hluboká propast se dá vykopat mezi dvěma lidmi pronesením jediné věty. Jak rozdílné jsou naše pohledy na život…
Vím, že mě právě zasáhla na nejcitlivějším místě, Achillově patě. To, co nevím, je, zda moje zraněné ego „automaticky přepnulo v té chvíli do člověka v pozici oběti…“ Vytváření domněnek nepřispívá žádnému vztahu, každý si občas o sobě asi vyslechne nechtěně větu, kterou by mu druhý neřekl přímo do očí, o to je však taková věta často upřímnější, myslím si.
Téma českého filmu Teorie tygra rozvíjí s humornou nadsázkou podobnou skutečnost vzájemných zranění mezi mužem a ženou. Mezi „autoritou“ jedné strany rodiny a osamoceností jedince, partnera na straně druhé. „Každé dítě je závislé,“ vyjádří pak tchyně mé partnerce hodnotící větou podstatu mého já. „On je ale alespoň pracovitý,“ odpoví ona své matce. Další z útržku rozhovoru při jiné příležitosti…
Muž se má v dané chvíli zachovat mužně. Pochopit, že každý z nás dvou prošel jinou rodinnou historií. Že si má zachovat lásku k sobě, když vadne láska k jeho partnerce. Cestou citového bezdomovce má jít pohladit dítě uvnitř sebe a zachovat se dospěle… To jest jak?
Lukáš, 53 let
Názor odborníka
Lukáši,
to jest jak? Odpovědi na otázky typu jak se mám chovat (jako dospělý) a co mám dělat už po nikom nechtějte, protože tím právě naplňujete podstatu toho, proti čemu se ve svém dotazu ohrazujete. Naplňujte podstatu nesvébytné bytosti, která se ptá druhých na věci, o nichž by měla rozhodovat sama, dle vlastního úsudku.
Zraněné ego se bez jakýchkoliv pochybností dostane vždy velmi lehce do pozice oběti. Oběť není až tak těžké rozlišit, pokud člověk alespoň trochu reflektuje to, co prožívá. Pasivita, lítost, bezmoc a pocity viny, popřípadě doprovodná méněcennost jako stud či trapnost jsou spolehlivými identifikátory pozice oběti ve vztahu k situaci, která se vás dotýká.
Tam to ale nekončí, protože geneze re‑traumatizace pokračuje dál. Tento stav se může transformovat sám o sobě do vzteku, což bývá z vývojového hlediska (dítě – dospělý) žádoucí jev. Může následovat chvilková pozice autority: soud a odsouzení dotyčných, tedy těch, kteří se vás dotkli, nebo dokonce působit v nitru po celou dobu aktivace traumatu. Současně se člověka zmocňuje i strach z odmítnutí.
Hry moci a bezmoci
Lukáši, kdo rozsoudí, jestli jsou slova vaší ženy pravdivá či nikoliv, zdali má právo se takto vyjadřovat a jestli je to opravdu tak velký hřích, nebo ne?
- Je pravdou to, že o vás vaše žena mluví z pozice rodičovské autority, což by bylo jistě velmi ponižující. Nebo je skutečně objektivní?
- Má pravdu, když to říká, nebo je to zároveň i její faul a podpásovka?
- Dotklo se vás to?
Tyto hry moci a bezmoci se odehrávají mezi námi lidmi stále dokola.
Tak to může chodit do nekonečna, tedy ne do nekonečna, ale do té doby, pokud se člověk nezhostí úkolu svůj stav vědomě prostoupit a výše uvedené zraňující situace, stavy a energie ovládnout tak, aby nepodmiňovaly jeho konání a jeho úsudek.
Může jít ještě dál, a to k tomu, aby ho jeho vědomá snaha přerůst ego dovedla až za hranici dospělé subjektivity, tedy k jakési vnitřní objektivitě, která nestojí ani na jednom z pilířů ega: tedy nesoudí, nechová se násilně a ani není souzena (oběť).
Přerůst svou bolest
Jak přerůst subjektivní bolesti a postavit se na rovinu objektivity? Jinak řečeno: objevit v sobě zrcadlo, od kterého se odrazí skutečnosti takové, jaké doopravdy jsou, tedy ve své pravé podobě, nezatížené subjektivním vnímáním a iluzemi?
V odpovědi na tuto otázku nejenže procitáme ze svých zranění, ale i nalézáme ve svém nitru jedinečná řešení, která jsou víc než jen racionálními schématy, jak se v kterých situacích zachovat.
Věřím, že jsem zachoval přízeň podstatě vaší otázky a že v mé odpovědi najdete to, co skutečně hledáte.
Využívejte celý web.
PředplatnéSrdečně
Pavel Špatenka
