Dobrý den,
možná se můj problém zdá někomu směšný a narcistní, ale poslední dobou velmi narušuje můj všední život a přivádí mě do stresu či až do deprese.
Jako mladý a malý klučina jsem miloval filmy s akční tematikou, kde svalnatí a urostlí chlapi ničili své protivníky holýma rukama. Byla na nich vidět mužnost a síla. Vždy jsem se jim chtěl podobat a nějak to ve mně zůstalo.
V pozdějším věku nastalo období porovnávání s vrstevníky ve všech oblastech. V mnoha jsem vynikal, na což jsem byl zvyklý, tak mi to tak ani nepřišlo. Nakonec ale došlo na porovnávání vzhledu. Zpočátku jsem dával důraz na svoji postavu, se kterou jsem byl spokojen (177 cm, svalnatá).
A teď přichází můj kámen úrazu. Asi vám to přijde směšné, ale mne to velmi trápí. Zjistil jsem totiž, že můj obličej je v porovnání s ostatními celkové malý (malé lícní kosti malá lebka). Obličejová část je docela drobná a to podle mě evokuje vzhled malého dítěte. Šířka obličeje je menší než průměr, což mi nedává pocit mužnosti, na který jsem vždy velmi apeloval…
Myslím, že s tímhle nemohu nikdy vypadat dost mužně – a to jsem vždy chtěl. Totálně mi to kazí vyhlídky do budoucna. Byl jsem zvyklý na nadprůměr ve všech oblastech a toto mě poslední dobou potápí. Podrženo sečteno, myslím si, že snad nemůžu nikdy nabýt onoho pocitu „chlapství“, když můj obličej tomu neodpovídá.
Říkám si, k čemu mi jsou ostatní pozitivní vlastnosti, když nemám to, co jsem vždy obdivoval a chtěl. Obzvláště když vzhled hraje dnes takovou roli.
Děkuji za odpověď a radu
Martin09
Názor odborníka
Milý Martine,
díky za váš dotaz. Zdá se mi velmi zajímavý a vypovídá o vaší detailní sebereflexi. Myslím, že takové „hodnocení“ sebe samého a porovnávání se s druhými k vašemu věku patří a každý dospívající člověk na sobě ve srovnání s ideálem najde spoustu chyb. Úkolem dospívání je mimo jiné poznat sám sebe, vytvářet a chápat svou identitu a také přijmout sebe samého takového, jaký jsem.
Slabost či přednost?
Se spoustou fyzických či psychických vlastností samozřejmě nejsme spokojeni. Některé můžeme změnit a můžeme na nich pracovat, jiné nikoli. V každém případě však nakonec z toho, s čím nejsme spokojeni, můžeme udělat svou přednost, případně rozvíjet to, s čím naopak spokojeni jsme.
Nikdo není dokonalý a podle mého názoru: v tom je to kouzlo. Každý jsme unikát, máme svoji individualitu a jedinečnost – a ta vzniká kombinací dobrého i „špatného“. Kdybychom všichni vypadali jako „ideál“, vlastně bychom se nikomu nelíbili, protože bychom byli obyčejní, tuctoví.
Co je to mužnost?
Mluvíte o pocitu mužnosti, který pro vás velmi důležitý. Tomu velmi rozumím, chápu, že mužný vzhled je důležitou součástí vaší identity. Mám pocit, že to nejpodstatnější na vašem „problému“ je právě to, že vás váš „nedostatečně mužný“ vzhled trápí. Upřímně řečeno, jsem přesvědčená o tom, že šířka nebo velikost obličeje mužný dojem sama o sobě rozhodně nevytváří.
Pravda, jsem jen psycholog a nikoli vizážista nebo jiný odborník na vzhled. Nicméně do mého oboru rozhodně patří vytváření dojmu na druhé lidi, vnímání druhých apod. A podle mých zkušeností se s časem názor na mužnost velmi mění a v dnešní době už dávno nejde o co „nejdrsnější“ vzhled. Každému se líbí něco jiného, pro každého znamená mužnost něco jiného.
Jak nás vnímají druzí
I když se vám to možná nezdá, při vnímání člověka, kterého vidíme poprvé, hraje hlavní roli celkový dojem vytvářený především pohyby a mimikou, dále jeho mluvený projev a celkové ladění (nálada, tempo řeči a pohybu apod.). Je to něco, co by se dalo nazvat jako charisma. A skutečně působivé charisma je především o síle osobnosti, o vnitřním kouzlu.
Navíc, myslete také na to, že jste stále v období, kdy se vaše tělo i vaše tvář vyvíjí a mění. Nevím přesně, kolik je vám let, ale vím, že mužské rysy se dotvářejí ještě po dvacátém roce života.
Změnit úhel pohledu
Rozumím tomu, že vám přijde důležité, jaký je váš obličej a jak „zapadá“ do vaší představy o vytouženém vzhledu. Ale netrapte se tím tolik, myslím, že je škoda ztrácet čas. Možná je lepší ten čas a energii nevěnovat tomu, co nezměníte, ale tomu, co změnit můžete. A to je především vaše individualita, vaše schopnosti, dovednosti, názory a postoje, vaše hodnoty, vlastnosti a cíle. Zkuste najít své silné stránky a ty co nejvíce posilovat a rozvíjet.
Říkáte: „… k čemu mi jsou ostatní pozitivní vlastnosti, když nemám to, co jsem vždy obdivoval a chtěl.“ Napadá mě: K čemu by vám byly vytoužené rysy v obličeji bez ostatních pozitivních vlastností? Myslím, že byste si kladl naopak otázku, k čemu jsou vám takové rysy, když nemáte to ostatní… Tak už to bývá, často se zaměřujeme na to, s čím nejsme spokojeni a nevážíme si toho, na co můžeme být skutečně hrdí. Jak se říká, vždycky chceme něco jiného, než to, co máme…
Krása není štěstí
Máte pravdu, že vzhled hraje v dnešní době velkou roli. Ale věřte mi, že vzhled rovná se celkový dojem, který člověk dělá na ostatní, nikoli pouze tvar obličeje či postava sama o sobě. A speciálně u mužů se myslím stále více cení různé osobní vlastnosti a schopnosti, než samotný vzhled.
Jsem navíc přesvědčená, že „dokonalý“ vzhled člověku nezajistí šťastný a úspěšný život. Mnohem důležitější je náš postoj k životu, k sobě samému a k druhým lidem, celková životní orientace. Základem je pracovat na přijetí sebe sama se vším všudy a vytvářet tak jakousi vnitřní harmonii, která nás pak posiluje ve zvládání životních situací a je základem pro příjemný a atraktivní dojem, kterým působíme na ostatní. A jestli tomu dobře rozumím, o to především jde: získávat pozitivní zpětnou vazbu od druhých, být jimi uznáván, přijímán a obdivován.
Skutečná tvář člověka
Určitě máte nárok na to, být s něčím nespokojen a trápit se tím. Myslím, že si tím projde každý. Patří to k poznávání sebe sama a může to být velkým podnětem k rozvoji. Nalezení zmiňované rovnováhy či harmonie je pak důkazem osobního růstu, který je podle mého názoru naším životním úkolem. Každý, byť i negativní prožitek má svůj smysl a může nám přinést užitek.
Přeji vám, abyste nakonec nalezl svou vysněnou mužnost a spokojenost i přesto, jak zatím hodnotíte svou tvář. Skutečná tvář, kterou druzí vidí, je mnohem více o tom, jak se cítíme, než jaká je její anatomie. A nezapomeňte: to, že nikdo není dokonalý, má svůj smysl!
Zdraví Milena Nováková
