Dobrý den,
mám psychický problém, blok. V případě, že se dostanu do stresové situace nebo do cizího prostředí, udělá se mi špatně, nejsem schopná jíst a neustále zvracím.
V psychologických knihách jsem našla stav popsaný jako propojení „žaludku a mozku“. Nejvíce mi tyto stavy vadí např. před zkouškami ve škole, první dny na dovolené, důležité pracovní akce, situace, při kterých vím, že budu středem pozornosti a podobně.
Jak řešit tento problém? Tyto stavy jsem měla už jako dítě.
Natálie
Názor odborníka
Milá Natálie,
jsem ráda, že jste se odhodlala a poslala dopis do poradny. Je zřejmé, že vás téma hodně zaměstnává a znesnadňuje vám už od dětství každodenní život. Pokusím se nastínit vysvětlení toho, co se s vámi v daných situacích děje, a odpovědět na vaši otázku – jak situace řešit.
S jistou mírou úzkosti se ve vámi popsaných situacích setkává asi každý z nás. Jedná se o situace, které nemáme plně pod kontrolou, mohou nás překvapit a nevíme jak, ani čím. Ale většinou se s úzkostí nějak vyrovnáme. Problém nastává, pokud se nepříjemné prožitky spojené s určitými typy situací (např. zkouška, nové prostředí atp.) pravidelně vracejí a brání nám v zamýšlené aktivitě.
Současně je to tak, že pokud jsme v určité situaci opakovaně prožili silnou úzkost, zapamatujeme si ji, a k vybavení nepříjemných / nezvladatelných pocitů pak stačí pouhá vzpomínka. Člověk se ocitne v začarovaném kruhu, kde je strach vyvolán vzpomínkou ‑ mám strach, že se bude opakovat známá situace a já ji znovu nezvládnu.
Jak vzniká stav úzkosti?
Na začátku stojí něco, co úzkost spustí – situace nebo místo (jak popisujete ve svém dotazu), ale také vzpomínka, jak jsem uvedla výš. Automaticky o tom začneme nějak přemýšlet a první myšlenky jsou často nepříjemné – co by se mohlo stát / jak by to mohlo špatně dopadnout? Pocity, které na takové myšlenky navazují, budou úzkost a strach.
Pokud zůstaneme pouze u prvotních myšlenek, bude se úzkost neustále zvyšovat. Na jakoukoliv stresovou situaci tělo běžně reaguje bušením srdce, žaludeční nevolností atp. Čím silnější, ale nepříjemné pocity jsou, tím silnější bude také doprovodná tělesná reakce.
Co pomůže?
Je dobré mít na paměti, že nelze ovlivnit to, co mě jako první napadne. Každý už si vyzkoušel, že čím víc se snaží na něco nemyslet, tím méně se mu to daří a vzhledem k neúspěchu dochází nejen k frustraci, ale také k vyčerpání. Co ale můžeme je nenechat se první myšlenkou pohltit a podívat se na situaci jako na celek, zhodnotit ji komplexně a podle toho reagovat. Lze začít třeba se zpochybněním předchozí zkušenosti – opravdu to nezvládnu, opravdu mi znovu bude nevolno? Jak to dopadlo dříve? Mohlo by to být teď jinak?
Podávám opravdu pouze zjednodušenou odpověď na vaši otázku a doufám, že pro vás bude třeba inspirací, jak se posunout dál tak, abyste měla nepříjemné situace více pod kontrolou. Současně se domnívám, že by vaši snahu a vůli nepříjemné situace lépe zvládnout mohl vhodně nasměrovat a podpořit psychoterapeut.
Přeji hodně energie a držím vám palce!
Lenka Tomaidesová
