Dobrý den,
již půl roku jsem v bludném kruhu a nemohu ven. Léta toužím po člověku, ze kterého mám pocit, že je tím, koho k sobě hledám. Teď nastala chvíle, kdy je volný a má o mne zájem. Já ale nejsem volná. Nikdy jsem ovšem neměla ten pocit, že je můj partner tím pravým (prostě pocit). Od té chvíle, co jsem se setkala s tím, po kterém léta toužím, nedokážu být pořádně v mém vztahu, ale nedokáži ten vztah ani opustit.
Přijde mi nefér opouštět mého partnera kvůli někomu, kdo se tu najednou vyloupl. A tak jsem ve vztahu, ve kterém nejsem opravdově, nedokáži si poručit nemyslet na toho nového. Ale nedokáži ani opustit vztah starý a jít do nového. Mám pocit, že když opustím starý vztah a půjdu do vztahu nového, přinesu s sebou smutek, který pravděpodobně ten nový vztah zkazí. Navíc vůbec nevím, zda by ten nový vztah opravdu fungoval.
Ten starý vlastně funguje. Stále jen přemítám a je mi nepříjemně. Mám pocit, že nežiji a nechovám se fér. Myslím, že správné by bylo opustit to staré a jít dál, ale bojím se, že mě rozchod zničí a já nebudu schopna jít do nového vztahu. Nedokáži vidět věci s nadhledem, propadám se do temnoty, protože mi přijde, že každá varianta je neuvěřitelně bolestivá. Nejdraději bych opustila všechno, byla sama a nechala si odstup. Ale je mi přes 30 let a mám pocit, že na to nemám čas.
Děkuji, Eva
Eva
Názor odborníka
Milá Evo,
máte pravdu, je to těžké rozhodování. Navíc jste ve věku, kdy už nemáte čas jen tak zkoušet. Hned v úvodu vám chci říct, že poradit takto v pár slovech je skoro nemožné.
Pokud můžete, zajděte na dvě tři terapeutická sezení, abyste se dobře podívala (nejen) na následující otázky: Co je pro mě a můj život opravdu podstatné? Co vím, že zásadně potřebuji? Co v partnerství hledám? S čím jsem ochotná se smířit a co místo toho mohu získat? Pro inspiraci se můžete podívat také sem: psychologie.cz/partner‑pro‑zivot. Také se můžete inspirovat v předchozích odpovědích.
Jistotu, že vztah vyjde, nemáte nikdy. Ani s novým, ani se současným partnerem. Tudíž jistota možná není to nejlepší kritérium. Také z mého pohledu nemá cenu řešit, co je fér a nefér. Nerozhodujete fotbalový zápas, ale to, s kým chcete strávit život a potenciálně založit rodinu. Zde je dobré být zdravě sobecký. Abychom si rozuměli, já opravdu nevím, co máte udělat, to je na vás. Říkám jen, že je dobré myslet na sebe, neb jde o váš život.
Pokud se rozhodnete pro nového partnera, tak je dobré vědět, že smutek, který přijde s rozpadem a bolestí vaší i opuštěného muže, je cenou, kterou je třeba zaplatit. To však neznamená, že byste se poté neměla z nového radovat a dobře ocenit, pro co jste se rozhodla.
Klíčové je udělat rozhodnutí, za kterým si budete stát. Obtížné na tom je, že ať se rozhodnete jakkoliv, vždy bude nějaký moment ve vašem životě, kdy si budete říkat, že jste se měla rozhodnout jinak. Neexistuje správné rozhodnutí (mluvíme‑li o situaci, kdy ve hře nejsou děti), existuje jen kvalifikované rozhodnutí. Což znamená ujasnit si, co opravdu chci, co jsem pro to ochotná obětovat, co mohu získat, zda jsem ochotná jít do rizika a nejistoty – to vše z krátkodobého i dlouhodobého hlediska. A to není lehké, proto se vracím k úvodu a doporučuji živou konzultaci s odborníkem.
Tak držím palce a doporučuji to v sobě opravdu promíchat a udělat krok jedním nebo druhým směrem, jakmile budete mít jasněji.
S přáním všeho dobrého,
Michal Petr
