Dobrý den,
je mi 21 let a potřebovala bych se s vámi poradit.
Když mi bylo něco kolem třinácti let, jednoho sobotního odpoledne mě požádal můj bratr, který je o šest let starší, zda bych mu nenamasírovala záda…
Po chvilce se to nějak zvrtlo a on mi osahával vnitřní stranu stehna a podbřišek. Nikdy jsem to nikomu neřekla. Nepřišlo mi to důležité. Zkrátka se tak stalo. Od té doby jsem to hodila za hlavu.
Pak jsem se začala ve čtrnácti letech sebepoškozovat. Doposud jsem si myslela, že vše jsem dělala kvůli konfliktům v rodině s matkou a „malé“ šikaně ve škole… Je možné, že nějakou příčinu na tom měl můj zážitek s bratrem?
Po čase jsem dokonce začala držet diety, hladovět a jíst jednou denně. Upadala jsem do anorexie, ke které bohužel mám sklony dodnes.
Od té doby jsem měla několik partnerů. Vždy to skončilo na tom, že jsem s nimi nechtěla mít pohlavní styk, nebo jsem si nedokázala pustit partnera k „tělu“. Až nyní, po letech, jsem si našla přítele. Ano, neustále jsem nechtěla pohlavní styk, jelikož jsem k tomu měla „odpor“. Pak jsem souhlasila a vyspala se s ním (bylo to toto léto v srpnu).
Od té doby se můj vztah k němu velmi změnil. Hádáme se, já ho posílám do háje a jsem na něj slovně agresivní. Hádky velmi často vznikají díky mně. Vůbec nevím proč, ale partnera od sebe odháním. Pak si uvědomím, že ho chci zpět, tak se mu omlouvám. Chováním jsem jak na houpačce z extrému do extrému.
Prosím, poraďte mi! Nevím, co dělat. Jsem už z toho zoufalá. Mrzí mě, že přítel to odnáší.
Klára
Názor odborníka
Zdravím vás, Kláro.
Z toho, co píšete, je klíčové to, že máte odpor k pohlavnímu styku, který odmítáte, a to vede k rozpadu vašich partnerských vztahů. Dáváte to do souvislosti s vaším erotickým zážitkem s vaším bratrem v období vašeho dospívání. A ono to opravdu spolu může mít souvislost, aniž si to připouštíte. Takový zážitek se může udát v rámci dětských her či experimentů dospívajících, a to i mezi příbuznými. Váš bratr v té době byl však už téměř dospělý muž. Vzhledem k vašemu věku jste si nemusela zcela uvědomit, kde je hranice, za kterou by váš bratr už jít neměl, a tu si udržet. I takový jeden zážitek vás mohl hluboce zasáhnout, jelikož jste ho ještě ve vašem věku nedokázala v sobě zpracovat, tak jste ho prostě „hodila za hlavu“. Vidíte ale, že on nezmizel, nýbrž ovlivňuje nadále vaše partnerské vztahy.
Následné sebepoškozování a odmítání jídla rovněž může být důsledkem tohoto zážitku a může být vaším pokusem se s ním vyrovnat. U lidí, kteří prožili trauma (často sexuálního charakteru), je následné sebepoškozování časté. Rovněž poruchy příjmu potravy mohou být projevem vašeho strachu ze sexuality či tělesnosti. Mohou mít ovšem příčinu i v jiných traumatických či rodinných zážitcích (anebo ty příčiny mohou být v obojím a mohou se kombinovat).
Píšete, že jste souhlasila s pohlavním stykem s vaším současným partnerem, ale od té doby ho odmítáte. Uvědomujete si, že ho máte ráda jako člověka, ale možná ho odmítáte jako muže, prostě proto, že je muž a že se bojíte jeho mužství. Podle toho, co píšete, jste vlastně vnitřně nesouhlasila mít s ním pohlavní styk, ale možná pod vlivem nátlaku jste k tomu vyslovila svolení (neobviňuji tím vašeho přítele, protože nevím, jak to bylo – mohlo to být jeho přání, které opakovaně vyslovoval či vaše představa o tom, jak by to mělo správně být, která mohla být podpořena obrazem partnerských vztahů v médiích – filmech a seriálech, ve kterých se spolu partneři vyspí ihned). Vidíte, že svůj vnitřní nesouhlas projevujete v odmítavém chování vůči němu, protože je pro vás těžké respektovat vaše vnitřní přání si ho udržet od těla, možná proto, abyste si připadala jako „normální“ žena, od které se očekává, že bude spát se svým přítelem.
Chtěla bych vám říct, abyste se nebála se řídit svými vlastními pocity a přáními – pokud cítíte, že s někým nechcete spát, tak to nemusíte dělat. Můžete se pokusit vašemu příteli vysvětlit, že ho máte ráda, ale že to tělesné sblížení na vás bylo moc rychlé a že byste si to přála jinak. Pokud budete chtít, třeba mu i řekněte, že máte nějaký problém, pomůže mu to vás pochopit. Pokud o vás skutečně stojí, bude se to snažit respektovat.
Kláro, z toho, co se vám stalo, se můžete dostat. Je ovšem potřeba, abyste navštívila psychoterapeuta v okolí vašeho bydliště a docházela na pravidelnou psychoterapii, ve které budete mít prostor zpracovat tento váš zážitek a vyřešit všechny následné problémy, které s tím souvisí.
Přeji vám k tomu hodně odvahy.
Michaela Zetíková
