Dobrý den,
přítel je vůči mně poslední půlrok velmi nespolehlivý. Něco slíbí a ani po měsíci připomínání není splněno. Stále mění plány, je citově nestabilní. Vše ale obaluje tím, že má spoustu práce a starostí, že dělá všechno proto, abychom se měli lépe. Pomůže, kde může, pro všechny je po ruce a ten „správňák“, jen já jako bych byla až na tisícím místě v žebříčku hodnot.
Samozřejmě pokud se věci nakupí a já si je nedokážu vyřešit nakonec sama, bouchnu, vyčítám. Přítel se pak vždy velmi stáhne, je ke mně chladný a řeší vše útěky ode mě, rozchody a návraty, dalšími změnami plánů a v poslední době vidí v každém druhém mém slově osobní útok. Prý na mě změnil názor, přitom jsem stále stejná. Změny k horšímu vidím spíš já na něm.
Začal špatně spát, nic si neužije, společné chvíle jsou pro něj ztráta času, v sexu už to také není ono, u všeho se tváří znuděně, je věčně unavený, pořád ho něco bolí. K tomu roztěkanost, neschopnost se soustředit a ta nespolehlivost! Začínám mít obavu, že trpí depresí, během půl roku se z veselého a bezvadného chlapa stal uzlíček starostí. Ano, má hodně práce, ale to já také, umím ale vypnout, zrelaxovat, užít si s přáteli.
Přítel se ale začal společnosti vyhýbat a ve mně už vidí jen někoho, kdo mu cíleně ubližuje a vyčítá. Vztah bych chtěla zachránit, ale přítel si neuvědomuje, že by mohl mít problém. Jak s takovým člověkem jít dál? Nebo to vzdát? Přítele miluji, ale pomalu vedle něj ztrácím sama sebe, přestávám se těšit, užívat.
Děkuji
Janča
Názor odborníka
Vážená Jančo.
Ptáte se, cituji: Jak jít s takovým člověkem dál? Nebo to vzdát? Říkáte, že byste chtěla vztah zachránit.
Vaše partnerství se ocitá v krizi z mnoha důvodů. Vypadá to, že jedním z nich je bezpochyby proměna vašeho přítele, která se odehrává asi poslední půlrok. Druhým je to, že vedle něj ztrácíte sama sebe a přestáváte se těšit ze společného života. Takže se znova musím zeptat, co je potřeba ze všeho nejdříve zachránit? Sebe a svůj vztah k partnerovi, respektive to dobré, co z něj ještě zbývá, nebo partnerství, které se ocitlo v krizi?
Vnější obraz vztahu tak, jak jste ho popsala, napovídá mnohé. Vypadá to, že se přítel odcizuje a uzavírá. Ztrácíte s ním kontakt, vzájemná komunikace a spolupráce je narušena. Avšak není to konec, jak sama tušíte, ale spíše začátek další etapy vašeho vztahu. Etapy, která je uvězněna ve stínu. Stojí mezi vámi něco, co vás zjevně tak bolestivě jednoho od druhého odděluje. Vypadá to, že je to pouze a jen stín vašeho partnera a váš partner tomu snadno podléhá.
Druhou stranou mince je však nejen to, jak vy reagujete, ale hlavně to, jak vy sama sebe nyní prožíváte. A protože se o tom přímo nevyjadřujete, předpokládám, že jste částečně uvězněna spíše ve vnějším obraze vztahu, tedy v tom, jak se vám vztah jeví ve vnějším světě. Ale protože jste to vy, kdo píšete, musíme objektiv zaměřit právě na vás, protože vy hledáte řešení. Partnera změnit nemůžeme.
Pokud bych vás měl terapeuticky provést touto situací, v první řadě bych vám řekl: Nech ptáčka letět, přestaň pádlovat a podívej se na to, jak celou situaci prožíváš ty, a zkus si uvědomit, kde ty sama děláš chyby. Apeloval bych na to, abyste si uvědomila, jak se ve skutečnosti cítíte a jak se vám s těmi pocity žije. I když to neuvádíte, ze situace poměrně jasně vyplývá, že se můžete cítit buď přímo odmítaná, či opomíjená a neuznaná. A tady je začátek cesty, jak věci můžete uchopit sama v sobě a pro sebe.
Tedy pouze začátek první části řešení. Ta se vztahuje k vaší osobě a k tomu, jaký je váš vztah k vašemu příteli, se vším všudy. Vědomí vlastních pocitů vám umožní pochopit, že nejsou jen ty dobré a vstřícné. Všechno co cítíte, vnímáte a co si uvnitř sama sebe myslíte, je vaší přirozenou subjektivní reakcí, kterou necháváme ve stínu, protože člověku přeci jenom pomáhá (ne na dlouho), když si o sobě myslí, že je ten čestný, přímý a ochotný. Za své vnitřní reakce zajisté nemůžete, ty se vám stávají. Ale můžete si uvědomit, že se s nimi můžete naučit zacházet.
Je mi často vytýkáno, že tady neudílím rady typu: Pořádně si o tom promluvte. Skutečně to nedělám, protože předpokládám, že nejste dementní a zkoušíte na to jít všemi možnými způsoby, někdy i opakovaně, přesto, že nepřinášejí žádné výrazné změny. Je zjevné, že je nejprve třeba projít jakýmsi uvědoměním sama sebe, abyste se mohla ke svému příteli začít vztahovat jinak. Když jde jednomu o věc až příliš, druhý většinou couvá. Když jeden tlačí, druhý ochabuje. Za přítele žádnou práci udělat nelze. Nelze ho dokonce ani přinutit k tomu, aby vás vnímal jinak. Je to koneckonců jeho vnímání.
Vnitřní motivy a nevědomé postoje formují vnější realitu a vztahy do bolestivých podob, které neradi přijímáme, leč ocitáme se v nich všichni. Za každou nepříjemnou a nevítanou proměnou stojí vnitřní psychické síly, které, pokud jsou ve stavu neuvědomělosti, rozdělí pár mnohdy dočista a úplně. Denně jsme svědky toho, jak si lidé s takovými krizemi nevědí rady a rozcházejí se, aby znova vstoupili do svazků, jež jsou téměř navlas podobné těm, které předtím opustili.
Pokud se budete chtít hlouběji ponořit do skutečného poznání, toho co se to s vámi skutečně děje, musím pochopitelně doporučit hlubší analýzu vaší situace a další krok směrem k poznání sama sebe, abyste byla schopna na sebe a na vztah pohlédnout z jiné perspektivy a dostalo se vám opravdového porozumění. Pokud budete věci řešit pouze venku, nikdy se z bludného kruhu nedostanete.
Přeji vám hodně zdaru a pěkné léto.
