Už od dětství se ráda starám o ostatní, neobtěžuje mě to. Dříve jako dítě a ještě asi na vysoké škole jsem na sebe – jako prostřední dítě ze tří – málo myslela, to už jsem se naučila. Ale stále mě nenechává klidnou, když někdo z blízkých trpí.
Když cítím, že někomu není dobře, pomáhám, a když dotyčný pomoc přijímá, jsem ráda a nebere mi to energii. Kamarádky se na mě obrací a rády mě poslouchají. Problém nastane, když někdo poradit nechce, já se stále snažím a nic.
Trápím se za toho druhého a dostávám se do vypjatých situací jako teď s tchyní. Trpí únavovým syndromem, je mi jí líto, nemá energii bojovat, nic pro sebe nedělá… Je jí šedesát let a nějak si ten život neužívá a plácá se v tom.
A já radím a radím a posílám pomoc a ona to nechce a já si neumím říct dost, dokud nezavolá tchán, ať se jim nepletu do života. Přijde mi, že tchyně potřebuje nakopnout a ani její děti, ani tchán jí nepomáhají dost. Jak nechat věci být?
Emča, 41 let
Názor odborníka
Milá Emčo,
„zvolila“ jste si věru náročný mechanismus na zkrocení života a jeho nejistot, zejména asi té vlastní, vnitřní nejistoty, protože (a nejspíš i vy to minimálně tušíte) potřeba, ba až nutkání radit druhým vždy prozrazuje hodně o osobnosti a životní situaci rádce. Například že je pro něj (aktuálně) jednodušší vidět řešení životů druhých než svého. I kdyby ten vlastní vypadal krásně systémově vyřešený – někde v hloubi hlodá nejistota.
Nebo že dotyčný potřebuje být ve vztazích a komunikaci vždy aktivní, „pracovat“, být prospěšný, že neumí s druhými „jen tak být“. Protože se necítí dobře ve zúzkostňujícím vzduchoprázdnu, když se „nic neděje“. Nebo má (často nevědomou) obavu, že ho všichni opustí, když ho nebudou potřebovat. Nebo si nevěří v oblastech, ve kterých jsou oni v jeho očích lepší – a tak volí oblast, ve které se adresáti rad potácejí a nevědí si rady a v níž se naopak cítí pevný v kramflecích on.
A/nebo že má v povaze určitou nutkavost, kvůli které neumí přestat dělat i věci, o kterých ví, že by pomohlo je nedělat. Nebo – také v rámci nutkavého myšlení – neumí zpochybnit vlastní úvahu, neumí zrelativizovat svůj závěr, podívat se na svět mozkem někoho druhého.
Takový nutkavý rádce často opomíjí empatii, i když jí třeba je krásně schopen – nechce přece cítit nezájem o svou pomoc a radu! A tak „necitlivě“ tlačí a přesvědčuje, až to všechny, co o radu nežádali, začne štvát a výsledkem je konflikt a/nebo odcizení. A někdy i to odcizení může být nevědomý záměr: Nechte mě všichni být, nemám vás rád! Ale přímo vás neodmítnu, odradím vás něčím, co mi nebude možno vyčítat – pácháním dobra.
Našli bychom ve výše vyjmenovaném něco, co rezonuje s vaším příběhem?
Ptám se a neradím, protože to bude jako ve všech ostatních lidských příbězích vaše práce, nahlédnout pod povrch vlastního myšlení a jednání – sama sebereflexí, aplikací vědomostí získaných samostudiem nebo v rámci individuální či skupinové terapie.
Měnit můžeme jen sebe
Pozor, vůbec nezpochybňuji správnost vašich pozorování. Je velmi pravděpodobné, že tchyně opravdu nerozumí své únavě a nevidí cesty z ní – a vy ano. Je veskrze možné, že radíte dobře. Ale staletí staré pravidlo komu není rady, tomu není pomoci aneb psychologičtějším jazykem měnit svůj život může jen člověk s náhledem na svůj problém a motivací ke změně platí opravdu vždy. A také ono „klišoidní“ druhého nezměníš, změnit můžeš vždy jen sebe sedí, i kdyby se nám to stokrát nehodilo.
Tak možná začít od sebe? Že není co měnit? Zkuste najít. Máte ode mne domácí úkol. Jedno téma už jsme našly společně: nutkavá aktivita, „dominance“, „expertní pozice“ ve vztazích. Možná jen v těch, ve kterých byste se jinak cítila nejistá. Kamarádkám, které znáte léta a můžete si být jista jejich přijetím a nezpochybňováním, přece radíte, až když si o to řeknou, a ony si vaše rady rády vyslechnou.
A pak bych pro vás měla tucet dalších témat a otázek a jiní lidé vám budou zrcadlit ještě jiné věci, dokud se věci neposunou směrem ke zdravější komunikaci. A doufejme, že vám nikdo nedá jasně formulovanou radu, která vše vyřeší. (Já bych se například ptala, jak vy to máte s únavou. A zda máte lidi, jejichž rady si vy sama ráda vyslechnete.)
Držím moc pěsti v sebereflexi a harmonizaci vnitřního světa a přeji vám, ať vaše vztahy včetně vztahu k sobě jsou plné lásky, důvěry a porozumění, protože pak člověk žádné tenze, obsese a jiné mechanismy záchrany vlastní celistvosti nepotřebuje.
Andrea Platznerová
