Nad situací čtenářky se zamýšlíme ze dvou pohledů, tady je ten druhý: Prázdný vztah
Žila jsem s manželem přibližně devět let ve spokojeném, naplněném vztahu. Pak začal pít. Pokoušela jsem se s ním o tom mluvit, zjistit příčinu, ale marně. Navíc mi tvrdil, že může kdykoli přestat. Viděla jsem ho mnohokrát pod obraz, až se mi začal fyzicky hnusit. Mrzelo mě, když ho tak několikrát viděl i syn. Manžel s námi postupně trávil méně času o víkendech, volných dnech. Věnoval ho práci, alkoholu, svým zálibám. Odcizovali jsme se.
Když nepil, byl fajn, ale těch dnů, kdy pil, přibývalo. Bylo i několik slovních potyček, kdy už mi ruply nervy. Druhý den si obvykle nic nepamatoval a omlouval se mi. Chtěla jsem od něj odejít, ale neměla jsem kam a byla na něm i finančně závislá. V tu dobu jsem potkala jiného muže. Občas jsme se vídali, chodili na procházky, povídali si, sportovali. Kamarádský vztah přerostl v milenecký.
Tato situace trvá přibližně tři roky. Neměla jsem odvahu, sílu to vyřešit. S přítelem si velmi rozumím, jsme naladěni na stejnou notu. S manželem stále žiji, ale spíš jako spolubydlící. Vedu neustálé vnitřní boje. Srdce, city jsou u přítele. Ale je tu stále něco, co „mi nedovoluje“ manžela opustit, i když se doma vedle něj již dlouho necítím dobře. Pořád se točím v bludném kruhu, ze kterého neumím najít cestu ven.
Při zemi mě drží i obava o syna, jak by to přijal, kdybych manžela opustila. Poslední půlrok jsme měli několik hovorů s manželem, omlouval se, jak se choval, a chce, aby to „bylo jako dřív“, miluje mě. Vysvětlila jsem mu, že je mezi námi propast. Mé city vůči němu jsou pryč. Dřív jsem se vztah snažila zachraňovat, tahat ho z alkoholu a zatahovat ho znovu do aktivit, které jsme spolu rádi dělali. Pak mi došla síla, energie. Jak z toho ven?
Bludička, 43 let
Názor odborníka
Hezký den, Bludičko,
děkuji za váš dotaz. Alkoholismus v rodině je velmi nepříjemná zátěž, a to zejména pro okolí alkoholika, a může výrazně narušit vzájemnou pospolitost. Protože z vašich slov mám pocit, že je těžké udělat krok nějakým směrem, aby se situace mohla pohnout, pokusím se vám okolnosti pojmenovat svými slovy. To vám pomůže se v nich lépe orientovat a pak se můžete rozhodnout, kudy nasměrovat své další kroky.
Nacházíte se přibližně dvanáct let v manželství s partnerem, který se po devíti letech vašeho vztahu začal postupně odcizovat a utíkat k alkoholu, práci a dalším zálibám. Pokoušela jste se mu ukázat závažnost situace, kterou popíral. Zní to, že tou dobou se touto cestou pokoušel (ač nešťastně) řešit nějakou obtížnou emocionální situaci v osobní rovině.
Situace eskalovala do konfliktů a ve chvíli, kdy jste nemohla mít pod kontrolou, zda manžel bude řešit své jednání, rozhodla jste se fungovat pro rodinu alespoň provozně, aby bylo postaráno o syna, domácnost a další důležité věci, a potkala jste nynějšího partnera, s nímž se daří nalézat tu emocionální blízkost, která vám v manželství začala chybět.
Nyní stojíte nespokojená a paralyzovaná, co dál. Je pro vás těžké se rozhodnout. O co se můžete opřít, je vědomí, že k manželovi už nic necítíte a nechcete do jeho záchrany investovat další energii. A není divu, protože jste si už několikrát vyzkoušela, že vaše snaha vám nepřináší odměnu. Tak investujete do nového partnera, kde ty odměnu dostáváte.
Vzít věc do svých rukou
Zdá se, že jste zaseknutá v dilematu a otázkách, jak by rozvod nesl váš syn a zda byste situaci zvládla prakticky. Strachy bývají jednou z nejčastějších bariér ke změnám. Mozek se změnám brání, nerad vstupuje do nových situací, proto je potřeba s jistým odporem, nervozitou a strachy počítat. Je to přirozené – znamená to, že vám na tom záleží. Pozor ale na paralyzující strach, který vám brání situaci nahlédnout více z nadhledu a efektivně ji za sebe řešit.
V bezmocných stavech se doporučuje situaci z jednoho konce uchopit do svých rukou. Ve vašem případě jsou těmi otěžemi informace: začít se v tom prakticky více orientovat. Domnívám se, že by vám v tom pomohly třeba i konzultace s odborníky (právník, terapeut, dětský psycholog, centrum na podporu blízkých při léčbě závislostí).
Trochu si o tom začít zjišťovat. Zkontaktovat se s některou z maminek, která podobnou situací prošla, nebo se obecně více zajímat o běžnou praxi žen‑matek v podobné situaci, účastných v rozvodu. A doporučuji se zaměřit spíše na úspěšné příběhy, které vás spíše mohou inspirovat.
Praktické překážky, jako jsou finance, zázemí a jiné, jsou často řešitelné, jen je třeba vše naplánovat a začít dělat postupné kroky. Například:
- Dávat si pravidelně stranou určitou částku, třeba i na čas snížit svůj životní standard.
- Najít si lépe placenou práci.
- Domluvit si právní konzultaci, abyste měla představu, jak by celý proces probíhal.
- Rozhodit mezi přátele dotaz na dostupný podnájem.
- Požádat o podporu současného partnera a blízkou rodinu.
Výhodou této fáze je, že zatím nemusíte dělat žádné radikální kroky – jen se ptát a zjišťovat. Podobně, jako jste napsala dotaz nám, to jen zopakujete na dalším místě. Postupně se ve vás začnou získané informace usazovat. Do té doby si s manželem nastavte takový formát vztahu, který vás bude co nejméně frustrovat, abyste měla energii zpracovávat si v sobě současnou situaci.
Pokud jste rozhodnutá, že už nechcete do budování manželského vztahu investovat, je potřeba to s manželem komunikovat a nastavit dočasně nový společný režim, který vám zajistí doma prostor k nadechnutí a uvědomění, co dál.
Zatím se s ním nepouštějte do řešení otázky, „jestli spolu zůstaneme“, protože tam byste skutečně mohla zase skončit vyčerpaná a frustrovaná. Zaměřte se na praktičtější témata, která vás tolik nevyčerpají, a je jednodušší dospět k uspokojivé domluvě.
Za sebe bych vám doporučila stanovit si po dobu společného soužití podmínku, že manžel začne docházet na pravidelnou terapii, kde si bude řešit problémy, které na jeho straně přispěly k odcizení (zejména alkohol). Další vhodnou variantou je párová terapie, kde můžete společně prozkoumat podhoubí vašeho vztahu. To vám může dát další díl informací pro rozhodování co dál.
K tomu můžete promyslet rozdělení povinností doma, společné spaní, finance a další praktické záležitosti – jestli vám vyhovuje současný režim, nebo byste se s manželem potřebovala domluvit na jiném. Zdá se totiž, že v současné době je váš manžel otevřený domluvě více než dříve, a byla by škoda to nechat ladem.
Co se týče obav z reakce syna, z mé praxe vyplývá, že děti dokážou rozvod rodičů zvládnout velmi dobře, ale je potřeba jim situaci adekvátně věku a srozumitelně vysvětlit (nezabíhat do detailů), uklidnit je a redukovat jejich obavy z budoucnosti. Děti se často bojí ztráty rodiče, lásky, oblíbených předmětů nebo hádek mezi rodiči. Nicméně to se dá předem konzultovat s dětským poradcem.
Šárka Červinková
