Nad situací čtenářky se zamýšlíme ze dvou pohledů, tady je ten druhý: Pohnout se z místa
Žila jsem s manželem přibližně devět let ve spokojeném, naplněném vztahu. Pak začal pít. Pokoušela jsem se s ním o tom mluvit, zjistit příčinu, ale marně. Navíc mi tvrdil, že může kdykoli přestat. Viděla jsem ho mnohokrát pod obraz, až se mi začal fyzicky hnusit. Mrzelo mě, když ho tak několikrát viděl i syn. Manžel s námi postupně trávil méně času o víkendech, volných dnech. Věnoval ho práci, alkoholu, svým zálibám. Odcizovali jsme se.
Když nepil, byl fajn, ale těch dnů, kdy pil, přibývalo. Bylo i několik slovních potyček, kdy už mi ruply nervy. Druhý den si obvykle nic nepamatoval a omlouval se mi. Chtěla jsem od něj odejít, ale neměla jsem kam a byla na něm i finančně závislá. V tu dobu jsem potkala jiného muže. Občas jsme se vídali, chodili na procházky, povídali si, sportovali. Kamarádský vztah přerostl v milenecký.
Tato situace trvá přibližně tři roky. Neměla jsem odvahu, sílu to vyřešit. S přítelem si velmi rozumím, jsme naladěni na stejnou notu. S manželem stále žiji, ale spíš jako spolubydlící. Vedu neustálé vnitřní boje. Srdce, city jsou u přítele. Ale je tu stále něco, co „mi nedovoluje“ manžela opustit, i když se doma vedle něj již dlouho necítím dobře. Pořád se točím v bludném kruhu, ze kterého neumím najít cestu ven.
Při zemi mě drží i obava o syna, jak by to přijal, kdybych manžela opustila. Poslední půlrok jsme měli několik hovorů s manželem, omlouval se, jak se choval, a chce, aby to „bylo jako dřív“, miluje mě. Vysvětlila jsem mu, že je mezi námi propast. Mé city vůči němu jsou pryč. Dřív jsem se vztah snažila zachraňovat, tahat ho z alkoholu a zatahovat ho znovu do aktivit, které jsme spolu rádi dělali. Pak mi došla síla, energie. Jak z toho ven?
Bludička, 43 let
Názor odborníka
Hezký den, Bludičko,
už samotná vaše přezdívka naznačuje, v jaké životní fázi se nacházíte. Mluvíte o bludném kruhu. Zkuste se na to podívat tak, že se jedná o situaci, kdy sbíráte odvahu a energii učinit rozhodnutí. I tato fáze je velice důležitá. Slouží pro zastavení, promyšlení, co bychom doopravdy chtěli, a také pro hledání zdrojů, které nám pomohou ustát situaci, pro niž se rozhodneme.
Přemýšlíte, zda zůstat s manželem ve vztahu, ve kterém vám dlouhodobě není dobře, city vůči němu jsou pryč, a zároveň si uvědomujete, kde je vám hezky. Píšete, že vám něco „nedovoluje“ manžela opustit. Mezi řádky čtu, že cítíte výčitky vůči synovi. Možná vás napadá, jak na vás bude pohlížet, zda to nenaruší váš vztah nebo jestli máte právo rozhodnout za tři lidi – jestli tím neselžete jako matka, manželka…
Vaše polovina vztahu
Chtěla bych vás podpořit v opačném uvažování. Léta jste se snažila s vaším mužem mluvit, dělat mnoho věcí pro záchranu vašeho manželství, ale už nemáte sílu. Kvalita vztahu dvou lidí je vždy výslednicí snažení obou. Sama nemůžete manželství ani zničit, ani spravit. Jste zodpovědná pouze za váš podíl, který činí padesát procent.
Pro snadnější rozhodování v podobných situacích může pomoci představit si samu sebe po boku manžela třeba za tři roky.
- Kde myslíte, že vaše manželství bude?
- Jak se v té představě cítíte?
Zmiňujete, jak je vám nepříjemné, když syn vídá svého otce opilého. Při vašem rozhodování by měla hrát roli i tato skutečnost. Kladla bych si otázky, v jaké atmosféře syn dospívá. Podle jakého vzoru si utváří představu o tom, jak má partnerský vztah vypadat?
Někdy se rodiče sami diví, jak jasně děti situaci doma vnímají, když o ní spolu začnou mluvit. Dlouhodobě nepříznivé klima v rodině velmi zatěžuje všechny členy, tedy i děti. Ony možná neznají důvody, ale dobře to cítí. Pokud rodiče nemají vůli pracovat na zlepšení, může být pro všechny úlevné dohodnout se na rozchodu.
Nevím, zda by v této fázi ještě pro vás přicházela v úvahu párová terapie. Mohli byste si na ní s manželem ujasnit, zda vám ještě stojí za to na záchraně manželství společně pracovat, nebo cesta zůstat spolu již pro vás není možná.
Jistě jste dobrou matkou, jinak byste o synovi takto nepřemýšlela. Snažíte si zajistit šťastný život, a to i pro svého syna. Pro každé dítě je důležité vidět svou matku spokojenou. O to více může být samo spokojené a mít jistotu, že má ve vás oporu.
Nechcete dítě připravit o tátu – ten mu zůstane, ať se rozhodnete jakkoliv. A to, jaký vztah spolu budou mít, je čistě na nich.
Radka Dydňanská
Pomohl vám článek?
