Poslední dobou na sociálních sítích narážím na spoustu „odborníků“ na osobní problémy. Nejsou to psychologové ani psychiatři, často nemají dohledatelné vzdělání, historii nebo IČO, ale nabízejí rychlé řešení právě toho, s čím se člověk trápí. Video zdarma, spokojené reference, pak placený program a příslib výsledku. Když jste na dně, je snadné tomu uvěřit. Jak poznat, komu lze věřit, a jak se před podobnými „psychošmejdy“ chránit?
Kika07, 49 let
Názor odborníka
Milá Kiko,
máte bohužel naprostou pravdu, „psychošmejdů“ zneužívajících lidskou touhu po štěstí a zdraví najdete na sociálních sítích dost. Zároveň najdete asi i dost těch, kteří svým metodám opravdu věří, takže jejich primární motivací není zisk, ale šíření dobra. Lidé rádi podlehnou dojmu, že když něco pomohlo jim, musí to být zákonitě i cesta pro druhé.
Najdete také rádce přesvědčené o svých schopnostech, protože „co je na tom tak těžkého povídat si s lidmi, to dokážu taky…“ A potom také najdete skutečné odborníky, kteří se snaží zvýšit dosah působnosti i za zdi svých ambulancí a edukovat širší veřejnost. Jak se v té nepřehledné džungli chytrých, chytráků i vychytralých vyznat?
Varovné signály
Mám radost z toho, že spoustu varovných signálů jste už popsala sama, a tedy jste schopna je rozeznat:
Skvělá nabídka (často časově omezená) na řešení právě vašeho problému s okamžitým (či velmi rychlým) výsledkem či efektem. Mnohdy ji doprovází tvrzení typu, že tam, kde si jiné přístupy vylámaly zuby, oni začínají, a mají samozřejmě skvělé výsledky.
Je jasné, že na tuto nabídku koukáte díky algoritmům, které vám ji přihrály na základě vašich oblastí zájmu, tedy toho, jaké informace a kde vyhledáváte a jak na ně reagujete. A taky je jasné, že jakmile něco slibuje okamžité či velmi rychlé vyléčení všeho, je to buďto nesmysl, nebo podvod. Americké Národní instituty zdraví (NIH) ve svých doporučeních přímo uvádějí, že pokud něco vypadá příliš dobře, aby to bylo pravdivé, jednoduše tomu nevěřte.
Vím, jak je to lákavé, sám mám doma dost nesmyslných výrobků a na účtu stržené platby za registrace do nesmyslných programů, protože i třeba jen zvědavost, co se tam skrývá, pocit, co kdyby náhodou, jsou prostě někdy silnější než rozum. (Ostatně, přesně na tomhle principu to funguje.)
Promazané komentáře. Pod příspěvkem vidíte číslo s komentáři, ale žádný nemůžete dohledat. Možná někdo odstranil vulgární příspěvek, ale že by jich bylo tolik nebo dokonce všechny?
Mohlo by vás zajímat
Vyhořelý vztah
Po desítkách let se partner stal dekorací obýváku, odmítá cokoli měnit. Co dělat?
Přečíst článekŽádná dohledatelnost a přímý kontakt. Tohle je pro mě nejvarovnější signál, červená kontrolka bliká naplno. Pokud nevíte, kdo za programem či projektem stojí, nelze dohledat jeho vzdělání, firmu a není jasné, kam vaše peníze jdou, je pravidlo jednoduché: nebrat, mazat, blokovat.
Jak veřejně vystupují odborníci
Dobrá zdravotní komunikace či psychoedukace je tedy protipólem výše uvedeného:
Nediagnostikuje, ale napomáhá orientovat se v tom, co člověk prožívá. Skutečná diagnostika není otázkou internetu a sociálních sítí, a rozhodně to není check‑list sedmi položek, které zaškrtnete a vyhrajete svou diagnózu jako v loterii: „Pokud jste odpověděli sedmkrát ano, gratulujeme, máte depresi, ale neklesejte na mysli, protože my pro vás máme rovnou řešení.“
Lidské zkušenosti a prožívání jsou autentické, ale vysvětlení nabízená odborníky v online prostoru konkrétním lidem bez vyšetření by měla být hypotézami. Nenajdete tedy žádná absolutní tvrzení typu „zcela jistě“ nebo „tohle vám lékaři neřeknou“.
Světová zdravotnická organizace (WHO) uvádí dobrou praxi zdravotní komunikace: Má být srozumitelná, důvěryhodná a má vést k užitečnému jednání. A také uvádí jako pozitivní znak, pokud zdravotní informace nemá za cíl přímo něco prodávat.
Z toho plyne asi to nejdůležitější: důvěryhodná zdravotní komunikace nenabízí jednoduché řešení, natož instantní a rychlé rady typu „stačí jedno kliknutí, a váš život se změní“. Dosáhnout udržitelné změny chování a prožívání je bohužel zpravidla dřina a běh na delší trať (stojí ovšem za to!).
Kde tedy hledat pomoc?
Nehledejte ji na sociálních sítích, ale na oficiálních stránkách odborných profesních organizací. U nás to je především Asociace klinických psychologů České republiky a Česká asociace pro psychoterapii. Ti garantují, že jejich členové mají potřebnou kvalifikaci. Můžete najít i oficiální stránky jednotlivých psychoterapeutických směrů či institutů (například Česká společnost pro Gestalt terapii). Relevantní informace a rozcestník pro hledání pomoci vám nabídne i Národní zdravotnický informační portál a jeho Průvodce duševním zdravím (provozuje ministerstvo zdravotnictví a Ústav zdravotnických informací a statistiky).
Na stránkách odborných společností i na stránkách jednotlivých odborníků by mělo být vždy k dohledání jejich vzdělání, a to včetně psychoterapeutického směru, ve kterém jsou vzděláni. Psychoterapeutický výcvik by měl být akreditovaný. Dnes už není problém dohledat si reference, i když recenze na internetu mohou být dost zavádějící, je to zneužitelný prostor.
A ještě jedna věc. Není tajemstvím, že ani s garantovanými odborníky nemají lidé jen dobré zkušenosti. To je bohužel fakt, který se týká psychologie jako jakéhokoli jiného oboru, nežijeme v dokonalém světě. Pokud ale chcete míru zklamání, zranění či zneužití důvěry minimalizovat, je respektování výše uvedených doporučení tou nejlepší cestou. Držím vám na ní palce a přeju hodně štěstí.
Adam Suchý
Z redakce přidáváme pár tipů na čtení, pokud vás zajímá víc:
- Jaké vzdělání musí mít psycholog a psychoterapeut?
- K čemu je dobrý a jak probíhá psychoterapeutický výcvik?
- Co můžete čekat od psychiatra?
- Jak postupovat při výběru odborníka? Na čem nejvíc záleží?
Připojte se zdarma
hlavní myšlenky z nových článků mailem
Odemknout celý web
od 104 Kč měsíčně
