Partner mi vyčítá, že nerespektuji jeho hranice, že ignoruji jeho přání a potřeby, že jsem sobecká a bezohledná. Já mám ale pocit, že ignoruji jen prosby, pokyny a zákazy, do kterých mu nic není a omezily by moji vlastní svobodu. Popíšu některé konkrétní situace.
Na společné dovolené jsem v noci šla na záchod, nerozsvítila si, místo do dveří koupelny vkročila do schodiště, skutálela se do přízemí a přivodila si bezvědomí a otřes mozku. Slyšel to celý dům, přiběhli přátelé, zavolali mi záchranku a poskytli první pomoc. Záchranka v jižní Evropě nijak nepospíchá, než za více než hodinu přijeli, vrátilo se mi vědomí i paměť a odmítla jsem s nimi odjet.
Partner mi dodnes zazlívá, že si za ten úraz můžu sama, že jsem nezodpovědná a kvůli mně vypadal před přáteli špatně, protože se ke mně choval po úrazu nepříjemně, a že jsem všem zkazila den. Nesnáší neopatrnost. Po roce mi řekl, že za to mám „žlutou kartu“ a ještě jednou si způsobím úraz nebo nemoc vlastní hloupostí, rozejde se se mnou.
Další situace: přes jeho zákaz jsem po práci jela k vodě, přestože hlásili možné bouřky (u vody byla obloha bez mráčku, lidi s dětmi), za to na mě křičel, že nejsem normální. Když jsem šla na chvíli po práci doma na balkon na slunce, protože doma máme proti vedru celý den zatemněno, slovně na mě zaútočil, že jsem se zbláznila a nebude mi volat sanitku, až dostanu úpal.
Cítím se s ním jako nesvéprávné zlobivé dítě, i když jsem starší. Kritizuje mě za spoustu maličkostí, že nenosím doma pantofle, že si nerozsvítím… Vyhrožuje mi rozchodem nebo vyhozením z bytu, když otevřu okna a udělám průvan, přestože ho občas úmyslně dělá on. Tvrdí, že ho málo respektuju a dělám si, co chci. Občas z něj mám strach.
Ivet, 39 let
Názor odborníka
Hezký den, Ivet,
slova o „žluté kartě“ ve mně čistě z pohledu člověka a partnerky vyvolávají silný pocit nespravedlnosti. Z celého vašeho dopisu vnímám hlavně strach a vyčerpání z neustálého tlaku. Strach, ponižování, výhružky a kategorické podmínky do zdravého vztahu nepatří.
Partner má jistě právo vyjadřovat vlastní potřeby či nesouhlasit s vaším rozhodnutím, ale forma, kterou to dělá, dalece přesahuje hranice pouhého sdělení. Útočí do hloubky na lidskou hodnotu a sebeúctu. Dynamiku vašeho vztahu jste popsala výstižně: „Cítím se s ním jako nesvéprávné zlobivé dítě…“
Nepíšete přesně, z čeho máte největší strach ani s čím konkrétně byste chtěla poradit. Budu se proto držet situací, které popisujete, a předpokládat, že se potřebujete chránit před další kritikou, agresí a napětím. Vaši situaci bych shrnula takto: Partner se chová přísně, neodpouští chyby a dává výstrahy. Zdá se, že určuje pravidla. Vy některá porušujete, protože se vám nelíbí, a ignorujete ta, která vám berou osobní svobodu.
Role ve vztahu
Kdybychom se viděly osobně, ptala bych se, jak na partnerovy výtky odpovídáte. Jdete do konfliktu, nebo se raději stáhnete v naději, že bouře brzy přejde? Máte ve vztahu prostor mluvit o svých pocitech a potřebách? Málokdo si pod palbou výhružek a kritiky, obzvlášť ve vypjatých situacích, udrží silnou sebejistotu. A hodně záleží na tom, jaké reakce na agresi a nátlak jste si vytvořila dříve.
Když partner reaguje z pozice kontrolujícího Rodiče, tedy vyčítá, zakazuje, vyhrožuje, je přirozené, že v nás naskočí reakce zraněného nebo vzdorovitého Dítěte – vnitřní vztek, pocit bezmoci, hlasité porušování zákazů nebo naopak stažení se do ústraní. (Více o konceptu Rodič, Dospělý, Dítě si můžete přečíst třeba tady.) V tomto momentu je důležité reagovat více vědomě a posunout transakci zpět na úroveň Dospělý – Dospělý. Ve zkratce to znamená:
Mohlo by vás zajímat
Anatomie úzkosti
Dokonalý život bez úzkosti neexistuje. Existuje ale dokonalý život s úzkostí.
Přečíst článek- Zastavit se a nadechnout. Zvýšíte tak šanci, že nebudete reagovat automaticky.
- Zvědomit si realitu. V duchu si řekněte: Jsem dospělá žena, nikoli malé dítě. Mám právo jít na balkon, otevřít okno nebo jet k vodě.
- Ujasnit si předmět debaty či konfliktu. Nenaskočit do zraňujícího souboje o to, kdo má pravdu, kdo je lepší nebo kdo si co může dovolit či nedovolit, ale držet se faktů. Můžu jít na balkon na slunce. Je to moje volba. Postarám se o sebe.
- Připustit existenci partnerových emocí a potřeb. Jeho reakce vycházejí z jeho vlastního nastavení, nikoli z toho, co děláte nebo neděláte vy. Toto uvědomění vám umožní nenechat se zatahovat do jeho dramat.
Namísto vysvětlování, či mocenského přetahování pak může reakce Dospělého vypadat například takto: „Rozumím, že se o mě bojíš kvůli počasí, ale o svém programu rozhoduji sama. Jestli máš nějaké obavy, můžeš mi je říct, ale rozhodnutí je moje.“ „Nenechám si nadávat a vyhrožovat rozchodem kvůli otevřenému oknu. Pokud ti něco vadí, mluv o tom se mnou v klidu.“
I když mohou tyto věty působit příkře, všimněte si, že nejsou útočné. Nepoukazují na chyby druhého, ale vymezují hranice. Je v nich pevnost. Chci ale zdůraznit jednu věc: Za partnerovo agresivní, kontrolující a trestající chování nenesete odpovědnost. Vy jste nezpůsobila, že reaguje z pozice Rodiče, a není vaší povinností ho měnit ani „vychovávat“ k respektu. Za svůj přístup je zodpovědný partner, stejně jako vy volíte zase ten svůj.
Proč se ale snažit o dospělou reakci v případě, že ji druhá strana stejně bojkotuje a neprojevuje snahu o změnu? Kvůli sobě. V Dospělém já má člověk mnohem víc zkušeností, možností, dovedností a sil situaci vyřešit než v roli adaptovaného Dítěte. Transakční analýza tvrdí, že v Dospělém já je změna vždy možná. Třeba ne hned nebo způsobem, který bychom si přáli, ale existuje.
Respekt a hranice
Zmiňujete také téma hranic. Často o nich přemýšlíme, jako by vymezovaly chování druhých. Hranice ale především určují, co udělám já, když druhý překročí mez mého bezpečí a důstojnosti. Představte si, že byste před záhon s nejvzácnější rostlinou na světě dala cedulku s nápisem: Ráda bych, abyste na květinu nesahali.
Spousta lidí pochopí a opravdu se jí nebudou dotýkat. Najdou se ale i takoví, které cedule nezastaví. A pak je důležité promyslet další krok. Nastavit hranici z pozice Dospělého někdy znamená říct hlavně sama sobě: „Tohle chování (křik, zákazy, vyhrožování vyhozením) k sobě nepustím. Pokud v tom bude pokračovat, já udělám (konkrétní věc).“
Jinými slovy, nepište na cedulku další text typu: Pokud opravdu budete na květinu dál sahat, postavím sem plot. Prostě ho postavte. A pusťte dovnitř jen ty, kteří respektují vzácnost rostliny. V praxi to může znamenat odejít z místnosti, odjet na pár dní pryč, nebo – pokud partner odmítá respektovat vaši svobodu a vy z něj máte strach – zvážit trvalý odchod ze vztahu. Hranice vám mají vrátit pocit, že o svém životě a bezpečí rozhodujete vy sama.
Držím palce!
Iveta
Odemknout celý web
od 104 Kč měsíčně
Přihlásit se
už mám předplatné
Odebírat newsletter
zdarma hlavní myšlenky z nových článků
