Po přečtení článku o hraniční poruše osobnosti jsem si uvědomila svůj problém: Pokud si dovolím milovat, následuje bolest. Mám pocit, že toto je můj problém. Bojím se milovat, na druhou stranu se dusím láskou, kterou se bojím dát – právě proto, aby mi někdo neublížil.
Mám stálého partnera a vždy, když mám pocit, že je ode mě daleko, mám silnou potřebu se k němu přiblížit, bohužel ne dobrými prostředky (hádky, výhrůžky apod.). Jakmile se partner „zalekne“ a začne mi projevovat větší náklonnost, ochladnu já. Někdy mám i silnou potřebu izolace a brečím s pocitem, že mě nikdo nemá rád.
Plně si uvědomuji, že to jsou pocity z dětství. Já byla stoprocentně vzorné dítě, bratr extra průserář. Rodiče se tím pádem věnovali hlavně bratrovi, řešili problémy hlavně s ním. Na mě už nezbýval čas. Nebylo to důležité, když jsem byla samostatná, dobře se učila, doma se vším pomáhala. Ale teď mě tyto pocity pronásledují – nemilovaná, nedůležitá.
Co s tím mohu dělat? Jsem ze svých pocitů vyčerpaná.
Markéta, 44 let
Názor odborníka
Milá Markéto,
děkuji za dotaz. Myslím, že to, o čem píšete, bude nějak souviset s vaším studem. Představuji si teď myšku, která běhá po venku a ve chvíli, kdy někdo přijde, se rychle schová do díry. Tam je schovaná a schoulená, protože by mohla být vidět.
Strach ze sebeodhalení
Markéto, píšete, že ne úplně rozumíte strachu, který vám zabraňuje projevovat lásku. Lidé s podobným vnitřním příběhem někdy dojdou ke zjištění, že se projevem lásky bojí sebeodhalení. Toho, že bude vidět, jací opravdu uvnitř jsou, že bez druhého trpí.
Cítí se opuštění, osamělí, neklidní, zranitelní, že druhého potřebují (nejsou tak samostatní a schopní, jak často působí). Možná je tam i hněv z vyčerpání, protože snaha o přivolání druhého je stojí spoustu energie. Celkově mívají pocit, že to, jací jsou, není úplně v pořádku.
U lidí, kteří prožívají podobné schéma jako vy, je terapeut vede k tomu, aby byli schopni přijímat své skutečné prožívání. Mluví o rozporu mezi vnějškem a vnitřkem. Naučili se napodobovat určité způsoby chování, ale nejsou schopni prožít to, co cítí. Chovají se „jakoby“, ale nemusí to být vůbec vědomé.
Vy píšete, že se cítíte nedůležitá, nemilovaná, chcete lásku od druhého… ale navenek to může vypadat, že nic nechcete, nepotřebujete. Je k tomu potřeba odvaha. Můžete to být nebezpečné. Když se úplně nepřijímám, mám strach se ukázat. Někdy to lidé dělají proto, že se bojí o svoji určitou reputaci nebo kvůli udržení obrazu o sobě samém.
Bude to možná znít trochu zvláštně, ale půjde o to být spokojená s tím, co se děje uvnitř vás samotné, a tuto spokojenost se naučit pěstovat. Můžu být spokojená, i když cítím něco nelibého, protože to jsem pořád já. Mé prožívání je v pořádku. Já jsem v pořádku.
Vzdalování a přibližování
Jak píšete, je ve vás obrovská touha, dusíte se láskou. Na úrovni partnerského vztahu to může znamenat velkou snahu o harmonii s druhým, což může být vyčerpávající pro vás pro oba.
Podle některých analytiků každá žena tuší, že její síla ve vztahu s mužem je v tendenci otvírat se a poté uzavírat a tím v něm vyvolávat určitou frustraci a nejistotu. Chce, aby projevoval zájem, toužil po ní. Muži ale reagují také svojí strategií a míří ženám zase do jejich slabého místa. Poskytují ženám uznání, ale trestají je kritikou či přerušením vztahu, stažením se.
Vy máte, Markéto, možná situaci ještě těžší. Na podobná stažení můžete reagovat velmi citlivě a může se ve vás dít něco jako (ne na vědomé úrovni) – když nejsem ve vědomí druhého, musím se mu připomínat, mé sebevědomí, má sebeláska se nachází mimo mne, jedině on je schopen mi dát dobrý pocit ze sebe. Cítím se špatně.
Využívejte celý web.
PředplatnéMám‑li vám dát nějaké doporučení, asi by to bylo omezit své soustředění na svoje utrpení, které možná spojujete s pocity lásky. Bude dobré sledovat, co se mezi vámi a partnerem skutečně děje.
Snažte se být v realitě, uvědomujte si, kdo co řekl, kdo co udělal, a pokuste se začít objektivněji orientovat ve vašem vztahu. Mohla by vám být prospěšná terapie, která vám tento náhled umožní získat a pomůže vám rozvíjet váš vnitřní život.
Přeji vám, Markéto, ať ve vztahu můžete být taková, jaká jste.
Hodně štěstí
Kamila Thiele
Pomohl vám článek?
