Téma k poslechu: Co se životem
Vyberte si své téma Předplatné

Štve mě, že nejsem jako filmové hvězdy: Ujasněte si svou identitu.

16. 5. 2012

Ahoj,

je mi 18 let. Chodím na gympl, mám přátele a hlavně přítele. Jsme spolu už skoro 3 roky. Mám ale od malička takovou zvláštní slabost pro herce. Nebo spíš filmové postavy. Jako každý má svůj vzor, tak já měla vzor ve filmech. Začalo to Xenou, Cat Women a podobně infantilně.

Postupem času se to rozvinulo tak, že kdykoli jsem koukala na nějaký film, chtěla jsem tak moc být onou hrdinkou, až jsem byla zlá na své okolí, protože se ke mně nechovali tak, jako bych byla tou postavou. Samozřejmě, že mě to po čase vždy přešlo, ale dívat se na každý film a v každém vidět svůj vzor…Zkrátka a dobře jsem v tom měla zmatek a stále mám. Teď mám ovšem jiné typy „hrdinek“.

Další věc, proto jsem psala i info o přítelovi, že se zaobírám i mužskými postavami ve filmech. Nojo, každý má toho svého „Brada Pitta“ nebo jiné, ale já mám skoro všechny a pak jsem zase taková odkloněná od přítele, protože nevypadá jako ten herec a nechová se jako ta postava. Pak mě začne iritovat, když si uvědomím, že je tomu herci třeba o 15 let víc než mně a nejspíš, i kdybych ho znala osobně, bych neměla šanci.

Myslím, že je to tím, že nejsem spokojená sama se sebou i s okolím. Mám se snad přestat dívat na filmy? Žiji v pohádce a unikám od reality. Chtěla jsem i nějakým hercům psát, ale vím, že jim píše tolik lidí, jak je zbožňují, že by si to ani nepřečetli. Přijdu si jako narcista, když mám pocit, že bych pro ně byla dobrá. A to mě ještě utvrzuje. Nevím, co čekám, že mi odpovíte. Není to kdovíjaký problém.

Díky.

Srdcovka

Názor odborníka


Milá Srdcovko,

děkujeme za váš dotaz, myslím, že toto téma bude zajímat spoustu čtenářů. Všechno, o čem píšete, mě vede k úvahám o hledání vlastní identity, vymezování sebe samé, sebedefinování. To, že se identifikujete s filmovými hrdiny, je ve vašem věku celkem normální, film nám nabízí realitu, která v normálním životě není většinou možná, a postavy jsou hodně idealizované.

Každý z nás má nějaký ideál sebe samého a je velmi snadné ho ve filmových postavách najít. Na druhou stranu píšete, že vám to působí problémy, překračuje to únosnou míru a zasahuje to i do vašeho vztahu s přítelem. To už je důvod, proč se tím zabývat a zkusit hledat cesty, jak to změnit.

Je jasné, že to, jak prožíváte sebe ve vztahu k filmovým hrdinům, ukazuje na to, že takovou identifikaci nějak potřebujete. A to se zpravidla stává tehdy, když nemáte ujasněnou vlastní identitu nebo s ní nejste spokojená. Nejpodstatnější je, abyste se zamyslela nad svou identitou bez ohledu na filmové hrdiny. To vlastně znamená odpovědět si na otázku „Kdo jsem?“. Klidně si to i napište, ať se vám s tím lépe pracuje.

Odpovězte si i na to, kdo jste jako člověk, kdo jste pro druhé, kým a čím jste, jaké máte v životě role a jak je prožíváte, do jakých společenských skupin patříte, jakým jste člověkem, jaké máte vlastnosti, dovednosti, zájmy, přání, představy o budoucnosti apod. A připojte také to, jak se v těch kterých aspektech cítíte a hodnotíte.

Možná se to nezdá, ale je to docela těžký úkol a většina lidí zjistí, že to se svou identitou nemají tak jasné, jak si původně mysleli. Mám pocit, že jasné vymezení identity ve všech oblastech by vám pomohlo vyřešit to, co vám dělá starosti. Zkrátka je dobré si to trochu ujasnit a získat pocit, že víte, kdo jste.

Můžete také zkusit položit si stejné otázky ve vztahu k ideální identitě, tedy k tomu, jaká byste chtěla být. Porovnáte-li pak skutečnou a ideální identitu, uvidíte trochu jasněji, co vás vede k identifikaci s hrdinkami. A tím, že si ujasníte vlastní identitu, by se měla stát realističtějšími i vaše očekávání od přítele.

Je jasné, že vaše představy o tom, jaká byste měla být vy i vaši blízcí, se liší od toho, jak to ve skutečnosti je. Nejspíš ale není reálné toho ideálu dosáhnout, protože ani společnost a svět, ve kterém žijeme, není takový jako ve filmech. Smysluplné je udělat si jasno ve své skutečné identitě a poznat její rozdíl od té ideální. Pak se můžete snažit pracovat na tom, co se od ideálu liší nejvíc, ale s vědomím, že stačí se ideálu o kousek přiblížit, ne ho dosáhnout. Je dobré mít v životě ideály, ale je potřeba vědět, jaké jsou skutečné možnosti.

Moc vám držím palce na cestě ke stabilní identitě. Nakonec se nacházíte ve věku, který je pro její hledání typický, a na problémy s identifikací máte naprosté právo. Takže nezoufejte, určitě to má řešení.

Zdraví,

Milena Nováková

Diskuse 0

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.