Začnu tím, že jsem neměla ideální dětství. Rodiče se v mých 11 letech rozvedli a já zůstala s matkou a o rok starší sestrou. S otcem jsem měla skvělý vztah, zprvu jsem chtěla po rozvodu být s ním, ale chtěla jsem zůstat se ségrou pohromadě. S matkou jsme na čas bydlely v domě u babičky, kdy mě potkalo sexuální zneužívání ze strany nevlastního dědy. Po půl roce jsme se přestěhovaly do bytu i s novým matčiným přítelem.
V nové škole jsem se setkala i se šikanou. Měla jsem problémy se sebedůvěrou a přemýšlela jsem, že by bylo lepší, kdybych už nežila. Po škole jsem nastoupila do práce na přání své matky, abych přispívala na domácnost. Po rozhovoru s přítelem a otcem jsem se rozhodla studovat dál.
Nyní už rok pracuji v nemocnici jako sestřička. Práce je to náročná jak po fyzické, tak po psychické stránce. Bohužel matka i její přítel zastávají názor, že se musí v životě hlavně pracovat. Proto jsem se po různých neshodách rozhodla s přítelem přestěhovat do bytu. Situace byla tak napjatá, že jsem se rozhodla společnou domácnost z větší části financovat, jelikož přítel chodil poslední rok na vysokou. Po čase jsme se rozhodli kvůli vysokému nájmu přestěhovat k jeho rodičům.
Už delší dobu cítím, že moc pracuji, za celou dobu jsem měla je tři týdny dovolené. Mám problémy si pamatovat nějaké věci, bývám podrážděná, hledám chyby ve fungujícím vztahu, jsem neschopná si odpočinout, i když mám volno (dělám dvanáctky). Většinu volného dne prospím a nejsem schopná pomoci v domácnosti.
Mám pocit, že když nic nedělám, ostatní mě nemůžou mít rádi. Z ničeho nemám radost a postrádám smysl života. Přítel mi po rozhovoru navrhl návštěvu psychologa. Ale já váhám.
Sabina, 23 let
Názor odborníka
Dobrý den, Sabino,
chtěl bych ocenit otevřenost, se kterou jste se rozhodla svěřit se s vaším příběhem. Píšete o svém dětství, rozvodu rodičů, sexuálním zneužívání, šikaně a problémech se sebedůvěrou. Jestli tomu dobře rozumím, tak vás to, co jste prožila, tehdy vedlo k úvahám, zda by nebylo lepší, abyste nežila.
Prožít témata, o kterých píšete, mohlo být velmi náročné, a tak mi jako terapeutovi běží hlavou otázka, kde jste vzala sílu pokračovat dál. Co byly a jsou vaše zdroje? Co a jak jste udělala, že jste dokázala obrátit list, dostudovala, našla si přítele a zvládáte fyzicky i psychicky náročnou práci?
Vaše uvědomění, že (spokojený) život nemusí být jen o práci, je mi sympatické. Skutečnost, že vaše matka a její přítel jsou přesvědčeni, že se v životě musí hlavně pracovat, neznamená, že to tak musíte mít i vy. Právě to, že vnímáte, že jde jen o jejich pohled na svět, může být důležitým prvním krokem k tomu, abyste si ten váš mohla utvořit podle svého.
Před nedávnem jsem od katolického kněze Marka Váchy slyšel výrok, že člověk nebyl stvořen pro práci, nýbrž práce pro člověka. Tahle myšlenka podle mě pěkně vystihuje, jak může být dobré vnímat důležitost práce v životě. Má terapeutická zkušenost mi napovídá, že lidé, kteří to tak mají, bývají mnohdy spokojenější jak v životě, tak i v práci samotné.
Hledat smysl
Otázka smyslu života dříve či později dostihne mnohé z nás a odpověď na ni řada lidí hledá a nachází v průběhu celého života, tak jak se mění jejich pohled na svět. Vůbec si netroufám takto na dálku hádat, v čem by mohl spočívat zrovna váš smysl života, a vlastně nemám ani jednoznačnou radu, kde odpověď na otázku smyslu hledat. Dle mého jde o věc natolik intimní a individuální, že zde prostě obecné poučky nefungují.
Odpověď člověku může přinést leccos – životní zkušenost, kniha, rozhovor s někým blízkým nebo cizím, nějaká významná událost nebo třeba specifický prožitek či zážitek. Jsem si však jistý tím, že má smysl hledat smysl, pokud člověk vnímá jeho absenci. Někdy může být úlevné mít na cestě jeho hledání po svém boku průvodce, což může být například psycholog.
Problémy se zapamatováním nového, podrážděnost, ztráta schopnosti uvolnit se a odpočinout si mohou souviset s přepracováním, ale i s jinými tématy. Ať už je to ale jakkoli, z vašeho svěření mám dojem, že byste v této životní etapě chtěla něco jinak a toužíte po změně.
Té můžete dosáhnout různými způsoby. Umím si představit, že právě návštěva psychologa by vám mohla pomoci získat detailnější představu o tom, co v životě chcete, kam směřovat, a následně rozpohybovat věci kýženým směrem. Psycholog by vám mohl pomoci s hledáním smyslu a uspořádáním života tak, aby vám věci opět přinášely radost.
Konzultace s psychologem a terapeutem může být velmi cenná už jen v tom, že je to cizí a vůči vám nezaujatý člověk, který na rozdíl od vašich blízkých může věci vidět z odstupu. Zároveň mi přijde, že by vám sezení s psychologem mohla poskytnout možnost zastavit se a podívat se na věci z jiné perspektivy.
Pokud se rozhodnete psychologa navštívit, přijde mi důležité najít si takového, co vám bude lidsky sedět a budete k němu mít důvěru, což se někdy nemusí povést hned napoprvé.
Přeji vám hodně sil nejenom při vašem hledání smyslu.
Honza
