Dobrý den,
asi před deseti dny jsem přestala kojit (respektive přestala odsávat mateřské mléko, jelikož jsem se potýkala s malým množstvím mléka, a tak byla dcera z 80 % na umělém mléku).
Ten samý den jsme se večer, ani nevím proč, bavili o tom, jak moje babička umírala na leukémii a že říkala, že je to její konec. V noci se mi pak zdál sen, že jsem se převtělila do bratra mého přítele a on trpěl nemocí a nevěděl, zda umře zítra či za rok. Byl to velmi tíživý pocit.
Dalšího dne jsem už vstala jako vyměněná – bez radosti, bez optimismu. Další dny se to začalo zhoršovat – kdykoliv jsem se podívala na svou dceru, chtělo se mi brečet, když jsem ji krmila, nemohla jsem se na ni ani dívat… Měla jsem hrozné výčitky, že jsem ji přivedla na tento svět, že by snad bylo lepší, kdybych ji neměla, právě proto, že jí mám hrozně ráda.
Přítel a máma viděli, že se mnou není něco v pořádku a začali se o ni starat spíše oni. Mne už i několikrát napadlo, jak to tady můj přítel zvládne beze mne.
Ještě horší změna než pro mne je to pro ostatní, protože jsem byla ještě před deseti dny velmi veselý a hlučný člověk, pořád musela být nějaká sranda. Teď si však připadám jako živá mrtvola. Co se to stalo a jak z toho ven? Děkuji.
Matt
Názor odborníka
Milá Matt,
ptáte se, co že se vám to stalo. Hned zkraje vám napíši, že vás před pár dny zalila silná a velmi nepříjemná úzkost a teď pravděpodobně zažíváte strach z této úzkosti. Pokusím se vám nabídnout smysl toho, co se vám děje. Věřím, že vám není dobře. Chci vás podpořit, abyste vydržela a věřila, že úzkost poleví. Každá úzkost poleví.
Píšete, že se cítíte jako živá mrtvola. Pravděpodobně jste vystrašená a stažená. Je těžké v takové situaci věřit, že bude zase líp. Já se domnívám, že jde o přechodnou epizodu a vy se pomalinku vrátíte do své každodennosti. Tím, že jste napsala na Psychologii.cz, můžete na tuto situaci nahlédnout více. Je možné, že zatím nebudete mít chuť chápat hlubší význam a smysl toho, co se vám děje. Můžete se ke čtení některých řádků vrátit později.
Z vašeho mailu vyplývá, že vám vaše pocity a intuice dávají do souvislosti ukončení kojení, vzpomínku na babičku, která umírala na leukémii, a sen, kdy vy sama prožíváte úzkost ze smrti. Ve všech třech situacích je nějakým způsobem obsažena konečnost. Domnívám se, že téma konečnosti, ukončování, tzn. smrti, se vám na chvíli spojilo s obavou z toho, co se jednou stane, i s otázkou, kdy se to stane. Existenciální úzkost ze smrti se vám na moment dostala do vědomí a teď bude chvíli trvat, než si zase zpátky najdete svůj klid, než zase začnou pracovat vaše obranné mechanismy.
Chci vám jen říct, že s touto úzkostí bojujeme všichni. Různými způsoby ji vytěsňujeme, protože je velmi těžké žít s myšlenkou o své konečnosti v plném vědomí. V nějakých situacích, při oslabení, v důležitých životních obdobích, se tato úzkost může objevit. Zkusím vám napsat ještě pár mých myšlenek a fantazií k tomu, o čem píšete. Prosím, vezměte si z toho, co potřebujete. To, co se vám nehodí, prosím nechte být.
Začnu‑li kojením, napadá mne fantazie, že dokud kojím dítě, dokud ho živím, mám nějakým způsobem jistotu, že bude žít. Je se mnou spojené. Chráním ho. Je v bezpečí. Pravděpodobně vám kojení přineslo nějaké starosti. Píšete, že jste měla málo mléka, musela jste odsávat. Je vidět, že jste se snažila do poslední chvíle. Vím, že možnost či nemožnost kojit je pro ženy téma velmi citlivé. Ženy si s kojením dělají velké starosti. Je možné, že jste z konce kojení měla obavu už delší dobu. Konec kojení mívají ženy spojeny i s náhlým nepříjemným pocitem oddělení se od dítěte. Jakoby najednou bylo pryč, mimo, samostatnější, vzdálenější. Tento druh separace, stejně jako jiné v našem životě, je někdy náročný.
Ten stejný den jste se bavili o babičce. Proč k tomuto rozhovoru došlo zrovna tento den jde jen těžko vysvětlovat. Každopádně v tom, co jste prožila, měl význam. Úzkost ze smrti není patrná okamžitě, projeví se právě takto ve snu. Pocit i sen jsou totiž pokrevní bratři. Ve snu jste prožila velmi tíživý pocit, kdy jste si uvědomila, že jednou zemřete. Jen nevíte kdy.
Milá Matt, momentálně už neprožíváte tak velkou a silnou úzkost jako ve snu. Pravděpodobně vám ji ale nějak připomíná pohled na dceru. Zdá se, že máte kolem sebe chápající rodinu, která se vám snaží pomoci. To je dobře, že můžete odpočívat. Mám ale chuť napsat banální věc. Nebojte se. Nevyhýbejte se péči o dceru, pokud to jen trochu jde. Právě proto, že ji tak milujete, ve vás možná vyvolává v tuto chvíli strach. Strach je ale jen pocit, který se odehrává ve vaši mysli. Ona sama s ním nemá nic společného. Až se vaše mysl utiší, vás čeká s dcerou jistě šťastný život. Tato zkušenost může být pro vás paradoxně obohacující. Budete možná o to více schopna si vztah s dcerou užívat.
Na závěr ještě napíšu pro jistotu jeden řádek. Pokud byste cítila, že se vám nevrací do dvou až tří týdnů vaše obvyklá dobrá nálada, vyhledejte ve vašem okolí psychologa, nebo psychiatra, který vám poskytne potřebnou péči.
Držím vám palce. Hodně štěstí vám i vaší rodině.
Kamila Thiele
