Dobrý den,
mám problém věřit sama v sobě, přičemž v poslední době se tento nedostatek začíná naplno projevovat a velmi mi komplikovat život.
Před dvěma měsíci jsem nastoupila do nového zaměstnání. Jedná se o náročnou pozici, která se nedá „naučit“ za pár dní. Mám už profesně odpracováno deset let a myslela jsem si, že práci zvládnu.
Bohužel mě má zaučovat moje nadřízená, která je velmi komplikovaná osobnost a nejen já s ní mám problém. Jelikož několikrát denně dostávám velmi okatě najevo, že jsem hloupá a neschopná, protože nejsem schopná vykonat úkoly, které ona zvládá, protože je ve firmě třicet let, začínám trpět nespavostí, nervozitou, stresem a dělám stále více zbytečných chyb.
Často se mi zdá, že v práci z toho napětí začnu nekontrolovatelně brečet. Mám díky tomu pocit, že v životě nejsem k ničemu. Kolegyně jsou o třicet let starší, nejsou mi příliš oporou, chtějí tam v klidu „dožít“.
To vše se začíná projevovat i v novém vztahu s partnerem. Jsme spolu chvíli, ale já ho chci mít jako životní jistotu. Alespoň něco. Což samozřejmě po měsíci vztahu není reálné, takže přítel raději couvá a ruší domluvené schůzky.
Všechno se mi hroutí, chybí mi nějaký opěrný bod, místo, kam se uchýlit. Jsem nervózní, smutná, začínám se bát lidí, vše začínám vidět černě. Občas přemýšlím, že jednodušší by bylo nebýt.
Jak zase najít jistotu a víru sama v sebe a přizpůsobit si život podle svých představ? V minulosti jsem prožila spoustu šťastných let. Co teď dělám špatně?
Jitka
Názor odborníka
Milá Jitko,
váš dotaz jsem četla několikrát a na začátek bych vám chtěla říct, že to, co prožíváte, je v pořádku. Nebo lépe řečeno, to, co v této situaci cítíte, je v pořádku. Ať už je to strach, nedůvěra sama v sebe či chuť utéct a nebýt. Jsou to průvodní pocity, které vám říkají, že něco není úplně okey a je třeba tomu věnovat pozornost. Netřeba se za ně tedy jakkoli stydět či trýznit.
Dovolím si váš dotaz rozdělit na dvě části.
První je pracovní stránka. Píšete, že vám nadřízená dává okatě najevo, že jste hloupá a neschopná.
Jitko, myslíte si to také? Opravdu a upřímně. V klidu a tichu se zeptejte sama sebe, co si o sobě myslíte. Nebudete‑li v tom mít jasno, snadno uvěříte tomu, co vám říká (nebo podle vás říká) okolí. Sama zmiňujete, že práci zvládnete.
Kdybychom spolu mluvily osobně, požádala bych vás o popis toho, jakým způsobem vám dává vaše nadřízená najevo, že nejste schopná vykonat úkoly, které ona zvládá, a co to znamená, že je nezvládnete. Znamená to, že vůbec nevíte, jak na to? Znamená to, že úkol zvládnete s něčí podporou? Jak to probíhá? Dostala jste pro vykonání úkolu všechny potřebné informace?
Pokud ne, je dobré mít konkrétní požadavky a otázky, se kterými za svou nadřízenou můžete přijít. Chápu, že v okamžiku, kdy se v její přítomnosti necítíte dobře a trpíte nervozitou, není tahle představa dvakrát příjemná. Ale vrátím se k původní otázce.
Co si o sobě myslíte vy? Co všechno děláte pro to, abyste práci zvládala? Co potřebujete k tomu, abyste byla schopná vykonávat úkoly sama? Tyto otázky vnímám jako klíčové. Pokud děláte vše, jak nejlépe dovedete, znáte se a víte, jak se co nejrychleji učit a kolik času potřebujete pro zvládnutí nového úkolu, pomůže vám to nebrat poznámky vaší nadřízené tak vážně.
Druhou rovinou je pochopitelná potřeba jistoty alespoň někde, jak píšete, konkrétně ve vztahu. Sama tušíte, že upínat se na partnera je ještě brzy. Ale rozumím vám. Nicméně, výborně se ptáte: jak najít jistotu a víru sama v sebe?
Zkuste si představit situaci, kdy sebejistotu a víru v sebe máte. Opravdu se zkuste takto zasnít. Nemusí to být napoprvé úplně snadné. Uvědomte si všechny vjemy té představy. Jaká jste? Jaká je sebevědomá Jitka? Jak se chová, jak chodí, jak mluví? Jak tráví čas? Co je pro ni nejdůležitější. Jak vnímá okolí a jak okolí vnímá ji? Jak zvládá každodenní „starosti“?
Tento krok je velmi důležitý. Chcete‑li v životě něco změnit, musíte vědět co a jakým směrem. Co z té představy je pro vás nejlákavější? Co z ní se jeví jako nejsnáze proveditelné? Co naopak nejhůře? S čím byste mohla začít hned teď?
Otázka sebedůvěry a víry v sebe sama je velmi častá. Slovo sebevědomí znamená vědomí sebe sama. Vědomí toho, kdo jsem, co chci a kam chci jít. Pokud se těmito otázkami začnete více zaobírat, pomalu zjistíte, že jste ve svých postojích čím dál pevnější a že se dokážete postavit sama za sebe.
Na závěr bych vám jen chtěla doporučit, abyste vypustila z hlavy otázku: Co dělám špatně? Neděláte špatně nic. Snažíte se vypořádat se vzniklou situací. Zatím možná ne úplně k vaší spokojenosti, ale to nemusí být trvalé. Vaše pocity jsou vaším navigátorem směru. Čím lépe/hůře se cítíte, tím blíž/dál jste ke svému cíli.
Dovolte si prožít pocit smutku či zklamání, když partner zruší schůzku a sledujete, co se ve vás odehrává. Zkuste přijmout fakt, že se teď cítíte mizerně, dejte si čas se zhluboka nadechnout a uvědomit si, co je příčinou té situace a jak jí lze příště třeba předejít.
Využívejte celý web.
PředplatnéZpočátku nebude snadné najít na všechny otázky odpovědi. I na to si dopřejte čas.
Držím Vám palce!
Iveta Hrotková
Pomohl vám článek?
