Dobrý den,
můj problém spočívá v tom, že jsem si poslední dobou uvědomila, že jsem prakticky závislá na svém terapeutovi. Vypadá to, jako bych se zamilovala do svého terapeuta. Už to trvá nějakou dobu, asi měsíc.
V praxi to vypadá tak, že když jsem s ní, cítím se jako v oblacích, jako kdyby to byla moje máma, kamarádka a přítelkyně v jednom. Prostě jako najít špetku štěstí a lásky v obyčejném a monotónním a depresivním životě. Od té doby jsem víc usměvavá, upovídaná, poprvé po dvou letech se cítím skoro v pořádku.
Už dva roky se léčím s depresí a emocionálně nestabilní poruchou osobnosti. Ale po tomto, jak se odborně říká, „přenosu“ se cítím osvobozená, ale samozřejmě to přináší nějaká úskalí. Když naopak nejsem s tím terapeutem, pořád ji mám v hlavě. Vlastně když se probudím, myslím na ni. A když usínám, myslím stále na ni.
Začíná mě to opravdu strašit, vypadá to, jako kdyby to byla láska. Ale z informací na internetu jsem se dozvěděla, že se jedná o přenos, což mě velice zaskočilo. Někdy bývám tak zvědavá, že se o ní snažím zjistit nějaké informace, např. co má vystudovaného nebo co ráda poslouchá za hudbu.
Teď jsem se už zapřísáhla, že už o ní nic vyhledávat nebudu, protože jsem zbytečně v šoku, co všechno dokázala. Sama tomu nemůžu věřit. Někdy se pozastavím i nad tím, že vykonává tolik činností.
Paní psycholožka o tom neví. Snažila jsem jí to říct už víckrát, ale nikdy se mi to nepovedlo.
Kačka
Názor odborníka
Milá Kačko,
nejvíc se mi chce napsat, že je fajn, že jste se díky terapii dotknula schopnosti znovu zažívat silné city a cítíte se lépe. Možná nic neléčí tak jako zážitek, že můžeme milovat.
Většina citových potíží nějak se vztahy souvisí, a proto mohou být právě ve vztahu a skrz vztahové zkušenosti „léčeny“. To, že cítíte lásku nebo zamilování, podle mě není problém, ale spíš možnost znovu najít svou podstatu. Bez lásky člověk opravdu může upadat do deprese, která je i jakousi izolací a stažením se ze světa vztahů (včetně vztahu k sobě).
Krom určitého pocitu radosti při čtení vašeho příběhu mě napadalo, že pár věcem nerozumím. Můžete to vzít jen jako zpětnou vazbu a třeba materiál do vaší terapie.
Terapeut nebo žena?
Používání slova terapeut („jsem závislá na svém terapeutovi“), když jde o terapeutku, mi v tomto kontextu přišlo zvláštní. Možná je to jen důsledné používání určitého feministického pohledu se snahou nevytvářet ženské podoby názvu povolání, ale zde mi to bilo do očí a vedlo mě k otázkám, jakou roli pro vás hraje, že jde o ženu – jakoby část vás měla vztah „s terapeutem“ a část „se ženou“.
Záludný internet
Také mi přijde, že vám dobrý pocit z terapie trochu sebrala informace nalezená na internetu, že to „není láska, ale přenos“. Ukazuje se, že hledání informací na internetu se někdy stává dalším novodobým zdrojem neurózy – hledá‑li člověk něco o své nemoci, často krom užitečných informací najde tolik rizik a nebezpečí, která se ho nemusí týkat, že pak má na krku ještě větší boj s úzkostí. Zřejmě se to samé může dít i u příjemných věcí, když pro své prožívání (zamilovanost) najdete označení (přenos), které vám pak nějak znechutí či zpochybní to, jak věci sama cítíte.
Mluvit svým jazykem
Doporučoval bych tedy hledat obezřetně, sledovat, co vám prospívá, mluvit svým jazykem a neodosobnit se tím, že začnete používat odborné termíny pro popis toho, co cítíte. Vždy zbystřím, když klienti mají tendenci mluvit o sobě jako o cizí věci, která je narušena a trpí nějakými diagnózami – krom toho, že to rozehrává medicínský diskurs, který terapii a duši až tak moc nesvědčí (odborník, který ví, pacient, který neví a čeká pomoc jen zvenčí, apod.), většinou to ukazuje na to, jak člověk přistupuje k sobě a jaký má (resp. právě nemá) k sobě přístup.
Každá nová láska je nová i stará zároveň
Jestli vás to uklidní, v určitém smyslu je každý vztah „přenosem“ – přenášíme si minulé zkušenosti, touhy, frustrace a zranění do každého vztahu. Analytici podle mě pravdivě tvrdí, že každá nová láska je nová i stará zároveň. Přenos v terapii má však větší léčebný potenciál, protože terapeut svým pohledem, zkušenostmi, postojem být ve prospěch klienta a v dobrém případě určitou emoční zralostí může podpořit růst klienta víc, než je tomu ve vztazích „venku“.
Terapie je trochu skleník a nese všechny výhody i nevýhody skleníku jako místa pro dobrý růst a nový začátek – v něčem je tedy nepřirozená, ale také nenahraditelná. Jinak by řada aspektů osobnosti těžko ustála bouře vnějšího světa nebo by se nemohla posílit či zahojit.
Mluvte o prožívání
Krom mluvení vlastním jazykem bych vás chtěl povzbudit k tomu, abyste s terapeutkou vůbec mluvila o vašem prožívání. Co vás vlastně zastavuje? Strach? Z čeho všeho? Stud? Vaše prožívání se může ukotvit, když tu subjektivní prožitkovou rovinu (emoce, představy, myšlenky kolem vaší terapeutky) spojíte se vztahovou kontaktní rovinou – tzn. že to, co prožíváte, budete moci sdílet. Už tím vlastně jdete proti depresi, kterou si můžete představit i jako určitou hradbu, která vás nepustí do kontaktu se světem či sebou. A co lépe přenáší hory a překračuje hradby než láska?
Vyrůst ze závislosti
Vaše láska může být nějak opětovaná v tom, že terapeutka vám může nabízet bezpečný přátelský prostor, ve kterém se mohou rozpouštět vaše hradby a ve kterém můžete „rozkvést“. Vaše pocity ukazují, že terapie je dobře nastavená a může přinést další ovoce. Určitá závislost je někdy téměř nezbytná, nejde přeskočit ani odstranit, v podstatě se z ní dá jen „vyrůst“.
Být okouzlená terapeutkou, ke které chodíte a jejíž pozornost, podporu a zřejmě přízeň máte, je důležitým stádiem terapie. Některé analytické teorie koneckonců popisují třeba i manické prožívání jako ozvěnu dětského pocitu, že mám, příp. jsem součástí všemocné mámy, díky níž můžu skoro vše. A depresi jako pocit, kdy taková máma odchází, není a člověk je opuštěný a bezmocný. Okouzlení je možná protipól deprese a může vás vynést nahoru nad hladinu. S pomocí terapeutky, jejích vhodných emočních odpovědí a terapeutických hranic se pak může tvořit určitá vnitřní stabilita.
Vezměte si terapeuta „s sebou“
Myšlenky a pocity ohledně terapeutky mimo terapii mohou být také dobrým a důležitým signálem. Berte si v mysli svou terapeutku kdykoli a kamkoli to potřebujete. Bude s vámi, ale přitom už to vlastně budete vy, vaše pocity a představy. Je to jedno z kouzel terapie – co dříve bylo vázáno na doslovné konkrétní prožití (na „skleník“), zůstává, přenáší se, zvnitřňuje se a vlastně se stává nezávislé na původní podpoře a prožitku. „Vezměte si mě v představě s sebou“ je způsob, jak přejít ze závislosti do nezávislosti, aniž by člověk závislost odmítal. Docela často to klientům nabízím a mám na to dobré zpětné vazby.
Ve snaze naznačit vám možný směr, čili vás „usměrnit“, bych doporučoval nehledat odpovědi jinde než u vaší terapeutky, dát si internetovou dietu i abstinenci od jiných terapeutů. Ideálem terapie je, když je její součástí celý člověk a žádné prožitky, fantazie či myšlenky nemusejí zůstávat mimo terapii a terapeutický vztah.
Využívejte celý web.
PředplatnéČlověk není auto, u kterého můžete smontovat součástky v různých servisech. Myslím si tedy, že vám mohu pomoci nejvíc tím, že vás jen nasměruji zpět k vaší terapeutce. Psal jsem o tom a o závislosti už dříve v jedné odpovědi, můžete se podívat pro bližší vysvětlení – psychologie.cz/pribehy‑ctenaru/emocni‑zavislost‑ucte‑se‑starat‑o‑sve‑zavisle‑vnitrni‑dite/.
Prosím o důvěru, že zavřené dveře jinam vám uchovají vaši cestu, která je pro vás prospěšná. Držím palce, ať láska zažehnutá v terapii promění celý váš život a rozsvítí postupně i další oblasti a vztahy.
Aleš Borecký
Pomohl vám článek?
