Porouchaná sebeláska

Za majestátní oponou narcismu se většinou skrývá malá ustrašená dušička.

13:04

Kristina Sarisová
Psycholožka

28. 7. 2020

Narcistická osobnost se děsí každého i sebemenšího náznaku odmítnutí, znevážení nebo kritiky. Protože je nucena pohybovat se ve světě, který není pouze chválící, lichotící a nesedne si z ní na zadek, vytvořila si obranu ve formě grandiózního já. To dává na odiv, aby zakryla svou zranitelnost a citlivost. Nevidí však, že je to mnohdy přehnané, neadekvátní a narušuje to vztahy s druhými lidmi. Stejně jako například pojem „hysterie“ dostává i označení „narcis“ pejorativní pachuť – bývá takto označován člověk, který je přesvědčen o své dokonalosti a nesmíme se ho ničím dotknout. Co za tím však stojí, že se chová právě takto?

Sigmund Freud přišel se spojením „primární narcismus“, kterým vysvětloval psychický stav novorozence: je ponořen do svého vlastního světa a zaujatý sám sebou. Libido je obráceno směrem dovnitř, protože dítě si myslí, že je všemocné a vše se točí okolo něho (ano, zde se psychoanalytický přístup pohybuje na velice tenkém ledě). Postupem času, kdy dítě začíná skrze své nabyté zkušenosti chápat, že svět takto nefunguje, obrátí se jeho libido směrem ven k pečujícím osobám, které mu zajišťují jeho komfort a saturují jeho potřeby. To se děje přibližně ve věku 3–6 let, tedy ve falickém období, kdy si děti řeší oidipovská témata.

Odemknout celý web

od 104 Kč měsíčně

Porouchaná sebeláska

Kristina SarisováPsycholožka

Odemknout celý web

Přihlásit se

Články k poslechu

Kristina Sarisová

Kristina Sarisová
Psycholožka