Zastával směr kulturní psychoanalýzy, který vidí jedincovo okolí a sociální vztahy jako významné činitele jeho psychického vývoje. Jako určující a osobnost formující viděl Sullivan tlak rodiny a kultury na jedince. Dítě se v průběhu jeho vývoje adaptuje na podmínky svého prostředí, je nucené se s nimi vyrovnávat a učit se s nimi žít. To vše v návaznosti na vlastní aktuální vývojové možnosti.

Dle Sullivana má dítě dvě základní potřeby: uspokojení těch biologických a potřebu bezpečí. Pokud tyto nejsou saturovány, dítě zažívá tenzi. Dle toho, jak je tato tenze intenzivní, se zakládají různé psychické problémy sahající do dospělosti. Vnitřní psychický svět dítěte se pohybuje někde mezi euforií a hrůzou, přičemž hrůze se pochopitelně snaží jakýmkoliv způsobem vyhnout.