Videosemináře: Učebna
Vyberte si své téma Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Pouštní terapie

Chcete získat zdravý nadhled nad svým uspěchaným životem? Vyražte na týden do pouště.

Jan Smetánka

Jan Smetánka

30. 3. 2012

Chcete si přirozenou cestou změnit své vědomí a získat zdravý nadhled nad uspěchaným životem? Vyražte na týden do pouště. Je tajemná, zároveň s námi dokáže dělat divy. Ne, že by to tam bylo tak rozjeté, ono se tam neděje téměř nic. A v tom je ta krása!

Do pouště jsem se ve svém životě dostal už poněkolikáté, ale nikdy jsem se nezakousl tak hluboko jako letos, při poslední návštěvě Maroka. Poušť si drží svůj klid a tajemství, svým charakterem může být pro městského Evropana až stresující. Je drsná, vyprahlá a nemohu si odpustit na webu Psychologie.cz oblíbený termín: je minimalistická. 

Na první dojem v nás může pouštní klima vyvolat obavy z osamění a ztráty pocitu bezpečí. Po celý den pražící sluníčko, před kterým neutečeme, sucho, nezbedný písek, který zaleze do každé skulinky, a v neposlední řadě absence zeleně, kterou si spojujeme s pocity klidu a uvolnění. Je prázdná, ale život v ní tiká, jen je potřeba se dívat.

Poušť nám postupně nadělila euforku a uvolnění do přítomné chvíle, které po několika dnech naskakuje jakoby samo, na autopilota.

Naplňující prázdnota

Kvůli čemu jsem měl potřebu opakovaně se vracet do tak nehostinného prostředí?

  • Přírodní krása – sedět na vysoké písečné duně, sledovat západ slunce a při něm každou minutu měnící se barvu jemného písku pokládám za jeden ze životních zážitků, podobně jako pozorovat na Sahaře noční hvězdnou oblohu.

  • Klid – pokud zrovna nefouká, jsme obklopeni naprostým tichem, které silně konkuruje čerstvě zasněžené krajině. Na poušti zažíváme určitou formu smyslové deprivace, která může být vstupenkou do našeho nitra.

  • Dotek s přírodou – pokud tu cestujeme formou karavany s velbloudy (nepočítám jeep a variantu, že jdeme úplně sami – nést si na zádech zásobu vody na týden musí být docela dřina), pak se průběh celého dne řídí právě jejich potřebami – tempem chůze počínaje (velbloud se pohybuje rychlostí svižné lidské chůze a když se rozejde, rozhodně na nikoho nečeká) a potřebou vody a odpočinku konče. O nás, jakožto pouhé návštěvníky tohoto cizího prostředí, a naše rozmazlené potřeby jde až na posledním místě.

  • Prostor a prázdnota – co tu na mě působilo především, byl kromě klidu ohromný prostor, umocňující pocit všudepřítomné prázdnoty. Poušť nejsou jen zlaté pohlednicové duny, ale i rovná kamenitá poušť zvaná hamada, po které se putuje především. A díky za ní, písečné duny nejsou na chůzi pohodlné pro nás ani pro velbloudy.

  • Samota – chceme si odpočinout od města, telefonního signálu a dalších komunikačních vazeb, včetně facebooku a emailu? Pak jsme tady správně. A jestli je taková samota pro nás hrozbou nebo potěšením, záleží na každém z nás.

  • Netřeba cokoliv řešit – denní program je během putování stejný: ráno se po snídani sbalí nomádský stan, komplet výbava se naloží na velbloudy, celé dopoledne se jde, po poledni dvouhodinová siesta kvůli odpočinku a silnému slunci. Odpoledne další kilometry. Když slunce padá nad obzor, najde se vhodné místo na přenocování, většinou v dunách, postaví se stan a začne se vařit. Když máte štěstí a v okolí je trochu roští, upeče berberský průvodce chleba přímo v písku. Při každé možné příležitosti se vaří silný přeslazený marocký čaj, přezdívaný „berberská whiskey“.

S příchodem tmy se výrazně změní teplota. Je čas zabořit se do teplého spacáku a v naprostém tichu usnout. Bez chlastu. Když jsme se vrátili zpátky do civilizace a potkali německou partu, první, co je zajímalo, bylo, kolik jsme s sebou táhli piva. Ani nás nenapadlo nějaké shánět. Alkohol v Maroku seženete pod pultem, ale běžně k vidění není. Zato marocký hašiš, i když nelegální, ale tolerovaný. Je tradiční součástí místního společenského života.

V poušti jsme postaveni sami před sebe a naše skutečné životní potřeby. Pokud vám takové momenty v životě chybí, moc je doporučuji. Přirozeně docházíme k tomu, že jsme mnohem spokojenější a „bohatší“, než si v běžném životě myslíme. Je to nepřenosná zkušenost, kterou se vyplatí zažít. A pak se s ní vrátit do běžného života. Od návratu je to sice pár dní, ale už teď se těším na dalších sto pouštních kilometrů.

A pro vás, kterým se něco začíná honit hlavou: Pouští zkušenost, například ve zmíněném Maroku, kde je saharských trekovacích destinací hned několik, je organizačně mnohem jednodušší a levnější, než by se mohlo zdát. Letenka s nízkonákladovou leteckou společností výjde při včasném nákupu (několik měsíců dopředu) na 100 euro, na místě pak během hodiny zařídíte vše potřebné. Doporučuji domluvit si trek až v okolních městečkách a vesnicích. Při nezbytném smlouvání se dostanete na zhruba 550 korun na den na osobu, all inclusive, od velbloudů až po stravu.

Diskuse 0

Jan Smetánka

Vydavatel a manažer Psychologie.cz, lektor v oblasti pohybu a relaxace

bodylab.cz