Pravidlo číslo jedna

Věřím svému vnitřnímu rádci. Zná mě a trochu zná svět kolem mě. A to mi stačí.

Andrea Platznerová

Andrea Platznerová
Psychiatr, psychoterapeut

16. 2. 2015

Vlastně mi to až tak úplně nikdo nikdy nezakázal. Nikdo neřekl: "Chraň se rozdávání rad jako čert kříže, terapeutko! Jak se jednou dozvíme, že jsi pacientovi poradila, co má dělat, je s tebou amen. Vyloučíme tě ze všech našich organizací a na čelo ti vypálíme znamení ZRÁDCE PSYCHOTERAPEUTICKÝCH PRINCIPŮ!"

Ale ono to „neradit“, kromě toho, že se tohoto pravidla spíše více než méně drží všechny základní psychoterapeutické školy, v praxi nějak samo vyplyne. (Nemluvíme teď o koučinku ani o poradenství. I když na druhou stranu bychom možná měli. Možná někdy příště. Mohlo by být zajímavé hledat odpověď na otázku, jak to, že rada od poradce nebo kouče neublíží, naopak posune, a ta má by měla škodit.)

Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.

Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.

Chci předplatné
Už máte předplatné? Přihlašte se.

Články k poslechu

Zkreslené obrazy

Někdy v druhých vidíme sami sebe. A ten obraz se nám ani trochu nelíbí.

10 min

Jak odpočívá muž

Z relaxace se nesmí stát výkonnostní disciplína. Co mi tedy pomáhá nabrat síly?

6 min

Dejte každému rozhodnutí smysl

Změňte svůj přístup k procesu rozhodování. Věčná nejistota je peklo.

10 min

Dětem není dobře

Čím dál víc dětí potřebuje odbornou pomoc. Co se to s nimi děje a co …

20 min

Neprožitý smutek

Tajemství předků se mohou propisovat do nevědomí a odtud ovlivňovat náš život.

13 min

16. 2. 2015

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.