"Občas se ženě zmíním, co podivného se mi zdálo. Moc na to nereaguje. Zato malý syn se zajímá, chce znát podrobnosti, navazuje svými vlastními sny, někdy si nejspíš vymýšlí, ale nevadí to. Je to přirozené, máme to rádi, rozvíjí to myslím trochu otevřenost a důvěru.

Manželku občas něco z mého sdílení snů pobaví, občas si raději něco nechám pro sebe, třeba sny, ve kterých se nám stane něco bolestného, ale možná zrovna tyhle podněty by byly pro rozvoj (nebo hojení) vztahu užitečné. Mohlo by pro nás být dobré, kdybychom si uměli povídat o svých snech?" ptá se čtenář Marek.