Máme nějak zažito, že mladým lidem se nemá dít nic ošklivého. Když se děje, o emoce je postaráno.
Zatímco dobré hororové příběhy pracují se strachem a většina katastrofických scénářů s efektem napětí a úlevy, dystopické vize v nás mohou vyvolat silnější pocit nepohodlí, nesouhlasu, přemýšlení, kam až to společnost nebo skupina jedinců – vržená do určitých podmínek – může dotáhnout. Emoce zde hrají zásadní roli vždy, přitažlivost dystopických světů však může spočívat pro každého v něčem trochu jiném.
Myšlenku dystopického světa – fiktivní společnosti, která se vyvinula špatným směrem – využívají odedávna jak spisovatelé, tak filmoví tvůrci. V posledních letech tento žánr ovládl výrazněji také literaturu (a následně filmy) pro dospívající "young adult" čtenáře.
Jde stále v podstatě o to samé: hrdina bojuje proti společnosti, která je nějakým způsobem totalitní, zvrácená, omezující, nedostává se v ní naplnění základních potřeb a podobně. Přesto je něco jinak.
"Obecně by se dalo říct, že dystopie vždy odráží nějaké obecné strachy ve společnosti. Například v roce 1972 publikoval uznávaný think tank Římský klub zprávu Meze růstu, hrozící vyčerpáním přírodních zdrojů. V důsledku toho vznikla v 70. letech řada filmů odrážejících tuto hrozbu, která se ale neuskutečnila v předvídaném časovém horizontu a nezohledňovala další okolnosti – v té době neznámé," říká novinář, spisovatel a překladatel Ivan Adamovič, odborník na žánr sci-fi a fantasy.
Ohledně podžánrů dystopie a jejich vývoje pak uvádí: "Snad by se za jeden dalo považovat postkatastrofické líčení světa, pro který se už ujala zkratka postapo. Za mrtvé bych považoval dystopie související třeba s obavami o zdroje potravin a s přelidněním. Nezdá se, že by v brzké době bylo třeba vyrábět syntetické potraviny ze zabitých lidí, jak to předvídal Harry Harrison v románu Make Room! Make Room! z roku 1966. Populační exploze není rozhodně tou největší hrozbou, která dnes spíše vymírající euroamerickou civilizaci čeká."
Proč nás ale tohle všechno baví sledovat? "Možná jde o podobný efekt, jaký pociťujeme při četbě/sledování dobrého hororu. Úlevný pocit, že se to neděje nám, a zároveň zdání, že pokud by se nám to dělo, budeme alespoň mentálně o něco lépe připravení," uvažuje nad položenou otázkou.
Pamatujete si, co jste dělali v prosinci před třemi lety? Lidé, kteří rádi sledují různé vize o konci světa a katastrofické scénáře, pomatení vizionáři, ale i odborníci a média se už nějakou dobu bavili o konci světa 21. 12. 2012. Každý samozřejmě s jinou vážností. Podobné předpovědi nejsou v dějinách ničím ojedinělým, rok 2012 však zarezonoval nebývalou silou. Internet, média a dnešní propojenost světa udělaly své. Tématu se chopily i kultovní seriály, vydavatelé knih nebo filmoví producenti. Jaké potřeby v nás jejich katastrofické příběhy sytí?
V roce 2012 se nakonec nemluvilo ani tak o konci světa jako takovém, ale o "konci světa v podobě, jak ho známe". V demokratických společnostech dospívá další generace, která nepoznala žádný totalitní režim nebo válku. Zároveň okolo sebe slyšíme hlasy, že současné uspořádání světa skončí, jeho fungování v této podobě není udržitelné a podobně. A blíže než katastrofické filmy mají k tomuto scénáři právě dystopie. Ty nabízejí společnosti v jiné podobě, dysfunkční, neznámé a hrozivé, a tím podněcují otázky co by, kdyby.
Spíše shodou okolností u nás v roce 2012 slavil úspěch první díl série Hunger Games ve filmové podobě. Už knižní trilogie se stala hitem a s dystopiemi pro "young adult" diváky se následně doslova roztrhl pytel. Poměrně přesně totiž následujeme zahraniční trendy (čarodějové, upíři, dystopie) a na scéně jsou tak už noví hrdinové – potomci antických bohů. Nakladatelé, autoři i sami čtenáři vidí v zájmu náctiletých o tuto literaturu několik věcí:
Obsazení mladých lidí do hlavních rolí, to je hlavní rozdíl mezi žánrem young adult a klasickými dystopiemi, potvrzuje Ivan Adamovič: "Dříve byly dystopie 'dospělou' záležitostí. Kombinace teenagerů a dystopického prostředí vyvolává jistý pocit nepohody, který přispívá k účinku díla. Pořád máme nějak zažito, že mladým lidem se nic ošklivého dít nemá – a když se děje, je účinek silnější." Mládí je dystopie – byla také jeho první odpověď na žádost o rozhovor. Pokud si období dospívání spojíme s dobou různých neshod, dysfunkcí nebo rozpadem zavedených vzorců, je to docela příhodné přirovnání.
Čtete dystopie? Klasické nebo ty pro YA? Co se vám na nich líbí? Udělala jsem malou anketu na Facebooku a mezi známými:
Dystopický příběh musí být samozřejmě také dobrý příběh, se všemi zákonitostmi daného žánru. Mě na nich postupem času baví sledovat, co všechno dokážou lidé vymyslet. V trochu jiném smyslu než je tomu u klasického sci-fi.
Dystopie brnkají na tu temnější strunu v nás. A pak ten okamžik, kdy se nějaká utopistická myšlenka mění ve svůj opak, ten bývá nejsilnější. Paradoxně se na něj ale musíme více soustředit, jinak nám unikne. Přijde mi to jako zajímavé poselství.
...psychologů a psychoterapeutů a vás, čtenářů. My píšeme, natáčíme, radíme, upřímně sdílíme naše profesní i osobní zkušenosti. Vy nám posíláte náměty a skládáte se na honoráře autorů a provoz webu. Díky tomu můžeme psát a mluvit jen o věcech, které dávají smysl. Nemusíme brát ohled na vkus masového publika ani na zájmy inzerentů – na našem webu nenajdete jejich reklamy ani PR články.
Jako předplatitelé získáte neomezený přístup k hlavnímu obsahu, budete moci kdykoli sledovat naše online kurzy a přednášky, otevře se vám možnost využívat naši poradnu a také ulevíte očím, protože články budete moci nejen číst, ale i poslouchat. Platba je jednoduchá a bezpečná. Pro představu: roční předplatné vás vyjde na 31 korun týdně, to je jako deci vína nebo jedno malé pivo. Připojte se k nám a podpořte nás. Děkujeme.
Pokud porozumíme způsobům, jak náš organismus reaguje na trauma, můžeme se postupně zotavit.
12 min
Život podle pravítka je předvídatelný a přehledný, chybí mu ale důležitý rozměr.
11 min
Když něčeho i po letech litujeme, hluboce tím odmítáme část sebe sama. Jak to změnit?
14 min
Jak vyléčit trauma? Neřešte traumatickou událost, ale to, co jí stále slouží.
12 min