Minule jsem psala o optimismu, který dle psychologických výzkumů koreluje se zdravým životním stylem. V tomto kontextu byl pesimismus líčen jako nevýhodná charakteristika, která lidem ztěžuje život. Čtenář by tak mohl nabýt dojmu, že je‑li optimistou, má zkrátka výhodu a bude zdravý a šťastný, kdežto pokud je pesimistou, má prostě smůlu.

Ano, jak zaznělo v článku o optimismu, pesimismus vede k nižší odolnosti imunitního systému, souvisí s nezdravým životním stylem (nestřídmostí v užívání alkoholu a tučných jídel, menší schopností se vyrovnat se stresem a řešit problémy), koreluje s depresí a počtem sebevražd, takže se může zdát, že má samé nevýhody.

Mají tedy pesimisté závidět optimistům, že se tak nestresují, berou život s humorem a většinou jim všechno vychází? Proč se vlastně pesimismus mezi lidmi evolučně udržel? Mohou mít pesimisté i nějaké výhody? Existují důkazy, že ano.

Hlavně opatrně

Příliš mnoho optimismu vede lidi k tomu, aby ignorovali blížící se nebezpečí nebo přecenili své schopnosti. Pesimisté by tedy měli z evolučního hlediska tváří v tvář nebezpečným událostem větší šanci na přežití.

Optimisté mají tendenci podceňovat zdravotní rizika a častěji provozují rizikové sexuální chování.

Také v situaci, kdy člověk čelí traumatickým událostem, optimistický pohled na věc může být daleko zrádnější než u pesimisty, který vidí danou událost zkrátka takovou, jaká je. Odolnost vůči iluzím je jednou z deviz pesimistů: jejich pohled na skutečnost se mnohem více blíží realitě, zatímco optimisté často realitu vnímají zkresleně.

Podle dalších výzkumů optimisté mají tendenci podceňovat zdravotní rizika a častěji provozují rizikové sexuální chování. Z tohoto pohledu je lepší být pesimistou, protože pesimista dokáže lépe a realističtěji odhadnout možná zdravotní rizika či jiná nebezpečí a dát si zkrátka větší pozor.

Defenzivní pesimismus

Psycholog Edward C. Chang zjistil, že mezi asijskými Američany se udržuje vyšší pesimismus než mezi bílými Američany. Jedním z vysvětlení by mohlo být, že pesimismus u asijských Američanů má pozitivní důsledky. Pokud tito lidé očekávají nejhorší, paradoxně získají bezprostřední pocit jistoty nebo kontroly nad svou nejistou budoucností. Proto asijští Američané mohou používat pesimismus jako strategii myšlení o potenciálních negativních důsledcích, která je motivuje k aktivitě.

Mohlo by vás zajímat

Všechno špatně

Nic se nedaří, všechno se hroutí, nikomu se nedá věřit. Jak překonat vyčerpání a deziluzi?

Přečíst článek

Tuto strategii defenzivního pesimismu, která zahrnuje negativní očekávání spojené s chováním směřujícímu k aktivnímu zvládání problémů, používají rovněž někteří hodně ambiciózní lidé. Očekávám‑li nejhorší, mohu se na všechny možné scénáře dopředu připravit.

Tato strategie je však vhodná pouze pro lidi, kteří se nenechají temnými vyhlídkami zastavit a berou je jako výzvu.

Defenzivní pesimismus se hodí například na manažerských nebo obchodnických pozicích, které vyžadují často náročné vyjednávání s lidmi. Může být motivátorem k tomu, aby se daný člověk opravdu velmi dobře připravil na obchodní či jiné jednání, kriticky zvážil všechny možné situace, které mohou nastat, a připravil si dopředu veškeré možné argumenty v těchto pomyslných katastrofických situacích. Tato strategie je však vhodná pouze pro lidi, kteří se nenechají temnými vyhlídkami zastavit, berou je jako výzvu a jsou pak překvapeni případným pozitivním výsledkem.

Klid a vyrovnanost

Pesimismus funguje i jako prevence před možným zklamáním: představte si, že se na něco velmi těšíte. Například máte mít první rande s krásnou ženou ze seznamky. Podle fotky se vám líbila, už jste si vyměnili několik mailů a zdá se, že je to ta pravá. Nemůžete se dočkat chvíle, kdy se sejdete osobně. Představujete si, jak spolu strávíte hezký, romantický večer v restauraci, jak mezi vámi přeskočí jiskra a bude to.

O co větší musí být vaše zklamání, když vás uvítá dívka, která se fotce ani zdaleka nepodobá, vůbec si s ní nerozumíte a celý večer se chová naprosto příšerně! Pokud je tedy realita horší než naše předchozí představa, jsme zklamaní. Když však od situace nečekáme vůbec nic a nenaplní se náš katastrofický scénář, pak nás výsledek může jen potěšit a mile překvapit.

Zajímavý výzkum provedli Ivan Sarmány Schuller a Imrich Ruisel, když zkoumali vztah mezi pesimismem a typem osobnosti. Zjistili, že vysoký stupeň pesimismu vykazují osobnosti, které charakterizuje klid, rezervovanost a které mají zálibu v teoretickém bádání a řešení problémů na základě analýzy a logiky.

Z tohoto pohledu by tedy pesimisté mohli být úspěšní v profesích, vyžadujících trpělivost a analytické myšlení, což jsou v podstatě různí vědci, badatelé, matematici, analytici finančních rizik a další profese, ve kterých dominuje myšlení, orientace na problém a logiku situace.

Zdroje:
Carver, Ch. S., Scheier, M. F. (2002). Optimism. In C. R. Snyder, S. J. Lopez (Eds.), Handbook of positive psychology (pp. 231–243). New York: Oxford University Press.
Čierňava, R., Sarmány Schuller, I. (1997). Optimismus a zdravie. In I. Sarmány Schuller, M. Košč, E. Jaššová (Eds.), Člověk na počiatku nového tisícročia, Zborník príspevkov medzinárodnej konferencie „Psychologické dni“, s. 66–70. Bratislava: SPS.
Chang, E. C. (2002). Cultural influences on optimism and pessimism: differences in western and eastern construals of the self. In E. C. Chang (Ed.), Optimism & pessimism: implications for theory, research, and practise (pp. 257–280). Washington, DC: American Psychological Association.
Sarmány Schuller, I., Ruisel, I. (1996). Optimizmus a arousabilita vo vzťahu k indikátorom osobnosti (Mayers‑Briggs). In M. Košč, I. Sarmány Schuller, E. Brozmanová (Eds.), Retrospektíva, realita a perspektíva psychológie na Slovensku, Zborník 8. zjazdu SPS, s. 419–422. Bratislava: Stimul.