17. 4. 2026
Není to otázka, která by nás napadla, když se nám daří. Objevuje se ve chvílích otřesu. Jako nouzový reflex mysli. Jenže jako každé nouzové řešení má i tato otázka omezenou životnost. Po určité době už nám nepomáhá a stává se smyčkou, na které naše hojení uvízne. Je jako odpočívadlo na dlouhé cestě, kde člověk na chvíli usedne, když už nemůže dál. Odpočívadla ale nejsou stavěná k trvalému bydlení.
Od dětství slýcháme, že jak si kdo ustele, tak si lehne. Že sklidíme, co jsme zaseli. A kdo z nás by si nepřál žít ve světě, kde platí alespoň základní předvídatelnost? Kde opatrní řidiči dojíždějí bezpečně do cíle, zodpovědným lidem slouží pevné zdraví a láska se vrací tomu, kdo ji dává.