Učím se naslouchat intuici

Jsou tři hodiny ráno, devátý měsíc těhotenství, a mně se chce plakat. Nemám pro to důvod, který bych uměla vysvětlit. Nic se mi nestalo. Jenom mi moje tělo něco říká a já pro to prostě nemám žádné slovo. Ještě před pár lety bych takovou větu nenapsala. Zněla by mi měkce, nepřesně, trochu jako z ezoterického letáku. Byla jsem člověk, který na otázku „Jak to víš?“ očekával odpověď s citací konkrétní studie. Teď? Sedím ve tmě, dlaň na břiše, a začínám tušit, že existují informace, které se do tabulky nevejdou. A že se je zrovna učím poslouchat.