Proč není lehké odhodit své viny

Neurotická vina nevede k harmonizaci, úlevě, výdechu a novému nádechu. Tak k čemu je člověku dobrá?

Andrea Platznerová

Andrea Platznerová
Psychiatr, psychoterapeut

2. 5. 2016

„Ach, za všechno můžu já. Všechno je to moje vina!“ Občas se takto cítíme všichni. Ale možná znáte člověka s takovýmto nebo podobným vnitřním přesvědčením, hlubším než je onen běžný povzdech. Člověka s existencí takřka založenou na vině. Třeba jste jím dokonce vy sami.

To by nebylo nikterak překvapující, lidí s nejniternějším vědomím viny chodí po světě spousta. Často ne úplně bezdůvodně. Vlastně nakonec asi nikdy ne bezdůvodně – kdopak z nás nikdy nic nespáchal, nikdy se nijak neprovinil, nikdy nehřešil proti pravidlům společenského, rodinného, párového soužití, proti externím pravidlům slušnosti či interním pravidlům vlastního superega? A to sem ani nemusíme plést biblický prvotní hřích jako svého druhu výpověď o startovní čáře našich duší a těl, ze které se vrháme, nebo jsme vrženi do víru života (ať už tuhle myšlenku budeme chtít vnímat teologicky, filosoficky, symbolicky nebo geneticky).

Odemknout celý web

od 104 Kč měsíčně

Články k poslechu

Když se svěřujeme algoritmu

Jak využít AI pro psychickou pohodu a neztratit kontakt se životem?

16 min

Když se rodiče hádají

Konflikty k životu patří. Jak to udělat, aby neubližovaly vaší rodině?

9 min

Můžeme se změnit?

Jsme ve svém jednání svobodní, nebo jen následujeme vyšlapané stezky?

12 min

Velké dílo duše

Co má pradávná alchymie společného s duševním vývojem?

13 min

Kde je moje hranice

Proč psychologie nemůže na podobné otázky odpovědět za nás?

14 min

2. 5. 2016

Načítá se...
Načítá se...
Načítá se...

Nejlépe hodnocené články

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.