Proč není lehké odhodit své viny

Neurotická vina nevede k harmonizaci, úlevě, výdechu a novému nádechu. Tak k čemu je člověku dobrá?

Andrea Platznerová

Andrea Platznerová
Psychiatr, psychoterapeut

2. 5. 2016

„Ach, za všechno můžu já. Všechno je to moje vina!“ Občas se takto cítíme všichni. Ale možná znáte člověka s takovýmto nebo podobným vnitřním přesvědčením, hlubším než je onen běžný povzdech. Člověka s existencí takřka založenou na vině. Třeba jste jím dokonce vy sami.

To by nebylo nikterak překvapující, lidí s nejniternějším vědomím viny chodí po světě spousta. Často ne úplně bezdůvodně. Vlastně nakonec asi nikdy ne bezdůvodně – kdopak z nás nikdy nic nespáchal, nikdy se nijak neprovinil, nikdy nehřešil proti pravidlům společenského, rodinného, párového soužití, proti externím pravidlům slušnosti či interním pravidlům vlastního superega? A to sem ani nemusíme plést biblický prvotní hřích jako svého druhu výpověď o startovní čáře našich duší a těl, ze které se vrháme, nebo jsme vrženi do víru života (ať už tuhle myšlenku budeme chtít vnímat teologicky, filosoficky, symbolicky nebo geneticky).

Odemknout celý web

od 104 Kč měsíčně

Články k poslechu

Náročné soužití

Nemůžete teď hned sbalit děti a odejít. Co tedy dělat, když vám doma není dobře?

11 min

Hranice samoty

Izolace není jen pocit. Jak najít spojení ve světě, který nás odděluje od sebe?

11 min

Povídat netřeba

Co můžeme udělat pro dítě, které prožilo traumatizující zážitek?

13 min

Den, kdy stojí za to žít

Když jen stojíme na místě a odoláváme nepřízni osudu, posilujeme kořeny.

10 min

Tichá bitva s vlastní hlavou

Nikdy nevíme, čím si prochází druhý člověk.

9 min

2. 5. 2016

Načítá se...
Načítá se...
Načítá se...

Nejlépe hodnocené články

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.