Kdyby se do toho člověk prostě pustil, za dvě hodiny by nebylo co řešit. Jenomže to by se mu muselo chtít. Jelikož se prostě neodhodlá začít, bude z toho nervózní ještě pozítří, dokud ho nedonutí termín, manželka nebo rozbouřené svědomí. Je vám to povědomé?

Podle Wikipedie je lenost „tendence vyhýbat se činnosti nebo námaze přes schopnost ji vykonat“. Dnes je velkým hitem slovo prokrastinace, což je chronická tendence odkládat plnění svých povinností. Někdy nemusíte být líní, ani se nemusíte vymlouvat na prokrastinaci. Úplně stačí, když se vám do něčeho prostě strašlivě nechce.

Je možné, že lenost je člověku dána evolucí. Každý vlastník domácího mazlíčka ví, že velké množství zvířat spoustu času jednoduše profláká – pokud zrovna neshánějí potravu nebo nežerou, nevrhají se do žádných vyčerpávajících aktivit. Platí to alespoň pro všechny němé tváře v naší domácnosti.

Pes většinu dne leží na dvorku a pospává, želvy a ryby se vyhřívají na sluníčku, o kočce snad raději ani nemluvit. Dalo by se namítnout, že jde o domestikované zhýčkané tvory, kteří narozdíl od svých divokých předků nemusí v potu tváře (nebo čumáku) shánět kořist. Pokud jste však viděli pár přírodopisných dokumentů, jistě víte, že velkou část dne profláká také takový lev, vlk nebo kůň.

Je to asi docela logické – když zrovna není zapotřebí shánět potravu, je potřeba si pořádně odpočinout a hlavně se nevysilovat, protože pak by nezbývala energie na příští lov. Kdyby si lvice šla po obědě zaběhat tři kolečka kolem savany, aby neztloustla, energii získanou z oběda by neproduktivně vyplýtvala. Jenomže ona ji bude potřebovat na další lov a na hladové dny.

Podle jedné teorie to lidé mají podobně. Tisíce let pro ně coby pro lovce a sběrače bylo účelné vynakládat energii pouze v přímé souvislosti se sháněním jídla nebo s rozmnožováním. Doba se změnila (také vlivem lenosti, jelikož ta člověka dožene ke většině vynálezů), a tato strategie už není efektivní. Zbavit se lenosti však nejde tak snadno.

Nemohu říct, že bych s touto teorií tak úplně souhlasila, ale připadá mi minimálně úsměvná. A můžu se na ni vymlouvat, když se mi nechce do psaní bakalářky. Potrava z toho totiž nekouká a partnerovi je můj pokrok ve výzkumu také dost ukradený. Pozitivní však je, že ať už máme tendence k lenosti od přírody nebo ne, existují způsoby, jak ji oblafnout.

Pět minut

Pravidlo číslo jedna zní: pět minut. Je to velice jednoduché a účinné. Odpor k práci zpravidla přejde do pěti minut. Když začnete a přetrpíte první chvíle, lenost ve většině případů prostě zmizí. Jak se říká, začít je nejhorší.

Pravda, v podstatě to neřeší problém – když se člověku začít nechce, nezachrání ho ani vědomí, že po pěti minutách od začátku to bude lepší. Můžete se sebou ale aspoň učinit takový pokus. Až se vám příště nebude do něčeho chtít, překonejte se a dejte si budík na pět minut.

Motivujte se třeba tím, že jde o experiment (tedy v podstatě vědeckou činnost!) a pusťte se okamžitě do toho, pokud možno koncentrovaně. Sami zjistíte, jestli na vás pětiminutové pravidlo funguje nebo ne. A pokud ano, jde už jen o to se i příště „vyhecovat“ a prostě začít, s vědomím, že ty trýznivé pocity odporu k práci velmi rychle přejdou.

Pokud vám úkol i po pěti minutách připadá natolik odporný, že půjdete raději umývat schody, pravděpodobné jsou dvě varianty:

1. úkol je příliš těžký nebo příliš velký
2. k jeho splnění máte málo informací.

Zde se nabízejí dvě řešení. Pokud máte málo informací, vyhraďte si určitý čas pouze na jejich vyhledávání. Nechte si poradit, přečtěte si o vašem úkolu něco na internetu nebo v moudré knize.

Pokud je úkol příliš velký, nejlepším řešením je rozdělit si ho na několik částí. Pokud si píšete seznamy věcí, které je potřeba udělat, nepište si tam „uklidit v bytě“ ale „vysát, vytřít, umýt nádobí“. Nepište „napsat diplomku“, ale „přepsat dotazníky do tabulky“, „napsat pět stránek“ nebo „napsat část ‘diskuse’“.

Jděte s proudem

Můžete využít také poznatků, které nám nabízí teorie fenoménu „flow“. S tímto termínem přišel maďarský psycholog Mihaly Csikszentmihalyi. Flow je stav mysli, při kterém jsme tvořiví, pracuje se nám dobře, tak nějak „samo“, jsme soustředění, motivovaní, koncentrovaní. Zapomínáme na plynoucí čas i na fyzické potřeby. Tedy ideální stav pro tvořivou činnost a práci.

Flow do značné míry závisí na dvou věcech: zaprvé na tom, jak jste dobří, zadruhé na náročnosti úkolu:

• Pokud je úkol snadný a vy jste dobří, nudíte se.
• Pokud je úkol těžký a vy zas tak moc dobří nejste, výsledkem je frustrace.
• Když je úkol pro vás natolik obtížný, že vám nedovolí ani se nudit, ani vás nestresuje přílišnou obtížností, nachází se v pásmu „flow“.

Co z toho můžeme vyvodit?

Pokud je úkol příliš těžký, je zapotřebí ho zjednodušit. Nejlépe rozdělením na několik menších částí, získáním informací, konzultováním někoho zdatnějšího nebo prostě odstraněním těch prvků, na které nemáte. Náročnější postup je zkusit se sám zlepšit – například vyzkoušet si podobný úkol nejprve na něčem snazším a menším, zajít na kurz, nechat se vyučit od zdatného kamaráda a podobně.

Pozor, teď přichází ta legrační část. Pokud je úkol tak jednoduchý, že vás nudí, je prostor pro to si ho zkomplikovat. Vymyslet způsob, jak ho udělat lépe, kreativněji, zábavněji. Maminka by mi na to řekla: „Proč to dělat jednoduše, když to jde dělat složitě.“ Ale jsou chvíle, kdy to skutečně není plýtvání energií.

Zatímco trápení se nad nudnou činností vás rozhodně vyčerpá, pokud vymyslíte způsob, jak jednotvárnou činnost ozvláštnit, budete se při jejím výkonu bavit, po skončení budete sami čilejší a dost možná to stihnete rychleji. Protože budete soustředěnější.

Můžete zkusit uvařit stejný oběd bez jedné suroviny, pracovat v nějakém novém počítačovém programu, po každých deseti přepsaných tabulkách udělat pět dřepů, přepisovat na čas a lámat své vlastní rekordy nebo vymýšlet nové způsoby, jak dosáhnout jiným způsobem téhož výsledku.

Tak, a jdu na tu zatracenou bakalářku. Dávám tomu pět minut.