Kritika nás učí rozpoznávat vlastní chyby – a následně je analyzovat a napravovat. Vhodně podaná zpětná vazba od správného člověka nás může posunout o pěkný kus kupředu.

Kritika je nedílnou součástí našich životů. Slýcháme ji od svého šéfa, od rodiny i od přátel. Každý z nás si zažil nepříjemnou situaci, kdy se musel tváří v tvář postavit negativnímu hodnocení své práce, jednání či chování a musel následně bojovat s pocitem zhrzenosti a nedocenění.

Konstruktivní zpětná vazba se nicméně může stát silným hnacím motorem, díky němuž zefektivňujeme své výkony, vybrušujeme své chování a vztahy, rozvíjíme se a stáváme se lepšími. I přes nepopiratelný význam pozitivní motivace je právě nepříjemná a bolestná kritika tím, co nás učí rozpoznávat vlastní chyby – a následně analyzovat a napravovat. Proto bychom se měli naučit feedback nejen správně podávat, ale také správně přijímat.

Mozek je na kritiku háklivý

Znáte ten pocit, že se vám vaří krev v žilách, srdce buší jako o život a kritizující osobě chcete skočit po krku? Věřte, že jde o naprosto přirozenou odpověď našeho těla.

Na kritiku náš mozek reaguje vždy silně. Když se nám aktivuje nervový systém, je těžké zachovat chladnou hlavu – někteří z nás odpovídají agresivním protiútokem, jiní se začnou vehementně obhajovat.

Proč tomu tak je? Podle vědců k tomu máme zřejmé biologické předpoklady. Neurovědec z Chicagské univerzity John Cacioppo zjistil, že v našem mozku existují odlišné okruhy pro zpracování pozitivních a negativních informací. Při svých experimentech navíc prokázal, že náš mozek reaguje výrazně citlivěji na negativní stimuly než na stimuly pozitivní.

Naše přecitlivělost na kritiku pak vede také k tomu, že ji vidíme i tam, kde vůbec není. I neutrální sdělení si podle Cacioppa vysvětlujeme jako sdělení záporná: „Zjednodušujeme si chápání světa tím, že jej přetváříme na bipolární“.

Zpětná vazba: kde začít?

Pokud nepočítáme od přírody prudérní jedince, stěží najdeme někoho, kdo rád otevřeně kritizuje své blízké, studenty nebo zaměstnance. Někteří z nás si najímají odborníky, kteří jim mají poradit, jak druhým lidem nepříjemné pravdy sdělit. Ostré konfrontaci, která často z takové situace vyplyne, se snažíme všemožně vyhýbat.

Darujte předplatné

Koupit

Obvyklé rady

Všichni známe tradiční poučky ve stylu: „Zaměřte se na chování a jednání dané osoby, nikoli na samotného jedince. Nepoužívejte ostrá slova. Přidejte pozitivní informaci.“ Častou a nic neříkající větu „Já se z tebe asi zblázním“ bychom tedy měli zaměnit například sdělením: „Opravdu jsem s tebou ráda, ale ocenila bych, kdybys v mojí přítomnosti méně kouřil.“

29. ledna 2025

Od konfliktu k porozumění

Michal Petr

Pravdou je, že výchova ani škola nás příliš netrénuje v tom, abychom uměli kritiku formulovat nebo přijímat. Podat zpětnou vazbu správným způsobem navíc vyžaduje značnou míru empatie a sebeovládání.

Zároveň se ale musíte připravit, že reakce člověka na kritiku je vždycky silná, bez ohledu na to, jak citlivě ji podáte. Kromě již zmíněných biologických pochodů v našem mozku hraje kritický postoj člověka z našeho okolí ještě na jednu nebezpečnou notu: podle vědců ohrožuje naši identitu v rámci daného společenství.

Jak vysvětluje profesor managementu Queenslandské univerzity Neal Ashkanasy: „Silná kritika ohrožuje naše členství ve skupině, a to je mocná síla.“ I další výzkumy ukazují, že to, co bolí u negativní zpětné vazby nejvíce, není ani tak obsah samotných slov, ale obava z vyloučení, které zavání athénským ostrakismem, a ztráta budovaného vztahu s daným jedincem.

Tři rady, jak podávat zpětnou vazbu

1. Aby se kritizovaný nezalekl ztráty své identity, zahrňte do kritiky také ujištění, že někam patří. Musíte se například rozloučit s někým ze svých podřízených, protože na danou pozici nestačí? Dodejte mu odvahy tím, že vyzdvihnete jeho kvality a nasměrujete ho na oblast, kde by se mu mohlo dařit lépe, kde by své schopnosti a znalosti uplatnil a kam by se hodil.
2. Vždy se snažte, aby mluvil i člověk, kterému je kritika určena. Feedback by měl být podán formou dialogu, ne jako monolog. Především proto, aby se necítil jako na pranýři. Ptejte se na jeho názor, na to, jak je se stávající situací spokojený, zda si sám něco představoval jinak. Zkuste se dopátrat společného řešení tak, aby byla vaše zpětná vazba co možná nejkonstruktivnější.
3. A poslední důležitý tip – kritika má smysl jen v případě, že je vítaná a přichází od osoby, kterou druhá strana považuje za autoritu. Pokud vám zničehonic začne kolega přes rameno radit, jak používat na počítači klávesové zkratky, pak vás pravděpodobně naštve, i kdyby vám měly jeho rady urychlit práci. Jeho názor jste totiž nežádali. Vždy proto zvažte, jestli vás druhá strana považuje za kompetentní v dané oblasti. Snáze pak přijme vaše kritické postřehy jako cenné směrovky na cestě k osobnímu rozvoji.

Jak naopak kritiku překousnout

Nezáleží na tom, jakým způsobem je zpětná vazba podaná. Obrana i útok jsou přirozenými prvními reakcemi lidského těla na negativní feedback. Jste‑li v pozici kritizovaného, nečekejte ani od sebe heroické výkony.

Zhluboka se nadechněte a připravte se, že to bude bolet. Snažte se neobhajovat a neútočit. Kritik vám nastavuje zrcadlo, proto pečlivě naslouchejte jeho úhlu pohledu. Informace, které se během okamžiku dozvíte, mohou být hodně nepříjemné a znepokojivé, ale zároveň i pravdivé a cenné.

Buďte k sobě upřímní. Byla kritika druhé strany na místě? Proč přišla? V čem jste udělali chybu a kde se můžete zlepšit? Jaké poučení si můžete odnést?

Ve většině případů je kritika alespoň částečně oprávněná. Dokážete‑li kritiku přijímat s  objektivním náhledem, může vás  každá taková zkušenost posunout zase o krůček dál.