Nejlepší články k poslechu: Stáhnout
Vyberte si své téma Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Proč úspěch ke štěstí nestačí

Dosáhnout úspěchu není to nejtěžší. Důležité je vybrat si správný cíl. Vědět, že je můj.

Pavel Sudík

Pavel Sudík

27. 8. 2012

Zažíváte objektivní úspěch: dokončili jste školu, dostavěli dům, pořídili si nové auto, byli povýšeni v práci nebo se vrátili z exotické dovolené. A váš vnitřní hlas opakuje: „No a co má bejt?“ Také se vám to už stalo?

Očekávané štěstí se nedostavilo. Hodnota právě dosaženého cíle byla pro vás nakonec nulová. Nebo cena, kterou jste za něj zaplatili, byla tak vysoká, že eliminovala veškerou radost.

Výzkumy se shodují v tom, že cílevědomí lidé jsou v životě úspěšnější. Praxe však ukazuje, že lidé neprahnou po úspěchu jako takovém, ale po něčem, čemu nejčastěji říkají štěstí, spokojenost.

Existuje mnoho hledisek pro to, jak si stanovovat své cíle. Podle mého názoru je nesmírně důležité, aby každý náš cíl v sobě obsahoval tyto tři složky – a žádná z nich nesmí chybět, jsou totiž vzájemně propojeny:

  • Úspěch: je pohonem procesu změny – dává mu energii.
  • Naplnění: je jiskrou, která zapálí ten správný zájem a činí ho smysluplným.
  • Radost: posiluje lidského ducha.

Volme se vší pečlivostí, co chtít

Jsem přesvědčený, že v koučovací praxi, kterou praktikuji, není nejobtížnější pomoci klientovi dosáhnout jeho cíle. Zásadní otázkou je, co vlastně má chtít. To je úhelným kamenem celého procesu.

Cíl musí být konkrétní, měřitelný, dosažitelný, reálný a vymezený v čase.

Je možné, že jsme vyplnili veškerý svůj čas honěním se za úspěchem prostě jen proto, že nevíme, co opravdu v životě chceme, co nám přináší i naplnění a radost?

Kdosi moudrý pravil, že konzumní společnost nutí lidi kupovat věci, které nepotřebují, aby udělali dojem na lidi, kterých si neváží. Tuto myšlenku můžeme snadno rozšířit z věcí na jakékoliv naše cíle.

Příliš často se setkáváme s tím, že prahneme po „úspěších“ ne proto, že by nám naplnily život radostí, ale proto, abychom udělali dojem. Na koho? Komu dovolujeme přisvojit si tak vysoké rozhodovací pravomoce o našem životě?

Ptejme se sami sebe…

Existuje mnoho sofistikovaných metod, jak si stanovit a formulovat životní cíle. Po formální stránce můžeme prověřit svůj cíl třeba hojně publikovanou metodou SMART (Specific, Measurable, Attainable, Realistic, Time-bounded). Cíl musí být konkrétní, měřitelný, dosažitelný, reálný a vymezený v čase.

Pokud na své cestě životem dosahujeme milníků, jež nás činí na té cestě spokojenými a šťastnými, je vše v pořádku. Pokud dosahujeme „úspěchů“, ale štěstí do života nepřichází, někde je chyba.

Tímto sítem ale mohou klidně propadnout i nikdy nenaplněná novoroční předsevzetí. Abychom se vyhnuli zklamání a k nezdaru předem odsouzené práci, osvědčuje se následně zaměřit pozornost do svého nitra: zda tam je přítomna víra v dosažení cíle.

Tato víra má tři složky, jež musí být přítomny současně:

  • důvěra
  • touha
  • očekávání.

Pokud je mým snem cesta kolem světa, musím mít důvěru sama v sebe, že něco takového dokážu. Současně musím po dosažení cíle toužit – emoce jsou palivem, které nám dává energii na cestě k cíli.

Nemůžu očekávat, že zrealizuji cestu kolem světa, když mám fobii z létání, trpím na mořskou nemoc, nesnáším teplé počasí, hmyz a cizokrajná jídla.

Nenaplní se ani takové cíle, u nichž nevysílám svému podvědomí signály, že naplnění cíle očekávám. Pro cestu kolem světa si musím udělat místo v diáři, vyběhat potřebná víza a koupit kufr.

Než se rozhodneme tu kterou horu zdolat, dopřejme si dostatečný prostor pro otázku, jestli to je ten správný vrcholek.

Existence víry v dosažení cíle obvykle vede k jeho naplnění. To nám však ještě zdaleka nedává jistotu, že se z dosaženého úspěchu budeme skutečně radovat, že bude představovat pozitivní posun v našem životě. K tomu si musíme zodpovědět ještě jednu velmi důležitou otázku sami sobě:

„A opravdu to já tak chci? Opravdu JÁ?“ Hledání odpovědi vám může usnadnit následující cvičení:

  • Udělejte si čas sami pro sebe, zavřete oči a přeneste se v duchu do okamžiku, kdy je vaše snažení po dosažení cíle korunováno úspěchem. Rozhlédněte se vnitřním zrakem kolem sebe – kde jsem, co tam slyším, jak se cítím.
  • Věnujte pozornost každému detailu, nepospíchejte a registrujte pocity, které se ve vás objevují. Emoce neumí lhát, věřte jim.
  • Spolehněte se na svoji intuici, která vám v této chvíli řekne jestli to jste skutečně vy, kdo se chce stát tvůrcem takové budoucnosti.

Cesta je cíl

Věřím, že všechno ve vesmíru je vybalancované. Člověk má možnost dosáhnout  všeho, čemu je schopný uvěřit. Pokud na své cestě životem dosahujeme milníků, jež nás činí na té cestě spokojenými a šťastnými, je vše v pořádku. Pokud dosahujeme „úspěchů“, ale štěstí do života nepřichází, někde je chyba.

Podle mých zkušeností bývá potíž ve stanovení toho, co pro mne úspěchem skutečně je a co za úspěch považuji jen proto, že „se to nosí“. Pracujeme na vlastním sebezdokonalování, sebemotivaci, učíme šplhat rychleji a efektivněji. Než se však rozhodneme tu kterou horu zdolat, dopřejme si dostatečný prostor pro otázku, jestli to je ten správný vrcholek. Konec konců na této pozemské pouti patrně vlastní cesta je tím nejdůležitějším cílem.

Diskuse 0